"Vidělas ho?"
"Koho, proboha?!"
"Toho chlapa, přece!"
"Ne, neviděla. Narozdíl od někoho nehlídám každýho pěknýho chlapa, co se mihne v okolí."
"Ale ne. Tak jsem to nemyslela. Zas tak hezkej nebyl... Ale patří k nim."
"Ke komu zase?!"
"Vrahům mých rod  Nebo spíše k jejich potomkům. Není v podstatě nijak důležitý, není z rodu, ale pracuje pro ně."
"Proboha přesteň s tím konečně! Přestaň s tou hrou na spravedlivost, na hodnou holku, která statečně pomstí rodiče. Nic takového není! Uklidni se! Stejně tě podle příběhu zabijí. Nic, jako spravedlnost neexistuje!"
"Ale když mé zabije, ještě to neznamená, že sám přežije..."
"Ne, ne, ne! Na to zapomeň! Je to moc riskantní. Když se ti něco stane, budeš pomalu umírat děsně dlouho!"
"Ale... Jeho rod můžu povraždit už dopředu... Zabije mě jen on sám."
"Já do toho s tebou NEJDU!"
"A kam půjdeš, na jógu? Půjdeš si čistit čakru a houpat se na jingjangu?!" Damnathoris už toho měla plný zuby. Víc, než plný zuby. Vydra už nebyla ten podnikavý člověk, se kterým byla prdel i v sirotčinci. Stala se z ní otravná BIO troska svázaná s přírodou víc, než se zdravým rozumem. Damny vzpomínala. Vzpomínala na věci, které ani nebyly reálné. Na vzpomínky, které se nestaly. Ale taky na ty, které se staly v posledním měsíci. Na Autorku. Na jediné věci, kterým věřila. Hledala hmatatelné důkazy, že se jí všechno nerozplyne pod rukama. "Annabelle?" Jen ta slova Damnathoris vyslovila, Vydra připomínala někoho, kdo právě vylezl z kráteru aktivní sopky, zcela náhodně ho potrefil blesk a pak ho stihla povodeň plná piraní. Pomalu se otočila. "To jméno... Neříkej." Damnathoris tušila, že právě rýpla do živého. Historie nebyla příjemná pro nikoho...  "Annabelle, pomoz mi. Prosím..." Damny se snažila do těch slov vkládat maximjm vitů, které jí zbyly. "Už kvůli tvé matce. Mí rodiče nebyly jediné oběti. Ona..."
"Co?! Ona taky???"
"Samozřejmě." Řekla naoko mimochodem Damnathoris a natáhla se na dřevěnou postel v rohh Vydřina obydlí.
"Oni... Ji zabili?"
"Ano, oni. Přesně oni. A teď zabijí mě. Ale tohle ti přece nevadí... Jsem jen obyčelná holka, co-"
"Kdy?"
"Prosí?"
"Kdy to provedeme. A jaký je plán?"
Damnathoris věděla, že má vyhráno. Nejtěžší bylo dostat Vydru na svoji stranu. Ale jak ji tmavovláska znala, stačilo si trochu pohrát s citovým vydíráním, její přirozenou zvědavostí a láskou k matce. Damnathoris neměla plán, ale měla chuť se pomstít. Na alkohol byla zvyklá, takže to, co zatím vyváděla po hospodách a pajzlech byla spíše zástěrka jejího sledování mužů té nenáviděné sekty, kteří ji špehovali na každém kroku. Jen jediná starost ji trápila. Mama... Ne, to nebyla hra. Prostě ji tam viděla, stejně, jako ten poslední večer s Autorkou v zrcadle. Byla všude... To nevypadalo dobře.