Vrátila jsem se na ubikaci, kde jsem se posadila do křesla. To, co Vicky předvedla, mě dokonale vyděsilo. Ta síla schopností ji naprosto pohltila. Až nyní jsem si uvědomila, že mě mohla zabít.  A jsem si jistá, že jedna její část opravdu chtěla. A to mě děsilo ze všeho nejvíc. Už to nebyla moje sestra, kdo přede mnou dnes stál. Bojím se toho, že v sobě potlačila to, kým doopravdy je. 

Moje myšlenky přerušilo zaklepání na dveře. 

"Dále," vyzvala jsem příchozího poklidně. Nikdo nesměl na mně poznat, nad čím přemýšlím. 

Do mojí ubikace vešel Dylan a starostlivě se na mě podíval. "Jsi v pořádku, Elen?" 

Pousmála jsem se. "Jasně, nic mi není. Proč by mělo?" 

"Viděl jsem ten souboj, zlato," namítl a došel ke mně. "Bál jsem se o tebe." 

Vstala jsem a pohladila ho po tváři. "To jsi přece nemusel, Dylane. Víš, že se o sebe umím postarat." 

Líbl mě do dlaně. "Vím. Ale netušil jsem, že tvá sestra je tolik silná. Vždyť tě mohla zabít." 

"Ale nezabila. Ovšem něco mi na tom všem nesedí." 

"Jak to myslíš?" 

"Tak, že takhle se moje sestra nikdy nechovala. Ať už je to mezi námi jakékoli, nikdy by mi nevyčetla to, co mi vyčetla. Hrozně mě to mrzí, ale tohle není ona. A budu muset zjistit, co s ní je. Ačkoliv se spolu nebavíme, pořád je to moje sestra. A to nikdo nezmění." 

Pousmál se. "Pokud chceš, pomůžu ti. Záleží mi na tobě, chci aby jsi byla šťastná." 

Podívala jsem se mu do očí. "Nechci tě nijak nutit, Dylane. A ty to víš." 

"Vím. Ovšem nepustím tě samotnou. To bych nedovolil. Proto půjdu s tebou, hm?" 

Usmála jsem se a objala ho. "Děkuju." 

Líbl mě do vlasů. "Neděkuj, Elen. Pro tebe bych udělal cokoliv, to přece víš." 

"Vyrazíme dnes v noci. Jsem si jistá, že odpovědi najdeme buď v Toweru nebo v Hydře. Nejdřív se podíváme do Toweru. Umím se nabourat do Tonyho složek jen odtamtud." 

"Poberu jen to nejnutnější ze skladu. V jedenáct přijdu sem, ano?" 

Pokývala jsem hlavou a líbla ho na tvář. "Dobře. Tam jdi. Já si mezitím zajistím alibi a zablokuju naše kódy, aby nás nemohli sledovat. Ale jsi si jistý, že chceš jít se mnou? Bude to nebezpečné a asi nás pak S.H.I.E.L.D. nepřijme zpátky." 

Přikývl. "Jsem si jistý, Elen. Jdu s tebou, ať to stojí co to stojí. Protože mi na tobě záleží, víš?" 

Pousmála jsem se. "Já vím, Dylane," špitla jsem. "Ale teď jdi. V jedenáct se sejdeme tady, pak půjdeme." 

Znovu pokýval hlavou, políbil mě na rty a odešel z mojí ubikace. 

°

Celý den jsem blokovala naše zařízení, abychom nebyli jednoduše vystopovaní. Jakmile udeřila jedenáctá hodina večer, Dylan se dostal do mojí ubikace. 

Už jsem na něj čekala oblečená v šedém tričku, černé kožené bundě a kožených kalhotách. Na nohou jsem měla kotníkové kozačky a na zádech luk. U pasu se mi houpal toulec s šípy. Vlasy jsem si sepnula nahoru, kolem obličeje nechala jen pár pramínků. 

"Páni, sluší ti to," vydechl Dylan, když mě uviděl, a usmál se. Sám byl oblečení v bílém tričku, přes které měl přehozenou černo červenou kostkovanou košili, tmavě modré kalhoty a kotníkové černé boty, které mu pevně držely nohy na místě. V batohu nesl několik nejdůležitějších věcí a za pasem, pod košilí, měl jistě schovanou zbraň. 

