Damnathoris stála u sebe v pokoji a házela svoje věci do kufru. Nebrala jich moc, protože už ji stejně nečekal dlouhý život. Rukavice, nože, jedy, cigarety, peníze a drogy. Pár šatů, jeden náhradní klobouček a bylo. Kašlala na ozdoby, kterých měla plný dům. Na svoje propriety, na lidské orgány v lihu, na šavle nad krbem, na prsteny a cetky. Potřebovat je nebude a tím pádem je nemusí balit. Autorka spala v pokoji na druhém konci chodby. Původně měla v plánu zabraňovat Damnathoris v odchodu, dokud to půjde, ale šlo to jen chvíli. Lépe řečeno, šlo to do té doby, než jí Damnathoris přitiskla na tvář kapesník napuštěný uspávadlem, odtáhla ji do postele a nezamkla se u sebe. Damnathoris se rozhlížela po vypleněném pokoji, vytahaných šuplících a pozotvíraných skříních. Zrak jí padl na zrcadlo. Jen tak tak potlačila výkřik. Stála tam. Přímo za ní, vedle postele. Pomalu se ohlédla za sebe. Nikdo tam nebyl. Rychle se otočila na zrcadlo. Stála tam. Mama. S přísnýn výrazem v očích a zlomyslným úsměvem na tváři. Damnathoeis měla pocit, že se zblázní. Náhle jí ruply nervy, popadla těžký kovaný svícen a... A bylo po zrcadlu. Střepy s řinčením dopadly na zem. Obraz zmizel a zbyl jen rám z černého dřeva. Nic víc. Damny naposledy zašmátrala v zavazadle. Byla tam. Kartička z tvrdého kartonu s téměř zničeným obrázkem naoko spořádané a spokojené rodiny. Dívka nevěděla, jestli plakat, nebo se vztekat. Byla to její jediná vzpomínka, ale na co?! Na dětství, které nenáviděla a kterého se bála. Teď začal vyhrávat vztek. Vytáhla z kapsy zapalovač. Midrý plamínek postupně ničil podobu mladého manželského páru i dítěte před nimi. Zbyl jen začernalý okraj. Minulost musela pryč. Damnathoris spokojeně vzala kufr, otevřela okno a... Počkat! Náhle ji cosi napadlo. Potichu odemkla dveře svého pokoje a proplížila se kolem pokoje pochrupující autorky. Seběhla schody a došla ke vchodovým dveřím. Byl tu věšák na kabáty a vedle mnoha Damnathořiných kabátků a sak visela ošoupaná bunda autorčina. Nebyla ani hezká, ani značková, ani moderní. Brunetka ji tiše sundala z věšáku a opatrné zajrpa rukou do kapsy. Také tam byla. Ošklivá dětská peněženka s koťátky. Damnathoris ji otevřela začala hbitě šacovat. Našla tam jen pár dolarů, ke kterým přidala padesátidolarovku, aby jim nebylo takové smutno a taky našla kartičku do knihovny, slevovýpoukaz do drogerie a starou jízdenku na autobus. Už zbývala jediná kapsička. Hnědovláska už skoro měla strach, ze to nenajde. Ale štěstí stálo při ní. V maličké kapsičce na zip bylyčtyři malinké fotky. Autorka, její máma, táta a nakonec, což Damnathoris poměrně udivilo, fotká jí samé. Autorka ji musela cvaknout polaroidem, když spala na kanapi. Aniž by to věděla, usmála se. Opatrně fotky zase složila, až na jednu. Maličký obličej autorky na kusu fotopapíru na ni koukal svýma nevýraznýma očima. Strčila obrázek do kapsy, zavřela penězenku a vrátila ji i s bundou na správná místa. Pak se vrátila do pokoje, vzala si kufřío, otevřela okno a tiše se vyšplhala na střechu.