"D-d-damnathoris?"
"Ano?"
"Proč proboha musíme stát tady?!"
"Nevím, co ti na tomhle místě tak vadí. Je tu celkem hezky. Výhled, vítr..."
"Až budu chtít mít výhled, půjdu na rozhlednu. Ne na střechu tohohle... Tohohle..."
"Tohohle domu? Téhle pitevny? Ja nechápu, co ti na tom vadí!"
"Tohle je pitevna?!"
"Ano."
"To místo, kde se rozebíraj mrtvoly?!"
"Mno, ano."
"A jsme tu proč?!"
"Protože to chce příběh a protože to chci já."
"A dělat tu budeme co?!"
"Pitvat..."
"Prosím?!"
"Mno, trošku do živého..."
"Je tohle tvůj jemnější výraz pro zabíjení?!"
"Tak trochu."
"To je odporné! Tam s tebou nejdu!"
"O tom, kam půjdeš, nebo ne momentálně rozhoduji já a co se nechutnosti týče, mám ti připomenout výzdobu našeho parapetu?"
"Prosím ne..."
"Jdeme?"
"..."
"Jdeme!"
"Neřekla jsem, že ano!"
"Mam tě tu nechat? Tady, pod tou střechou přespává jistý chlapík, který rád vyndavá cizím lidem srdce z těla. Možná je vevnitř a možná támhle za komínem. Tak si vyber a pojď."
"Myslíš v támhletom stínu?"
"Možná."
"Teď se tam něco blýsklo!"
"To je rantl od komínu, ty hloupá."
"Myslíš?!"
"Vím."
"Dnešek jsi mi udělala jednoduchý. Ten strejda chrápe u sebe v posteli. Jo, a tohle si vezmi."
"Co to kruci písek je?!"
"Vrhací nůž. Osmička. Projde i silnější vrstvou oblečení a tuku."
"Já nikomu nechci ubližovat!!!"
"Pochybuji o oboustrannosti tohoto názoru."
"Ale vždyť s tím ani neumím!"
"A proto jsem ti nedala sekyrku."
"Řekni mi jediné... Proč jsi tak odlišná od mojí představy?!"
"Je to jako s dětmi. Možná, že chceš, aby tvé dítě bylo chytré a ono se to splní. Ale pak ještě chceš, aby bylo snaživé. A to už se prostě nevyplní. Ne všechno se povede podle tvých plánů."
"Aha... Vždycky jsem chtěla, abys byla citlivá a křehká..."
"Už jsi někdy potkala krehkyho a citlivýho vraha?! To je zhruba stejně chytrý jako dřevorubec s nemocí motýlích křídel."
"Teď... Půjdeš pracovat?"
"Ano, teď půjdu pracovat. Ty počkáš támhle u tě h střev v lihu."
"A co kdyby se něco stalo?!"
"Máš přeci nůž."
"To jsem nemyslela. Ja myslela, co kdyby se něco stalo tobě?"
"Do konce knížky jsem v pořádku. Kdyby se něco dělo mně, neber ohledy a uteč k nám domů!"
"Mám strach, že tě v té tmě nepoznám a zaútočím."
"Když budu chtít, stejně tě přeperu. Budu ta, co ma obě ruce od krve."
"Co mu chceš udělat?!"
"Uřezat hlavu. Je to spolehlivé."
"Mám o tebe strach."
"Strach... Ubohá lidská slabost!"
"Jdi. Ať se tu nebojím dlouho."
"Budu zpátky, coby dup." Řekla Damnathoris, zanechala blondýnku u obrovité nádoby s elegantně smotanými lidskými střevy v lihu a tiše se vmísila do okolní temnoty a hrůzy.