↷✦; l o v e y - d o v e y ❞

•·.·'✦'·.·•

„Je tu jen postel, skříň a stůl se židlí, jak jsem ti to už minule ukázal, ale kdyby sis chtěl pořídit cokoli dalšího a já ti mohl nějak pomoct třeba s dopravením nebo i něčím jiným, stačí říct. Rád to pro tebe udělám."

Jimin mlčel. Soustředil se na svůj nový pokoj a přemýšlel, jestli se mu líbí odstín světle modré na zdi. Navíc ho Yoongi svým proslovem překvapil. Takovou laskavou nabídku od něj nečekal a velmi ho potěšila. Dokazoval mu tím, že není tak přísný a odtažitý, jak se Jiminovi začínalo zdát.

„Jimin-ah?"

Jimin přikývl. „Jo. Jo, dobře. Díky moc. Za tohle. Za to, že tu můžu bydlet a tak všechno možné..."

Yoongi se pousmál svým zdrženlivým úsměvem. Nebylo třeba, aby říkal něco dalšího, a tak se s přikývnutím otočil a vydal se směrem ke svému pokoji. Jimin počkal, až uslyší zavírání dveří, a teprve potom sám překročil práh místnosti.

Posadil se na nepovlečenou postel a přemýšlel nad tím, co se právě stalo...

Poněkud rozklepanýma rukama vytáhl z kasy mobil a otevřel svůj chat s Taehyungem. Poslední zpráva v něm byl odkaz na článek o populaci želv na jednom malém malajském ostrově, který mu včera večer přišel od Taeho. Ještě si ho nepřečetl, protože tak nějak nevěřil, že by ho mohl bavit.

Místo aby se zabýval historií chatu, rychle napsal jedinou větu a bez přemýšlení ji odeslal. A jestli pro něj Tae uprostřed noci přijde a unese ho oknem, bude to jedině dobře...

Chim: tohle stěhování nebyl dobrý nápad 😭

•·.·'✦'·.·•

dříve.

„Jimine." Yoongi měl naprosto nečitelný výraz. „Musíme si o něčem promluvit."

Jimin se nervózně zavrtěl a zasunul si dlaně pod stehna, aby nebylo vidět, jak se mu roztřásly prsty. Teď mu Yoongi určitě řekne, že si to rozmyslel. Nemohl si nevšimnout, že narozdíl od jeho první návštěvy se k němu dnes Yoongi nechoval moc přívětivě. Určitě mu teď poví, ať si vezme svoje věci a už se tu neukazuje...

„Tady," zamumlal Yoongi a posunul směrem k druhému muži obyčejný přeložený papír.

To Jimina kompletně zmátlo. Je to snad nějaký dopis na rozloučenou...? Asi ať se při tom nepříjemném momentu cítí o něco lépe.

Yoongi netrpělivě postrčil papír blíž k němu. „Pravidla."

„Pravidla?"

„Jo," přikývl Yoongi. „Pokud něco nepochopíš, zeptej se a vysvětlím ti to."

„Aha, dobře," přikývl Jimin a nedůvěřivě rozložil list s pravidly. Byl hustě popsaný, některé body byly dvakrát podtržené a Jimin si byl jistý, že si zapamatuje sotva polovinu.

„To je... hodně pravidel," zkusil se zasmát, ale hlas se mu zadrhl v hrdle. Nevěděl, co si o tom má myslet. Nikdy se pravidly nijak zvlášť nezabýval, ve škole to bylo takové to ,neběhej po chodbách‘ a ,přezouvej si boty‘, které polovina žáků nedodržovala, ale nikdo je za to nepotrestal. Měl však tak trochu pocit, že Yoongi bude na těch svých lpět mnohem víc. Vzápětí mu to i potvrdil.

„Chtěl jsem být důsledný."

Jimin se nezmohl na nic jiného než slabé potřesení hlavou.

Yoongi je nějaký šílený puntíčkářský maniak, běželo mu hlavou. Vlastně to nebylo až tak hrozné, taky se mohlo stát, že by neměl vůbec žádnou střechu nad hlavou. A za pohodlí člověk asi musí kapánek trpět... kdoví, třeba ta pravidla nebudou nic, co by zásadně omezilo jeho svobody.

