"To už nikdy neuděláš!" Tmavovláska zuřila.
"Co?" Autorka zírala jak myš vyoraná sbíječkou.
"Já už se nechci líbat s Mercurym! Nechápu, jak jsi něco takovýho mohla vydat!"
"Tak to nedělej."
"Dobře víš, že to nejde. Když napíšeš, že na mou useknutou hlavu se začaly snášet drobné sněhové vločky, tak mi upadne hlava a začne sněžit, i kdybych byla na Hawaii."
"Promiň. Potřebovala jsem votes."
"Co mně je po nich?! Já se nechci ocumlávat s tou Bárbínou!"
"Uklidni se." Autorka se pokusila o mírný tón, nicméně uklidňovat někoho, jako byla tahle postava bylo asi gak stejně účinné, jako přesvědčovat tsunami o samovznícení a případném vysušení sebe sama.
"Budu muset, jelikož tady mistryně autorka si nevystačila s obyčejným příběhem bojkotované holky a nejhezčího kluka na škole. Nenene... Ona ze mě udělá pro jistotu i masovou vražedkyni, že?" Pohled, který letěl přes místnost byl více než vyčítavý. Byl téměř vražedný.
"Kam jdeš?"
"Koupit si plamenomet."
"Ten máš až v osmé kapitole."
"Ale prdlačky. Čti to po sobě občas. Lezou z tebe hrozný kraviny."
"Nechápu, jak jsem tě vůbec mohla vytvořit..."
Tmavovláska na Autorku pohlédla způsobem já taky ne, ale radši dělám, že nic nedělám.
"Jen se nedělej, jsem prostě tvůj idol. Jsem odvážná, výrazná a nebojím se říct životu, aby si nasral. Pravej tvůj opak."
"Takže myslíš, že jsem tě stvořila takovou, jaká jsem sama chtěla být?"
"Samozřejmě. Taky jsi mě stvořila nadprůměrně inteligentní, za což ti děkuji."
"Jaké máš IQ?"
"165, kapitola čtvrtá, druhý odstavec. A já půjdu "
"Mám o tebe strach. Dej na sebe pozor!"
"K čemu ty odporné city? Sama dobře víš, že teď si akorát rozříznu lýtko a punčochu. Taky bys mi tam mohla připsat, že mi to někdo ošetří. Pokud podle tvého oblíbeného postupu zase nechám jizvu jen tak, jako velkej frajer, tak za chvíli budu jeden velkej šrám." Postava vypadala navzdory tomu, že se jí má něco stát celkem v náladě. Možná proto, že ačkoliv si to nechtěla přiznat, tyhle věci jí prostě bavily.
"Připíšu návštěvu lékárny, ano?"
"Pohotovosti." Opáčila tvrdohlavě bruneta.
"To nejde, budou se ptát, co a jak se ti stalo."
"Achjo. Takže zase se budu z průseru tahat sama, že?"
"Přesně tak."
"Potěší..." Kysele odsekla tmavovkáska a ladně vyskočila z okna na trávník.