"Počkej! Podám ti to!"
"Nechci, podám si to sama. Nejsem malý děcko!"
"Ale jsi zraněná..."
"Byla jsem zraněná, byla! Už nejsem, tak to nech, jak to leží a běží a neser."
"Ale vždyť..."
"Ne!" Dvě dívky seděly u stolu. Starší a tmavovlasá se načuřeně opírala o stůl, blonďatá a drobná autorka poletovala okolo. Byla pořádné nemehlo, což Damnathoris enormě lezlo na nervy, ale snažila se. "Vrať to tam!"
"Proč? Co to je?"
"To je moje..."
"Ale co?!"
"Pracovní nástroj..."
"Takže... Něco, co zabíjí lidi?"
"Přesně tak."
"Tahle malá lahvička?"
"Toho svinstva uvnitř stačí na špičku niže, aby ses už nikdy neprobudila."
"To asi není úplně legální, že?"
"Mít v kredenci LSD a jiný mňamky, to taky není legální."
"Mám to brát jako ne?"
"Vyber si." Tmavovláska se pomalu zvedla. Chůze jí dělala ještě problémy, ale nenechala si pomoct a tak se plahočila trhavými pohyby do svého pokoje. Společnost a pozornost, které se jí nyní dostávalo ji štvala víc, než kdy jindy. "Kam jdeš?!"
"Za polární kruh. A běda ti, jestli půjdeš za mnou."
"Ale notak..."
"Nech mě být."
"A kouzelné slovíčko?"
"Abrakadabra jdi někam."
"To nebylo ono."
"Je mi líto, lexikon kouzel nemám."
"Na to nemusiš mít lexikon..." Odpovědí jí bylo ticho. Damnathoris ji jednoduše vypnula, jako otravnou mouchu, zamkla se u sebe a hrála si. Blonfýnka zkusila zabušit na dveře. Ticho... "Hej! Jsi tam a žiješ?"
"Ano, jsem, ne, nežiju a půjdu ven."
"Nemůžeš! Nejsi v pořádku!"
"Nikdy jsem nebyla v pořádku..."
"Ale prostě... Ven??? Po střechách? Vždyť ani neodejdeš od stolu!" Dveře se rozrazily a Damnathoris vypochodovala svým pajdavým krokem ven. Možná byla zraněná, možná i slabá, ale autorita z ní neustále proudila. Mohla ležet na zemi v kaluži krve a stále byla ona ta mocná. "Půjdu normálně. Po chodníku. K vodě. Nechoď za mnou."
"C-c-co tam chceš dělat?!"
"S někým se sejít."
"Může ti ublížit?"
"Každý může."
"To není ta správná odpověď!"
"Nikdo neurčuje, co je správné a co špatné..."
"Ale ty nemůžeš jít pryč!"
"A kdo mi zabrání? Ty, matko?!"
"Třeba já!" Blondýnka si stoupla mezi dveře a roztáhla paže. "Vážně?" Zeptala se drze Damnathoris a zvedla obočí. "Vážně!"
"Nedokážeš mi bránit věčně. Nedokážeš mi bránit vůbec."
"Jsi slabá. Já vím, že jsi. Ty mě nepřepereš."
"Ani nebudu muset, zlato." Tmavovláska se ušklíbla a sáhla do záhybů své nadýchané a nařasené sukně. Vytáhla elegantní býkovec. "Ne!!!"
"Ale notak, copak bych ti ublížila? To mi tak nevěříš?"
O pár minut později vyšla Damnathoris z domu. Zamkla dveře a začala si pískat. Uvnitřse cosi pohnulo. Byla to záclonovoautorková roláda ovázaná býkovcem.