Jimin se zahleděl na zdánlivě nekonečný seznam pravidel. Několik jich znělo úplně normálně a vlastně by ani nemusela existovat, protože se týkala především udržování pořádku v místnostech, které sdíleli. Tohle Jimin bral jako naprostou samozřejmost.

Následující sekvence byla poněkud úsměvná. Jimina pobavilo hlavně ,Domácí mazlíčci jsou zakázaní (s výjimkou koček)‘ a ,Kočky se automaticky stávají sdíleným zvířecím společníkem VŠECH obyvatel bytu‘.

„S kočkami jsi to vzal dost důsledně, že?" zažertoval Jimin, když četl asi osmé pravidlo týkající se těchto tvorů.

Yoongi jen povytáhl obočí. „Nechci nic nechat náhodě.

Pak oba chvíli mlčeli.

„Teď tam budou ty nejdůležitější věci, tak si je prosím pořádně přečti." To řekl Yoongi. Zdánlivě ve svém křesle seděl úplně bez emocí, ovšem kdyby si ho Jimin pořádně prohlédl, všiml by si, jak si proplétá prsty a ťuká si jimi o stehno.

„Okay," přikývl Jimin a uhladil papír s textem. Pak nahlas přečetl: „Je zakázáno narušovat si navzájem soukromí – prostor pokoje je zcela zapovězená zóna. Není dovoleno ani otvírat si navzájem poštu a brát si mobilní telefony."

Yoongi přikývl, na znamení, že s tímto zněním pravidla souhlasí.

„Nemusíš se bát, hyung. Něco takového by mě nikdy ani nenapadlo, ale je fajn to mít i takhle napsané. Aspoň oba víme, kde jsou limity," prohodil Jimin. Snažil se sám sebe přesvědčit, že pravidla nebudou žádný problém... Ona ho vlastně na začátku opravdu nebudou ničím omezovat, ale pokud se s Yoongim sblíží, mohlo by jejich dodržování být trochu výzva.

S Taehyungem byl zvyklý nemít žádná tajemství a soukromí. Na druhou stranu Yoongi je úplně jiný člověk, takže i přátelství s ním se bude zásadně lišit od vztahů, jaké má Jimin s jinými lidmi.

Chvíli přemýšlel.

„Yoongi hyung...?"

„Ano?"

„Budeme moct pravidla upravit, pokud nám nebudou fungovat?" Jimin nevěděl, jestli jde slyšet, jak se mu třese hlas, ale modlil se, aby si toho Yoongi nevšiml.

„Záleží na tom, co za pravidlo by to konkrétně bylo... Ale Jimine, ta pravidla tě nemají nějak šíleně omezovat. Vymyslel jsem je, aby bylo od začátku jasné, co mi vadí, a co je naopak v pořádku. Takže pokud si budeš přát něco změnit, můžeme se o tom určitě pobavit." Když Yoongi domluvil, uvědomil si kolik toho řekl a trochu se nad tím pousmál. Měl slova rád, ale radši poslouchal ostatní, než aby sám mluvil.

„Dobře, to je fajn," poskládal papír s pravidly a schoval ho do kapsy kalhot. „Ještě si to nechám, abych si všechno pořádně nastudoval."

„Jasně. Žádný problém," odpověděl Yoongi bleskově. Pak se zvedl. „Jestli souhlasíš, zavedu tě teď do tvého pokoje."

A Jimin souhlasil. Potřeboval chvíli pro sebe a své myšlenky. Měl pocit, že mu snad praskne hlava, pokud si v ní všechno nesrovná... Ale to zvládne jen pokud bude mít chvíli samoty a klidu. Naštěstí, jak se zdálo, Yoongi se mu obojí chystal dopřát.

•·.·'✦'·.·•

Tae pro zábavu dělal spoustu věcí, které ostatní lidé nechápali. Mezi ty méně výstřední patřilo krmení kachen (a sebe) bio mraženým hráškem, skládání origami z papírových kapesníků a zpívání si při skákání přes švihadlo. Z těch více zvláštních pak určitě stojí za zmínku rozesílání vánočních přáníček v létě a především psaní nonsensových básniček z komentářů u nejrozličnějších internetových příspěvků.

Právě se vrátil domů, otevřel si balení sušenek a chystal se ponořit do hlubin internetu, když mu displej telefonu rozsvítila zpráva od Jimina. Rychle těch pět slov přelétl pohledem a veškerá nálada na tvoření poezie zmizela.

