Damnathoris kráčela po hřebenech mokrých střech. Venku mžilo a foukal studený vít, ale nezdálo se, že by to dívce v postupu nějak bránilo. Lehce kráčela po střechách řadových domů a tiše doskakovala na špičky, aby nepohnula taškou a nevzbudila tím majitele, spící jen pár metrů pod ní. Mířila směrem k vodě. Po pravdě řečeno sama nevěděla, kam přesně. Vydra se pohybovala po všech jen trochu mokrých místech ve městě, ale žít mohla jen u, nebo v jednom z nich. Damnathoris chvilku přemýšlela. Nakonec zamířila k přehradě. Vydra si svoje jméno skutečně zasloužila. Žila ve vodě a jestli mohla mít někde byt, tak jedině s dírou někde u vody. Přehrada byla v podstatě zatopený lom, takže děr tam bylo dost.
     Od vody táhla zima a mlha a pomyšlení na to, že Damnathoris bude pravděpodobně muset vlézt do vody a plavat nebylo ani trochu lákavé. Pomalu přišla k vodě, odložila si kufr na břehu, stáhla svrchní šaty i boty s punčochami a namočila prsty na nohou do vody. Byla odporně ledová a ještě odporněji mokrá. "Jdeš se koupat při měsíčku?" Ozval se za hnědovláskou škádlivý hlas.
"Něco na ten způsob. Skoro jsi to trefila. Existuje nějaká suchá cesta k tobě domů?"
"Už tě tvá kočička vyrazila? Teda, že jsi bi jsem věděla, ale že jsi i pedo..."
"Nech toho, laskavě. Vyhodila jsem se sama. A s autorkou jsem nic neměla. To snad víš."
"O tvé věrnosti si zapochybuji později. Ale varuju tě. Nedělej si z mého bytu svůj. Zapomeň naa starý dobrý viktoriánky. U měse žije normálně."
"No jasně. Úplně to vidím. Díra pod vodou vymazaná bahnem. Normálně..."
"Dobře, vyhrála jsi zápas v urážení. Tak pojď za mnou. Mimochodem hezký spodky."
Damnathoris tiše zavrčela.
     Když došla do Vydřina domova, byla celkem příjemně překvapená. Nešlo rozhodně o bahnem vymazanou díru. Šlo o celkem malý, ale příjemný byteček. Nebylo tu teplo, ale to někomu, jako Vydra, kdo většinu života strávil v ledové vodě, to bylo celkem putna. "Tohle je vážně z jeskyně?"
"Jo, když to tu těžili, občas tu vznikly jeskyňky. Místy vzniklo pár otvorů pro přístup vzduchu a támhle, jak to vymlela voda a vítr, vznikl vrchní vstup."
"Musím říct, žes mě překvapila. Je to tu pěkné. Sice bych u tebe nečekala takové spjetí s přírodou, ale dobrá. Kytky pitomý..."
"Pokud vím, ty a některý kytky celkem vycházíte..."
"A některý taky ne. Třeba zelí nesnáším. A je to taky kytka..."
"Ale trávu snášíš celkem dobře."
"Vadí ti to?"
"Jak se to vezme. Pěstuj si to, kde chceš. Kromě tohohle místa..."
"Jsi zlá."
"Jsi závislá."
Damnathoris už jenom koukala jaki vrah. Byla to víceméně pravda, ale ta a právě ta se těžko příjimá. Nakonec pokrčila rameny a šla si najít nějaký teplejší koutek sama pro sebe.