Dny ubíhaly, Damnathoris podepsala revers a už týden nevylezla ze svého domu. Autorka byla už tolikrát v pokušení ji vypsat ven, ale uražení přetrvávalo. Damnathoris uměla být zlá a plavovláska zase pěkně přecitlivělá. Jediné, co udělala bylo, že své postavě zhojila nohu, což čtenáři kupodivu přijali s klidem a vykašlala se na ni. Měla předepsaných celých padesát kapitol. Teď byla nad věcí ona. Tedy, do této chvíle. Jakmile stanula na prahu Damnathořina doupěte, přišla si pod věcí, jak mrtvola ve sklepě pod krovem. Nejdřív chtěla zaklepat, ale nebylo zamčeno a tak celkem neomaleně vstoupila. "Ahoj?" Zkusila nejistě. "Nazdar." Ozvalo se z šera.
"Jsi tu?"
"Ne."
"Ale odpovídáš."
"Vážně? Zajavé."
"Proboha, Dam- holka, co to děláš?! Zlomíš si kotník! Nebo alespoň vykloubíš, nebo, nebo..."
"Čtu si, jak zajisté vidíš." Damnathoris visela za jednu nohu ve smyčce uvázané na trám, druhou měla pokrčenou a znuděně se otáčela kolem vlastní osy.
"Kvůli tomu ještě nemusíš viset od stropu za nohu."
"Je to zábavné." Změnila Damn směr rotace.
"Ale něco si uděláš?!"
"A od kdy na tom zrovna tobě záleží?" Vrhla na Autorku vyčítavý a zároveň tvrdý pohled.
"Nezáleží!" Odsekla blonďatá dívka, ale sama věděla, že to zní stejně věrohodně, jako když ryba začně tvrdit, že alpská turistika je to nejlepší, co může provozovat.
"Proč to tedy řešíš?"
"Já... No nic. Dala bych si čaj. Je slušnost pohostit návštěvu." Zkusila to přeci jen plavovláska přeargumentovat.
"Kuchyň je dole. Je slušnost se před navštěvou ohlásit a minimálně klepat." Věnovala jí Damnathoris úsměv a dál spokojeně visela jak netopýr.
"..."
"A udělej mi silný kafe." Neodpustila si poznámku.
"Dobře. Děkuju."
"Jo, a čaje jsou na poličce." Tmavovláska ještě chvilku visela od stropu a zasvěceně hleděla do knihy. "Ááááááááh!" Ozvalo se z kuchyně spolu se zvukem tříštění skla.
"Doprdele, to je jelito! Co se ti stalo?!" Odhodila Damny bleskově svazek kamsi za postel, natáhla ruce na zem a elegantní stojkou se vyvlékla ze smyčky.
"Tady... Je... Krvavá jehlááá!!!" Autorka ječela, jako když ji na nože berou.
"Tak se nezblázni."
"Ale já se jí bojím!"
"Nesahej na ní. A neboj se jí. Nekouše."
"Proč je od krve?!"
"Pravděpodobně byla v něčem krvavém a napovím ti, steak to nebyl."
"To nemyslíš vážně! Chce se mi zvracet!"
"Záchod za koupelnou je za rohem..."
"Jak to tu můžeš mít?!"
"Ještě to neodešlo..."
"Co je tohle?!" Zvedla autorka baňku s bílým práškem.
"Laboratorní sklo."
"Tohle?"
"To vevnitř? LSD a další takový věci."
"Řekni, že to není tvoje!"
"Ne, nechal si to tu Santa a skřítkové."
"Jak... Jak můžeš být tak cynická a lhostejná vůči sobě?!"
"Celkem jednoduše..."
"Já... Ty se zabíjíš..."
"Hej hej hej, autorko, co to děláš?! Proboha nebul! Autorko! Ne! Nepa-"
Křach
"-dej." Tmavovláska jemně zvedla ze země blondýnku. Nic si naštěstí neudělala, jen rozbila pár baněk. Damnathoris si ji hodila přes rameno, její berle vzala pod ruku a odnesla ji k sobě do ložnice.