"K-k-kde to jsem?" Malá světlovlasá postava se zmateně posadila na posteli.
"Omdlela jsi." Damnathoris si už zase četla, jen si pro tentokrát sedla do křesla.
"Proč?"
"Asi ti vadí krev, že?"
"Trošku, no. Co se stalo?"
"Upadla jsi u mě v kuchyni."
"Aha... A proč jsem... Tady?" Ukázala rozmáchlým gestem po celé místnosti dívka.
"Odnesla jsem tě k sobě do ložnice. Přišlo mi trapné nechat tě ležet v těch střepech." Pokrčila Damny rameny.
"Něco jsem rozbila?"
"Pár kádinek."
"Moc se omlouvám, zaplatím ti to."
"To je dobrý. Laboratorní sklo je levný a já mám celkem milýho distributora."
"Aha... Hezky to tu voní."
"Vážně? Neřekla bych. Mám tu trošku chaos..." Zavětřila tmavovláska a pokusila se svůj troškuchaos lehce porovnat. Skříň plnou zbraní zavřela a zamkla, klobouky poházené po pokoji vrátila na stojany a ze stolu smetla nepořádek. Ani se neobtěžovala úklidem knih, jen prostě přejela rukávem po stole a všechno, co jí přišlo do cesty smetla na zem.
"Voní to tu jablky, skořicí, mandarinkami, rumem, kouřem z cigaret a... Tebou..." Upřela na nyní nervózně poklízející Damn svůj vodový pohled Autorka.
"Oh."
"Jak dlouho jsem byla bez sebe?"
"Dlouho ne. Asi hodinku."
"Měla jsem předtím chuť na čaj..." Začala se dívka rozpomínat.
"Je na stole."
"Děkuji. Mohla nych ještě poprosit o-"
"Dvě lžičky medu, sušenka na talířku."
"Ano... Jak víš, jakej čaj mám ráda?"
"Jsi můj pravej opak. Tak jsem prostě udělala to, co bytostně nesnáším."
"Nemáš ráda sladký čaj?"
"Je mi z něj na blití."
"A sušenky?"
"Jen máslový."
"Aha."
"Pokud vím, ty máš ráda ty s čokoládou."
"Mno, to ano... Můžu se na něco zeptat?"
"Už jsi to udělala."
"Proč... Máš po domě ty... Drogy?"
"Závislosti se těžko zbavuje a navíc obchod s drogama je dobře placenej. Já jenom nekupuju. Vytvářím, posílám dál, přechovávám, pěstuji..."
"Ale já nechci, abys to dělala..."
"Tak to uprav. Ty můžeš. Já musím."
Plavovláska se smutně usmála. Damnathoris měla ledový výraz, oči lehce rozostřené.
"Jsi sjetá?"
"Trochu."
"Ach..."
"Bude dobře, autorko."
"Kéžby..."
"Jdi už domů." Tmavovlásčin výraz potemněl.
"Proč?"
"Neptej se proč, prostě jdi, chci být sama." Zavrčela.
"Není ti dobře?" Pokoušela pomoct jí blondýnka.
"JDI!" Zaječela černooká dívka.
"Už mizím... Jen-"
"VYPADNI!!!"
"Ahoj..." Zkusila to ublíženě dívka a utekla z místnosti.
Damnathoris poslouchala její kroky, dusot na schodech a bouchnutí vchodových dveří. Pak se zhroutila v křečích na podlahu. Ve skutečnosti v sobě neměla ani kapku jakékoliv omamné látky a bylo jí z toho víc jak špatně. Tiše zakňučela.