70. - Dobrou noc.

Jakmile mi Jarvis oznámil, že se Vicky přesunula k sobě do pokoje, vyšla jsem k jejím dveřím. Potichu jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. 

Moje sestra seděla na posteli a plakala. Dech nešel dobře poznat, protože místo dýchání vzlykala a zalykala se těmi vzlyky. 

Došla jsem k ní, beze slov si ji přitáhla k sobě. Věděla jsem co tam prožila. Proto jsem tu pro ni chtěla být. Začal jsem ji hladit po vlasech. 

"Elen...jak...jak je na tom Steve?" špitla Vicky po chvíli. 

"Je dost pomlácený, to ti lhát nebudu. Ale brzy bude v pořádku, to mi Bruce slíbil," odpověděla jsem a opatrně ji položila na záda. "Ale ty si teď musíš odpočinout. Vím, že se z toho budeš dostávat dlouho. Bude to dlouho ještě bolet, věř mi. Ale ty to překonáš. Jsi silná, Vicky, ač ti to teď nepřijde. Možná teď v sobě vidíš jen zklamání, selhání, ale není to tak. Udělala jsi všechno pro to, abys přežila. To já toho neudělala dost na to, abych tě ochránila... Kdybych poznala, že ho ovládají, dokázala bych vás odtamtud dostat. Beru na sebe veškerou zodpovědnost za to, co se stalo." 

"Elen, to přece nejde," namítla Vicky. "Ty za to nemůžeš. Jedinej, kdo to mohl poznat, jsem já. Měla jsi pravdu. Neměla jsem tě tak vyhnat... Myslela jsem, že jsi na nás Tonyho a ostatní poštvala schválně." 

"To bych nikdy neudělala, sestřičko. Nikdy bych tě vědomě neohrozila. Ale teď už tichoučko, ano? Musíš se z toho vyspat, nabrat síly. A až se to stane, dostaneme je. Slibuju ti, že za tohle ti bastardi zaplatí," špitla jsem, nahnula se k ní a políbila ji na čelo. "Dobrou noc, sestřičko." 

Vicky mě ještě chytila za ruku. "Zůstaň...Elen, prosím, neodcházej. Nezvládnu to znovu..." 

"Nikam nepůjdu, to ti slibuju. Už nikdy." 

Ahoj, drahouši!

Vím, dneska krátká kapitola, ale nějak jsem se to pokusila napsat :/ 

Love you! 

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top