58. - Odpuštěno? Odpuštěno.

Když se se mnou přišel rozloučit Dylan, políbila jsem ho na rty. Nechtělo se mi ho někam pouštět, ale Furyho příkaz už poslechnout musel, když jsem byla celkem v pořádku. Na jednu stranu jsem mohla být ráda, že mě tady jakž takž mezi sebou tolerovali. Už kvůli Vicky a Tonymu. 

Dylan se posadil na okraj mojí postele a odtáhl se. "Hlavně na sebe dávej pozor. A nezlob tady." 

Nevinně jsem se zaculila. "Já a zlobit? Co si to o mně myslíte, O'Briene?" 

Položil mi ruku na tvář. "O tobě, Frostová? Jen to nejlepší, přece. Jak bych si mohl dovolit myslet si něco jiného, hm?" zajímal se s úsměvem. "Ale myslím to dobře. Zůstaň v posteli a hlavně v klidu. Chci, abys byla co nejdřív v pořádku." 

Opřela jsem se do jeho dlaně. "Já vím, zlato. Ale ty se mi vrať co nejméně potlučený, jinak si to s těmi nováčky vyřídím já sama." 

Uchechtl se, přičemž mi vtiskl polibek na čelo. "Ty jsi číslo."

Opatrně jsem se položila zpátky na záda. "Tak utíkej, aby šéfík nechytil rapla."

"Miluju tě, zlato," špitl mi do ucha, vstal z postele a zmizel ve dveřích, než jsem mu stihla odpovědět. 

Na tváři mi zůstal úsměv i poté, co se přišla rozloučit i Vicky. Díky ní a Dylanovi jsem měla skvělou náladu, takže jsem Bruce požádala aspoň o vycházky s doprovodem. No nemuselo se na doprovod příliš dlouho čekat, Pietro se ve dveřích ukázal téměř okamžitě. 

"Slyšel jsem, že krásná dáma hledá doprovod," vyhrkl ze sebe ihned a přiskočil ke mně. 

Povytáhla jsem obočí. "Ty snad máš super sluch? Ale budu ráda, když mi budeš dělat společnost. Jen se do něčeho převleču a budeme moct vyrazit, ano?" 

"Jistě. Mám ti něco donést?" zajímal se Pietro hned, zatímco mi pomohl aspoň do sedu. 

"Kdepak. Jen kdybys mi dal soukromí," požádala jsem ho a vstala z postele. Jakmile odešel za dveře, oblékla jsem se do šedého trička, sukně stejné barvy. Boty i silonky jsem zvolila černé, doplňky zlaté. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. 

"Můžeš!" houkla jsem na Pietra, když jsem si přepudrovávala obličej, aby se neleskl. 

Pietro pak vešel dovnitř a hvízdl. "Páni. Jsi nádherná." 

"Ovšem pro tebe zakázané ovoce," odvětila jsem klidně. "Můžeme vyjít? Už chci být venku." 

"Jistě," přitakal. Cesta do Central Parku nám nezabrala ani moc dlouho, zjistila jsem, že Pietro umí skvěle naslouchat, když mu nejde o informace nebo o sex. 

"No a tak Dylan sázku prohrál a patlal si na obličej šlehačku." 

Vyprskla jsem smíchy. "Zajímavé. O tom se mi ani slůvkem nezmínil." 

"Fakt ne? A to se před všemi vytahoval, jak ti to poví." Pietro se usmíval taky. "Tak tohle mu nedaruju, takhle ti zatajovat pravdu." 

"Ale no tak. Jen ho nech. Myslel to dobře," bránila jsem ho, zatímco jsem upíjela z ledové kávy, kterou jsem si koupila. "A vůbec, jak se vyvíjí tvůj život? Už sis někoho našel?" 

Maximoff zavrtěl hlavou. "Ne, nenašel. Dlouho jsem doufal, že se vrátíš. Ale nějak teď vidím tvůj argument, kdy jsi chtěla prostor pro sebe, mnohem pozitivněji. A ten čas, co jsem pro sebe měl, mi dost pomohl." 

Pohlédla jsem na něj s úsměvem. "Vážně?" 

Přikývl. "Ano. Byl jsem kretén, když jsem si tě nevšímal a i když jsem se snažil tě za každou cenu zaujmout. Několikrát jsem ti ublížil, což mě teď mrzí. Hodně mrzí."

"Nemusí tě to mrzet. I já se chovala jako totální namyšlená kráva. Odpuštěno?" 

"Odpuštěno," přitakal a paží si mě přitáhl do náruče. Objetí ovšem netrvalo moc dlouho, když se mu ozvaly pípající hodinky. 

"Co se děje?" zajímala jsem se a pokusila se na hodinky podívat. 

Pietro display otočil k sobě a vyděšeně otevřel ústa. "Zatraceně..." 

"Co se stalo?" vypískla jsem a hodinky k sobě otočila tak prudce, div jsem mu nezlomila zápěstí. Nemusela jsem ani přemýšlet dlouho. Viděla jsem záznam z Furyho kanceláře. Dva muži se znakem Hydry na hrudi táhli zbitého Dylana do portálu. "Ne...ne, to...nemohli..."

Maximoff si mě přitáhl těsně k sobě přesně ve chvíli, kdy se mi z hrdla vydral šílený, bolestný výkřik, který pomohl uvolnit tlakovou vlnu. Vlna ho odhodila dobrých několik metrů ode mě. A nestihla jsem ani nic říct, když jsem se začala hroutit k zemi, vysílená. 

Ahoj, zlatíčka! 

Yes, necelé dvě hodiny po Kate tu máte i mou kapitolku. Elena se nám projevuje :)) 

Love you, guys! 


Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top