Pokusila jsem se jedoucí auto zastavit. Musela jsem tohle Vicky vysvětlit. Jenže Bucky auto stočil přímo ke srázu. Rychle jsem přiběhla k přeraženým mantinelům, abych auto, které se kutálelo dolů, zastavila. Natáhla jsem ruce před sebe, zpomalila jeho rotaci. Nedokázala jsem to však dlouho udržet. 

"Co se tam sakra stalo?" ozvalo se zezdola od sestry. 

"Stála tam Elena," odpověděl Bucky. Podíval se na mně přesně ve chvíli, kdy se moje sestra nedívala. I na tu vzdálenost jsem si mohla všimnout potěšeného úšklebku, který se mu na obličeji objevil. 

Oči se mi zalily slzami, když mi to začínalo docházet. Nebyl to Tony, který by pletl hlavu mně. Byl to Bucky, který ovlivňoval mou sestru. "Vick-" Její jméno jsem nestihla dokončit, když se mi do krku zabodla malá šipka. Nestihla jsem si ani střelce všimnout. Nevím, čím šipka mohla být napuštěná, ale účinkovalo to příliš rychle. Síla opouštěla moje tělo, musela jsem se o mantinel zapřít. Brzy jsem se už ale kácela k zemi. Tělo bylo ochromené nějakou látkou, přesto jsem však do bezvědomí neupadla. 

"Musím za ní!" Sestřin hlas zněl vyděšeně. Musela si všimnout, že je něco špatně. 

"Bude v pořádku, my musíme jít," ozval se Stevův hlas. 

"Běžte napřed, nedaleko je bunkr, tam se ukryjte. Musím ještě něco dozařídit," odpověděl Buckyho hlas. 

"No dobrá. Ale vrať se brzy, jasný?" odpověděl mu Stevův hlas. 

"Nemusíš se bát," odvětil Bucky. Pak už jsem jen slyšela to, jak někam odchází. 

Pokoušela jsem se pohnout aspoň špičkami prstů. Marně. Látka mi paralyzovala celé tělo. Tohle se nemohlo dít. Vicky šla i se Stevem do jámy lvové. Ten úšklebek jsem jasně poznala. Buckyho zase ovládali. A moje sestra ho ještě bránila! Nevěřila mně, ale raději jemu. 

"Doufám, že se ti leží pohodlně," ozval se nade mnou Buckyho hlas. "Bylo to tak jednoduché, víš? Zasít nesvár mezi váš dvě. Příliš jednoduché. A to, až se ti dva dostanou na místo určení, bude ještě větší zábava." Od opasku si odepl vysílačku, kterou si přiložil k ústům. "Šéfe? Cíle jsou na cestě k domluvenému místu, Elena bude na stanovišti B."

"Výborná práce, Barnesi. Stáhněte se na základnu 54R3," ozval se ženský hlas z vysílačky. 

"Rozumím, Barnes končí." Vysílačku pak založil zpátky na opasek, věnoval mi poslední úšklebek. "Užij si poslední minuty života, Frostová." 

"Přísahám, že za tohle zaplatíš," zavrčela jsem na něj. "Budu to já, kdo tvůj bídnej ukončí, slyšíš?! Zabiju tě, pokud se mojí sestry jen dotkneš!" 

 Barnes ke mně poklekl. "Tvé sestry jsem se dotkl už tolikrát, že to nelze spočítat. Dokonce i tak, že ona sama by v tom měla nepořádek, víš? Ale musím uznat jednu věc. Ten mladej si jí v Hydře pořádně vycvičil, co se týče pobytu v  posteli." 

Zoufale jsem zavrčela. "Moje sestra-" 

"Nevinnej kvítek? Nejčistší drahokam ve vaší rodině? Ano, na tyhle kecy tvá sestra už neskočí. Ne. Autonehodu jsi zavinila ty. Stejně jako jsi ji zradila, víš? Tohle už nikdy nespravíš." Prstem mi přejel po tváři. "V jejích očích budeš už navždy jako zrádce. Nebudeš pro ni nic víc než jen černá vzpomínka, Eleno. A v posledních chvílích si třeba vzpomene, že jsi ji chtěla chránit. Ale ani to ji nezachrání. Zemře, stejně jako ty. Jste nepohodlní svědci. Žij s tímto vědomím. Žij s vědomím, že jsi ji nezachránila, ač jsi mnohokrát chtěla." 

Zavřela jsem oči, spoza kterých mi vytekly dvě slzy. "Ne...tohle se ti nepovede...nebude ti věřit..." 

"Omyl, Eleno. Ona mi věří víc než tobě. A to bude její zkáza." S těmito slovy se otočil a brzy zmizel z mého zorného pole. 

Zhluboka jsem se nadechla. Tohle jsem musela zarazit. Zachránit mou sestřičku. "Dělám to pro tebe, Vicky," zašeptala jsem. Hned poté se moje tělo obklopilo zlatou mlhou, která mě přenesla přímo do Toweru. 

Ahoj, drahouši!

Ano, opět přináším další kapitolku. Tentokrát mě to i bavilo psát, jelikož Buckyho moc nemusím a jako zlý je too much badaas :3 

Love you!