"Ahoj." Tmavovlasá dívka měla úsměv na tváři a veselou jiskru v očích.
"Proboha, co děláš, jsou tři ráno!" Pokusila se oponovat Autorka.
"Právě jsem přišla." Ohlásila dívka hrdě, jako kdyby právě přišla královna Alžběta.
"Právě jsem spala."
"Budeš se divit, ale došlo mi to."
"Co jsi dělala?"
"Že zrovna ty se ptáš, kapitola třetí, ostavec pět."
"Pověz mi to. Jsem moc rozespalá na to, abych si vzpomněla." Autorka vypadala jako vrabčí hnizdo, které někdo vypral v pračce na šedesát stupňů, pak narval do sušičky, nevyžehlil, narazil na rozespalý a opuchlý obličej a zastlal do peřiny.
"Bože, to nejsi schopná chvíli nespat?! Já nespala už třetí noc a to díky tobě, princezno!" Rýpla si brunetka do Autorky.
"C-co?"
"Jó, to si zase paní autorka vzpomněla na kouzlo postav bez bázně a hany. Typické. To ti fakt nedochází, že jsem naprosto vyšťavená? Hej! Nespi sakra, když s tebou mluvím!" Zatřásla spícím tělem dívka.
"Hlzzzpf." Autorka se nezmohla na víc, než na jakési podivné změti hlásek.
Cvak. V pokoji se rozsvítila lampička. "Jsi blbá, nebo jo?! Okamžitě to zhasni!" Vyletěla blonďatá začínající spisovatelka rychlostí blesku jaj čertík z krabičky.
"Ne! Chci si povídat a ty chrápeš!" Usmála se dívka svým oblíbeným krokodýlím způsobem.
"Nech mě spát." Zhasla Autorka lampičku a žuchnula zpátky do peřin.
"Ale tys mi na dnešek napsala probdělou noc." Tmavovlasá dívka sklánějící se nad jakousi housenkou z peřin se usmála.
"Nech mě." Ozvalo se z housenky. "Jsi hyperaktivní."
"Ne, jen vymyšlená."
"Nech mě spát, nebo ti do další kapitoly napíšu cucání s Mercurym."
"..." Pokušitelce se na tváři objevil nehraný výraz zděšení a znechucení zároveň.
"Co ty na to?" Tentokrát se lišácky usmála Autorka.
"Dobrou noc." Odsekla uraženě postava.
Světlo zhaslo a nastala desetiminutová pauza.
"Spíš?" Zkusila to znovu dívka. Byla neodbytná jak mouchy v létě. Chtěla si povídat a nudila se.
"Chmmml" Autorka měla už zase přepnuto na úspornou.
"Takže ne." Zajásalo děvče.
Odpovědí jí byla tichá pauza.
"Budeme si povídat." Oznámila nadšeně do spící tmy.
"Ochml"
"Oh, zajisté."
"Bzfl"
"Samozřejmě."
"Tak a dost! Chtělo se mi spát, uz se mi nechce! Mám tě plný zuby!" Vztyčila se najednou Autorka na posteli. Vlasy měla rozcuchané, pyžamo zmuchlané a v obličeji nasupený výraz.
"Já si jdu lehnooooout." Zattylkovala tmavovláska.
"Okamžitě si přestaň zpívat během našeho rozhovoru!"
"Pročpááák?"
"Máš hrozný hlas."
"A kdopak mi za to může?" Loupla hnědovláska okem po Autorce.
"Mlč!"
"Jdu spát. Nechápu, proč tu ve tři ráno strašíš." Změnila pravidla a směr hry bleskurychle dívka.
"Já jsem jenon-" Světlovlasé Autorce z toho šla hlava tak trochu okolo kolem.
"Ale houby! Samozřejmě, že mě musí vzbudit paninka taky, že?!" Najela na uraženou a ulačovanou roli obratně tmavovlasá uličnice.
"Nic proti tvým názorům, ale ty jsi před chvílí teprve přišla..." Pokusila se o upřímnou obranu blondýnka.
"Máš halušky? Spím jak zabitá."
"Já tě varuji!"
"Před čím, boha?"
"Před sebou, ty jedna protivná cynická-"
Dívka jí klidně přerušila a na tváři měla vepsaný výraz totálního znudění. "Známe, známe. Tuhle fázi přeskoč a pokračuj."
"Nenacháš mě vyspat a pak děláš že-"
"A že já nespím je v pořádku?!"
"Mlč už!"
"A co za to?"
"Rozejdeš se s Mercurym."
Bylo vidět, jak divka propočítává plusy a mínusy téhle nabídky. "Beru!" Prohlásila nakonec spokojeně.
"Dobrou noc."
"Chrápej, Autorko."