Tae bral všechno ohledně Jimina zatraceně vážně – vždyť taky byli kamarádi na život a na smrt. Zároveň ale věděl, že Jimin často věci přehání a určitě by ani neocenil, kdyby se Tae objevil u něj na prahu vyzbrojený těžkým klackem připravený ho od Yoongiho násilím vysvobodit.

Takže musel přistoupit na kompromis.

TAEE: Mám tě běžet zachránit nebo mi o tom chceš jen říct??

Odpovědi se dočkal okamžitě – na obrazovce se objevilo Jiminovo jméno a mobil začal vyzvánět. Tae hovor bez váhání přijal.

„Chceš, ať tě unesu oknem? Napadlo mě-"

„Tae Taeee!" Jimin ho ani nenechal domluvit. „Yoongi je naprostý šílenec. Má snad dva tisíce pravidel a musím je všechna dodržovat a nemůžu ho najít na instagramu a mám žízeň, ale bojím se jít ven ze svého pokoje, protože ho nechci potkat."

Během toho, co Jimin mluvil, vyjelo Taemu obočí vzhůru. Tohle začínalo být zajímavé. „Kdyby vypadal jakkoli jinak, řeknu, že je určitě psychopat... ale tohle je upřímně docela hot."

„Nedělej si z toho srandu, je to vážné. Co když tady něco rozbiju a on mi za to dá fyzický trest?!" Jimin zněl vyděšeně. Možná se zvuk jeho hlasu jen změnil kvůli telefonu, ale Tae si tím nebyl zrovna jistý.

„Jimine... dýchej,“ nabádal ho pomalu. „To, co říkáš, je docela nepravděpodobné. Spíš si myslím, že Yoongi jen neumí udělat dobrý první dojem a proto se chová takhle divně."

Na druhé straně bylo chvíli ticho, až se Taehyung začal bát, jestli se Jimin neproměnil v němou zlatou rybku.

Pak mu kamarád konečně odpověděl: „Vlastně spíš druhý dojem. Ten první se mu vážně povedl. Až dneska to začalo být divné. Ale jestli je z bydlení s někým novým jen z poloviny tak nervózní jako já, naprosto ho chápu. Heh."

„No vidíš," oddechl si Tae. Byl rád, že se z Jimina nestala ingredience na sushi. „Hele, dej tomu čas. Potřebujete si na sebe zvyknout a líp se poznat. Jestli se i za měsíc bude chovat takhle podezřele, něco s tím uděláme. Slibuji."

Jimin byl ticho. Asi jen přikývl a neuvědomil si, jak zbytečné to je, když ho Taehyung nevidí.

„Jo. A ještě něco – podívám se po tom jeho instagramu, ať můžeš v noci klidně spát,“ oznámil Tae slavnostně.

Z reproduktoru telefonu se ozval zvuk ne nepodobný pištění pneumatik auta při smyku. Tae si s rozhořčeným výrazem promnul ucho. Doufal, že ho Jiminův projev nadšení nepřipravil o sluch.

„Taehyung-ah!! To je úžasné! Miluju tě!! Kdybych mohl, tak si tě vezmu!!“ Hlasitost Jiminova verbálního projevu byla stále příliš vysoká, než aby s ní Taeho ušní bubínky souzněly, ale nadšený nejlepší kamarád je nadšený nejlepší kamarád a pro jeho ztišení se toho moc udělat nedá.

„Taky tě miluju, Jimininine," zasmál se Tae. „Napíšu ti, kdybych něco našel."

„Jasně! Napiš co nejdřív, prosím," žadonil Jimin, jako by na Yoongiho instagramu závisela jeho příčetnost. „Měj se hezky, TaeTae. A pozdravuj svoje rodiče."

„Co mi taky jiného zbývá, že?" povzdechl si napůl ze srandy Taehyung, než zavěsil a otevřel instagram s jediným cílem před sebou.

•·.·'✦'·.·•

hi, loves!

budu k vám upřímná... tuhle kapitolu považuji za to nejhorší, co jsem kdy napsala :(( ale doufám, že vy to tak nevnímáte. heh...

jsem na sebe hrdá, že jsem ji vůbec dopsala, takže si nemyslím, že bych ji zvládla nějak výrazně pozměnit a opravit. i'm sorry :(

vidíme se zase za týden^^

mifu