Usmála jsem se. "I tobě, Dylane," odvětila jsem a urovnala mu límeček, který se mu narovnal. "Zařízení máme mimo jejich komunikaci, jsme zcela odříznutí. Už můžeme jen vyrazit." 

Přikývl a vzal mě za ruku. "Tak pojďme. Vyřadil jsem alarm jen na několik minut, než se na to přijde." 

Stiskla jsem jeho ruku a společně jsme vyšli ze základny. Museli jsme spěchat a hlavně vyběhnout do lesa, kde na nás na mýtině čekala Dylanova motorka. Musím uznat, že on sám vypadá sakra sexy sám o sobě, ale s motorkou? Milionkrát násobě sexy. 

Nasedli jsme na motorku, já ho objala kolem pasu, a vyjeli jsme k Toweru. Cesta byla dlouhá, ovšem když jsem se k němu tiskla, nebylo to tak strašné. Musela jsem ale myslet na Vicky. Tohle už nebyla má sestra. A mám podezření, že za to nemůže ani tolik ona, jako to, co do ní Hydra dala. 

Když jsme dorazili před Tower, Dylan motorku zaparkoval kousek od vchodu. Potřebovali jsme odvoz co nejblíž, kdyby se něco podělalo. A že se těch věcí mohlo podělat dost. 

Došli jsme k zadnímu vchodu a přes pojistky jsem se nabourala do systému. Jarvis nikoho nesměl informovat o tom, že jsme tady. 

Jakmile se dveře otevřely, Dylan vytáhl zbraň a vešel dovnitř jako první. "Vzduch je čistý, jdeme." 

Přikývla jsem a rychle vyběhla k místu, kde Tony měl dílnu. Měla jsem necelou půl hodinu na to, abych něco zjistila, protože pak by Jarvis spustil poplach. Namačkala jsem kód a vběhla do dílny. 

Dylan mezitím stál u dveří a hlídal, aby nás někdo nepřepadl ze zálohy. Nepotřebovali jsme nevítanou návštěvu. 

Nabourala jsem se do Tonyho složek a vyhledala tu Victoriinu. A to, co jsem tam našla, mě doslova vyděsilo. Už jsem chápala, proč je moje sestra tolik agresivní. Proč řekla to, co řekla. Ihned jsem složky zase zavřela a tvář mi zkameněla. Za tohle mi Hydra zaplatí. Šlo jim jen o to, aby nás rozdělili. A to se jim vlastně povedlo. 

Náhle mě kdosi popadl a zatáhl do stínu. Chtěla jsem vyjeknout, ale útočník mi přitiskl ruku na ústa. "Ticho," špitl mi Dylan do ucha. Teprve pak jsem jsem si všimla, že někdo kolem dílny prochází. 

"Jdi napřed," špitla jsem nazpátek. "Připrav motorku a čekej na mě. Dojdu za tebou." 

"Co to říkáš?" 

"Věř mi," zašeptala jsem a vymanila se mu ze sevření. "Mám ještě jednu nevyřízenou záležitost. Jdi." 

Přikývl, políbil mě na tvář a vyběhl zpátky k motorce. 

Já sama jsem se vydala k ložnici mojí sestry. Potichu jsem pootevřela dveře. Spala, což mi poskytlo jen jedinou výhodu. Došla jsem k ní a poklekla. Líbla jsem ji na čelo. "Slibuju ti, že všechno bude v pořádku, sestřičko. Vrátím se za tebou s lékem. A pak budeme spolu," špitla jsem. Pod polštář jsem jí dala obálku s dopisem, který jsem napsala už dávno, jen jsem k tomu dnes připsala pár řádků. Zakryla jsem sestru dekou a zvedla se. 

Cestou k balkonu jsem si zapnula náramek, abych jí mohla poslat zprávu, nebo aby mě mohla najít. Od pasu jsem si odepla lano, zahákla o zábradlí a potichu se spustila dolů na zem. Bylo načase si urovnat rodinné vztahy, ale k tomu jsem potřebovala lék. 

Ahoj, zlatíčka! 

Jen pár dnů po Kate přináším i svou kapitolku. Doufám, že se líbila a budu se těšit na Vaše komentáře :) 

Love you, guys!