"Co přesně se tam stalo, Pietro? Není možné, aby se takto vyčerpala jen z procházky." 

"Je mi líto, Vick, ale bez jejího svolení ti nic neřeknu. Je to něco, co by ti měla říct Elen sama. Promluv si s ní ty, protože nechci dostat přes hubu." 

"Ty jsi teda kamarád," zabrblala Vicky, jejíž hlas jsem náhle slyšela blíž. "Ale musíme Dylana dostat ven. A to co nejdřív." 

Pootevřela jsem unaveně oči a rozhlédla se kolem. Pietro s Vicky stáli nedaleko mojí postele a ještě něco řešili. Pomalu jsem se posadila. "Je pěkný vás tu tak vidět, ale řekněte mi, co jste řešili." 

Vicky ke mně hned přišla a posadila se na mou postel. "Ty blázne...šíleně jsi mě vyděsila, víš to? Co se proboha stalo?" 

Podívala jsem se na Pietra, který jen přikývl a nechal nás o samotě. Pak jsem se na sestru podívala. "Slib mi, že...že nebudeš vyvádět, Vicky. Vždycky mi šlo o tvoje bezpečí. Zkus to tak brát, prosím." 

Vicky jen pokývala hlavou, ale tvářila se dost zmateně a starostlivě. "Slibuju. Ale vyklop to, protože se dost bojím." 

Zhluboka jsem se nadechla. "Když jsme se dostali s Dylanem do Hydry...odvedli mě. A...ty jsi mě našla jen pár minut poté, co...mi do těla vpravili sérum. A než mě přerušíš, ano, riskovala jsem to. Protože ať je to jak chce, jsi moje sestra. A viděla jsem, co jejich sérum dělalo s tebou. Proto jsem si to protisérum nevzala. Chtěla jsem, abys byla v pořádku ty, Vicky. A na rozdíl od tebe, já nejsem sérem ovládaná. Jen...mám problém s ovládnutím těch schopností. Proto jsem to tak dlouho tajila. Nechtěla jsem nikomu ublížit."

Sestra si mě přitáhla do náruče. "Proboha, Elen...měla jsi mi něco říct...pomohla bych ti," zašeptala a začala mě hladit po vlasech. "Víš, že jsem tu pro tebe." 

"Vím, jen...měla jsi svoje problémy s Buckym a Stevem. A navíc, dost mi pomáhala Wanda. Přišly jsme na to, že schopnosti umím držet na uzdě, dokud nedojde na výbuch emocí. Což...jsem včera v tom parku měla," přiznala jsem a skousla si ret. 

"Neboj, najdeme ho. Bude v pořádku," utěšovala mě Vicky. 

Opatrně jsem se od ní odtáhla. "Já...děsí mě to, Vicky. Byla jsem venku s Pietrem. Nabídl se, že mě vezme ven, abych se provětrala a nezbláznila se tady. Byla jsem ráda, že mi to nabídl. A docela dobře jsme si popovídali, vyříkali se z toho, co se mezi námi stalo. Říkal, že nemá na vztahy čas." 

Vicky povytáhla obočí. "On ti řekl tohle?"

Pokývala jsem hlavou. "Jo. Proč, je to divný?"

"No...jakoby docela jo. Ale to je jedno," odvětila klidně a usmála se na mě. "Ale teď si odpočiň, ano?" 

"Dobře. Jen...zatím to nikomu neříkej, prosím. Ví o tom jen Wanda a Pietro. A teď ještě ty. Ovšem chci vědět o všem, co Hydra udělá. Drží Dylana. Chci mu pomoct. Nemůžeme ho tam nechat, Vicky. Všechno riskoval kvůli mně. Teď mu musím pomoct já." 

Položila mi ruku na rameno. "Neboj se, Elen. Pomůžeme mu. Ale ty se musíš uzdravit úplně, když jsi málem zemřela. Těch kulek jsi měla v těle fakt dost, je zázrak, že žiješ." 

"Já vím, Vicky. Vážně. Jen...prostě nechci, aby se mu něco stalo. To je celý," odvětila jsem s povzdechem. "Mám ho ráda." 

"Ale nemiluješ ho," doplnila Vicky. "Že ne? Vybrala sis ho v SHIELDu, protože se ti líbil. Ale nikdy to nebyla láska. Snažila ses sama sebe přesvědčit, že ho miluješ. A přitom jsi jen chtěla zapomenout na Pietra, že?" 

Skousla jsem si ret a sklopila oči. "Jsi první, kdo...na to přišel. Nechtěla jsem si to hodně dlouho přiznat. Dylan...byl jiný, když jsem ho poznala. Byl zbrklý, hyperaktivní. Zvědavý. Vycvičila jsem ho. Ale teď...vidím, že to...nebyla láska. Jen..."

"Jen zalíbení. Je to naprosto v pořádku, Elen. Ale i ty by sis měla udělat pořádek v klucích. Než tě to zničí." S těmito slovy mě políbila na čelo a odešla. 

Ahoj, zlatíčka! 

Ano, pár dní mi to trvalo, ale jsem tu s novou kapitolkou? 

Jsem zvědavá, jak si s tím poradíš <3

Love you!