16

"Damnathoris? Co teď hodláš dělat?"
"Po pravdě řečeno, milá autorko, sama nevím. Pravděpodobně snídani."
"Taky bych si dala."
"Vzhledem k tomu, že jsi už dva dny nejedla, jsem s tím tak lehce počítala."
"Jsi zlatá. Co bude?"
"Říkejme tomu třeba ovesná kaše, ale ovesná kaše je jediná věc, co to nebude."
"Takže...?"
"Radím ti dobře. Nenechávej v tom moc dlouho lžíci. Ta hmota se nezdá, ale někdy je odolnější, než příbor."
"Ale... Je to jedlý?"
"No na mě nekoukej. Já ještě neměla odvahu do toho tu lžíci strčit."
"Můžeš mi teda vysvětlit, proč to každý ráno děláš?"
"Mno, prostě... Z principu. Dělám to tak od chvíle, kdy jsi mě napsala."
"A ještě jsi to neiedla?"
"Hele, radši sežeru krabici arzenu."
"No, něco jiného by nebylo?"
"Mohla bych skočit na nákup, ale-"
"Ne, nenechávej mě tu!"
"Copak? Princezna se bojí?" Damnathorus si ten úšklebek prostě neodpustila. "... Ano." Téměř zašeptala autorka. "Ještěěě... Ehhh... Počkat! Ještě tu mam instantní polívku!"
"K snídani to není úplně dobré, ale jinak se asi zblázním hlady."
"Pojď, sedneš si do kuchyně, já ti udělám čaj a uvařím tu polívku."
"To zní dobře. Ale potřebivala bych neco na sebe. Je mi zima a to špinavé oblečení také není nejlepší..."
"Dám ti něco svýho."
***
"Netušila jsem, že tak malý šaty maj tolik kapes."
"Někam ty dýky, jedy a šipky do flusačky dávat musím."
"Ale... To musí být hrozně těžký. Jen ty korzety, nože, vyztužení do sukně..."
"Tyhle, co mam na sobě, milá zlatá, váží s  celou výbavou šesnáct kilo. Je to fakt záhul na tělo."
"Aha. Zase moje chxba?"
"Tak trochu."
"Už bude to jídlo?"
"Ne. Víš, jakej je rozdíl mezi instantní polívkou a instantním autorem?"
"Ne."
"Žádnej. Obal je celkem hezkej, ale z obsahu je na blití."
"Jsem taky... Instantní autorka?"
"No, místy ano. Nechápu, jak třináctiletá holka může psát o šestnáctce. Někdy to bejvá děs."
"Co myslíš, přežiju tenhle příběh?"
"Ty? Zaručeně."
"A ty?"
"Musím plnit příběh. I kdybych se měla zabít sama, budu muset. Ale ještě mám čas. A začnu likvidací našeho vrahounka zlobivého.

Achojky oxidi moji, jak se máte? (Oxidi, Heleno?! Oxidi?! No to snad ne!) opět přicházím s (jak už čas ověřil) naprosto zbytečnou prosbou o komenty😂 s přáním hezkéhk zbytlu dne/večera/rána/noci
Vaše šíleně smýšlející Hell❤❤❤

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top