"Jsi mokrá!"
"Měla jsem ti dát roubík."
"Kdes byla?"
"Kde asi, když jsem mokrá. Asi na Sahaře."
"Nastydneš!"
"Nemluv, nebo na to umřeš..."
"Co? Řekla jsem něco nebezpečného???"
"Ne, jen mi šíleně lezeš na nervy."
"Prosím?!"
"V normálním rozhovoru najdu zhruba deset důvodů a podnětů, proč a jak tě zabít..."
"A v tom méně normálním?"
"To udělám."
"Proč sakra žiju s někým jako ty?! Už se bojím otevřít kredenc, aby tam nebyla lidská hlava nebo příšerně nebezpečný jed."
"Neboj,  v kredenci je jenom kus nohy s kotníkem a rtuť jsem dala k sobě do šatníku."
"Bože, ale já se bojím!!!"
"A já se bát nemám?!"
"Proč?"
"Protože patřím k lidem, jejichž hlava se cení víc, než zlatá cihla. Když pár jistých lidí dostane moje srdce k narozeninán, což se stejně stane, tak budou skákat radostí dva metry do vzduchu."
"Jo, a jestli se hned nepřevlečeš, tak nastydneš a dojedeš na zápal plic."
"Dobře víš, jak dojedu..."
"Ale... Třeba to půjde nějaj zvrátit!"
"Je to osud. Ten nezvrátíš. Nepřepíšeš. Můžeš jen psát dál a dál. Nemůžeš gumovat..." Tmavovlásčin pohled potemněl. Věděla, že umírá. Věděla, že nemá mic času a snažila se ho využít na sto dvacet procent. Tohle bylo krásné odpoledne s Otter a Damnathoris plánovala další a další. Ani Vydra neměla moc času a taky to věděla. Damnathoris se zvedla z podlahy. Začínala ji být zima, tak si vzala záclonu, ze které asi před půl hodinou vymotala autorku a zabalila se do ní. Zimnice jí začala lomcovat a staré šrámy se ozývaly. Pomalu se sunula ke svému pokoji a její kroky v mokrých botách čvachtaly. "Počkej!" Ozval se zezdola stále ještě nazlobený hlas autorky. "Co je?" Zavrčela podrážděná Damnathoris a zakašlala. "Přinesu ti vyprané a čisté šaty!"
"Nemusíš se starat, jaki bys byla moje matka. Stačí, žes mě o ni připravila. Nestojím ti o náhradu."
"A ja se neptám, o co stojíš. A teď se jdi převlect a vypít horký čaj..."
"Ano, mami."
"Neříkej mi tak, vždyť jsi starší, jak já."
"Zajisté, tati!"
"Achjo..."
"Nesmutni, autorko, já tě ještě přeci jen naučím žít!"
"Ty?"
"Ano, život před smrtí je ten nejkrásnější!"
"Ach, Damnathoris, jak já o tebe nechci přijít!"
"Ještě máš čas... Ačkoliv osud nezmění ani moje malá autorka..." Blondýnce se po tváři skutálely němé slzy.