Jela jsem v autě s Pietrem, Vicky, Tonym a Stevem. Raději jsem se namáčkla na dveře, které jsem měla po pravé ruce. Výslech u Furyho jistě nebude nic pěkného. Bylo mi naprosto jasné, proč mě chce vidět. Ale nesměla jsem dopustit, aby jakkoliv pošpinil mou sestru. 

"Elen, jsi v pořádku?" ozval se Pietrův hlas, když jsem polovinu cesty mlčela. 

Podívala jsem se na něj a beze slova přikývla. Jak jsem mohla být v pořádku po tom všem? Vždyť ze mě nezbylo zhola nic. Jen tělo, které prostě jen existovalo. Kdyby nebylo Vicky, nežila bych. Neměla bych důvod, proč pokračovat. 

Tony, který si zrcátko nastavil tak, aby na nás viděl, mi pohlédl přímo do očí. Ovšem on sám nemluvil. Věděl, jak mi je. A nepotřebovali jsme slova. 

Netrvalo příliš dlouho a zastavili jsme před základnou S.H.I.E.L.D.u. Nervózně jsem vystoupila z auta. Nebylo mi vůbec dobře. Věděla jsem, co mě čeká. A nikdo z nich to nemohl změnit. Podívala jsem se po Vicky, kterou Steve objímal kolem ramen. To ona musí být šťastná. Vždycky taková měla být. 

Pietro ke mně došel a jemně mě vzal za ruku. "Půjdeme?"

Podívala jsem se na něj. Věděla jsem, že teď už mi neublíží. Dříve by to možná udělal, ale teď už ne. Proto jsem přikývla a společně jsme se rozešli přímo ke dveřím. Tam jsme se identifikovali pomocí otisků DNA. Ostatní šli za námi.

Pietro mě dovedl až do výslechové místnosti a konejšivě mi stiskl ruku. "Kdyby cokoliv, budeme hned za sklem, neboj. Nenecháme ho, aby se ptal příliš." 

Pokývala jsem hlavou. "Já vím," kuňkla jsem sotva slyšitelně a posadila se na okraj židle, jako bych chtěla při první příležitosti utéct. 

Slabě se pousmál a opustil výslechovou místnost. Náhle tam padla atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Připadala jsem si jako zločinec, který spáchal ten nejhorší zločin. A přesto jsem jen chránila svou rodinu. 

Po několika dlouhých minutách se otevřely dveře a dovnitř vešel Fury. V rukou nesl těžké, tlusté spisy, se kterými řádně praštil o desku stolu a podíval se na mě. "Elena Frostová."

Cukla jsem sebou, když práskl se spisy, a jen pomalu přikývla. "Ano, pane."

Zamračil se. "Řekněte mi, dokonalý plán Hydry, nemyslíte? Unést jednu z Frostových sester a předvést nám dokonalé divadlo se znásilňováním a psychickým týráním."

Zvedla jsem k němu oči. "Divadlo, pane?"

Opřel se dlaněmi o desku stolu a podíval se mi přímo do očí. "Pravdu, Frostová. To na videu jste nebyla vy."

Vyděšeně jsem sebou znovu cukla, když mi kolem zápěstí a kotníků cvakla pouta, která mě k židli pevně připoutala. "Přísahám, že jsem to byla já, pane," vypískla jsem vyděšeně. Přesně takhle to dělali v Hydře. Spoutali mě a pak si mě brali.

"Nevěřím vám," zavrčel. On jistě byl podezřívavý, ale nemusel přeci až tolik. Kde nyní byl Pietro a ostatní, když jsem je potřebovala?

Sklonila jsem hlavu. Jak mu můžu dokázat pravdu?

"Nehledě na to, že vaše sestra díky Hydře získala nové schopnosti. Co když je tohle všechno jen další přetvářka, hm? Proč byste od Hydry utíkaly, když vám může dát schopnosti?"

Vykulila jsem oči a ihned hlavu zvedla. "Vicky...má schopnosti? A-ale..." Pak mi to docvaklo. Když mě zachraňovali, muselo se něco stát. Proto teď nosila dlouhé rukávy a skoro neukazovala emoce. Věděla, že stačí minimální výbuch emocí...

"Vy jste o tom nevěděla?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, pane. Přísahám, že ani sama Vicky mi nic neřekla."

"Každopádně vaši sestru zajistíme a ráda rozhodně co s ní bude dál. Takhle nebezpečnou osobu nemůžeme nechat pobíhat dál na svobodě."

Pokusila jsem se vstát. "Pane, Vicky není nebezpečná! Ona jen potřebuje výcvik. Prosím, nechte si tady mě. Jako záruku. Ale ji nechte trénovat s Wandou, prosím."

Zamračil se ještě víc. "A vyplatí se mi to, Frostová?"

"Ano. Protože pokud já zůstanu tady, Vicky nikdy neublíží nikomu. Jsem ochotná ze sebe udělat tu jedinou záruku, jakou budete mít." 

Pokýval hlavou. "Budiž. Zůstanete tady na základně, dokud se vaše sestra nenaučí schopnosti ovládat. Odmítám riskovat, že by to byla další léčka Hydry." 

Pokývala jsem hlavou. Aspoň takhle zajistím, že se Vicky dostane dobrého výcviku. I kdyby se Hydra rozhodla zaútočit, nejprve půjdou po základně. A i tak bych ji mohla ochránit. Aspoň by to byla jediná dobrá věc, kterou bych pro ni mohla udělat. 

Ahoj, zlatíčka! 

Ano, jen po pár dnech přináším další kapitolku. Snad se líbila. 

Love you, guys!