Damnathoris seděla na své posteli a prohlížela si maličkou kartičku. Byl to tvrdý list papíru potištěný černobílým obrázkem. Fotka... Byla celkem křehká a ohořelé růžky už se drolily. Damnathoris je tenkrát opálila, protože... Protože prostě symbolika. Dívka prstem jemně pohladila tvář mladé dámy stojící vedle urostlého muže. Maminka... Ano, to byla celá ona. Elegantní a jemná, vychytralá a vznešená. A pak tam byl táta. Statný muž, dobře rostlý, přímo stvořený pro šerm a házení nožů. Před nimi stálo malé děvčátko. Cůpky poslušně spleteny a bílé šatečky, jako panenka. Damnathoris byla rozená k aristokratické eleganci... "Hej! Autorko! Teď mě napadá... Čas... Tys do tý slátaniny zapletla i cestování časem, že jo?" Z kuchyně se ozvalo cinkání nádobí, rychlé kroky a nakonec dusot po schodech. "Já?!"
"No já snad?"
"Mno... Jen lehce... Bylo to zajímavý a taky to vysvětlovalo tvoji podstatu a-"
"To, ze někdo žil před dvěmi sty lety ještě neznamená, že je nutně vrah!"
"Já vím ale to s tou rodinou a ta... To... Tamto..."
"Todleto, tamdleto s tudletím. Supr. Takže... Já se narodila někdy v roce 1793. Dům shořel 1800. Vydřinu mámu odťafli 1801... Vážně?! To jsme cestovaly časem díky tomu sirotčinci?! Ty kradeš témata, děvče!"
"Já to Burtonovi neukradla!"
"Jak bys taky mohla, když to nenapsal. Nejdřív čti a pak až čuč na bednu!"
"Ale uznej, že tk hodně vysvětluje..."
"To uznávám, ale kdybych byla normální patnáctka a ne dvě stě let stará ta... Ženská, byla bych radši."
"Tak se nezlob..."
"A nevíš, jak to mám asi udělat?! Místy mám chuť tě zaškrtit!"
"To bys přeci neudělala..."
"To ne. Dá to hrozně práce. Máš až odpirně pěkně rostlou průdušnici."
"Vzdyť bys mi neublížila..."
"To ne. Jen bych tě zabila... A pak ti ublížila." Autorka se zamračila. "Takže ti na mně vůbec nezáleží?!"
"Ne... Mělo by?"
"Lřišla jsem kvůli tobě o matku, o klid...!"
"A já kvůli tobě přišla o domov, o rodiče, o láskj a přicházím o život."
"Jsi sobecká! Odporně sobecky sobecká!" Zaječela autorka a práskla dveřmi. Schody zasténaly, jak na nich dupala a nakonec tu sonátu rozbitého nábytku zakončily vřeštící panty a klika vchodivých dveří. V domě nastalo ticho... "Já vím." Zabrumlala poklidně Damnathoris a usmála se.