Prudce jsem sebou trhla a odtáhla se od Tonyho. Na opačném konci místnosti stála moje sestra a dívala se na nás. V jejích očích jsem zahlédla zklamání a vztek. To nevěstilo nic dobrého. "Vicky..." vydechla jsem společně s Tonym, jako bychom mohli něco změnit. Vrátit čas zpátky. 

"Bože, že já jsem nezůstala sedět na prdeli," zavrčela a zajela si rukou do vlasů. 

Skousla jsem si ret. "Vick, to není tak jak to vypadá," začala jsem opatrně.

"Jasně. Jen jste si kontrolovali mandle, jestli nemáte angínu. Nejsem blbá, Eleno!" zaječela naštvaně.

Zoufale jsem zatěkala pohledem k Tonymu. Tohle jsme oba posrali. "Nech si to vysvětlit..."

"Co si mám nechat vysvětlit? Na to, že jsi ho nedávno tak nesnášela, sis ho k tělu pustila docela brzo. Ještě nedávno jsi ho chtěla zabít! A teď mu div nevlezeš do postele." 

Zavrtěla jsem hlavou. "Teď mi křivdíš," namítla jsem už zoufale. Jak jsem jí to asi měla vysvětlit? Byla jsem proti ní naprosto bezmocná. 

"Nech si to v klidu vysvětlit, Vick," vložil se do toho Tony klidně. Snažil se mě podpořit, ačkoliv věděl že je to zbytečné. 

"Ty na mě nemluv, Starku!" zaprskala jako vzteklá kočka. "Já se tady, jak blbá, snažím, abys byla šťastná. Aby to Maximovovi konečně došlo a ty se tady muckáš s ním." Ukázala na Tonyho. 

Ucouvla jsem. Cítila jsem slzy, které se mi dostávaly do očí. Nedošlo mi, že se to snažila s Pietrem urovnávat. Nevěděla jsem to. Jak bych taky mohla? "Vicky...nech si to vysvětlit, prosím." 

"Nech mě bejt!" zavrčela a vydala se pryč. 

"Vicky!" vykřikli jsme s Tonym naráz, ale k ničemu to nevedlo. Vicky prostě odešla z budovy. 

Couvla jsem na gauč a posadila se na něj. Prsty se mi třásly. Jednou jedinkrát, kdy se mi tenhle zkrat stal, se to muselo posrat. Očividně mi není souzeno mít přítele. Mým osudem bylo přihlížet tomu, jak bude šťastná moje sestra. Jak ona bude mít úplně všechno. Vjela jsem si prsty do vlasů. 

"Elen?" promluvil Tony po chvíli ticha. Očividně chápal, že to bylo špatně. Že tohle se nemělo stát. 

Vzhlédla jsem k němu s tvářemi od slz. "Najdi ji...prosím. Já...tohle se nemělo stát," fňukla jsem zoufale. 

Položil mi ruku na rameno a políbil mě na čelo. "Tohle se nestalo, jasný? Byl to zkrat," zamumlal těsně předtím, než se v obýváku objevil Rogers. 

"Hele, kam to Vicky běžela? Vypadala docela rozrušeně."

Tony se na něj podíval. "Musíme ji najít. S Elen se nepohodly. Vezmeme oba sourozence Maximovovy," rozkázal a chvilku na to se v místnosti objevili. 

Pietro si očima našel mě a ušklíbl se. Nepochopil to. To jediné gesto mi stačilo k tomu abych pochopila. Neměla jsem místo v Hydře, nebudu ho mít ani tady. Místo pro mě na světě není. 

Sklopila jsem oči a odpajdala jsem do svého provizorního pokoje. Posadila jsem se na parapet a vyhlédla z okna. Avengers Vicky ochrání. S nimi je v bezpečí. Mě už nepotřebuje. Ona si svoje místo, svoje štěstí našla. Já? Nemám šanci. Všichni, na kterých mi záleželo, se ke mně obrátili zády. Podívala jsem se na náramek, který nás s Vicky spojoval. Ona bude v bezpečí tady. Tony se o ni postará. Nebude svou sestru potřebovat. Odepla jsem ho a přiložila si ho ke rtům. "Miluju tě, sestřičko. Buď šťastná," zašeptala jsem a z parapetu vstala. Popadla jsem malý batoh, kam jsem dala jen peněženku a pár věcí. Pohled mi padl na papíry a tužky. Měla bych jí to vysvětit. Ona by měla znát pravdu. Vzala jsem papíry a tužku a začala psát. 

"Vicky,

vím, že to po prvním přečtení asi moc nepochopíš, ale všechno dělám jen pro tebe. Celý můj život jsem se snažila svou sladkou sestřičku chránit. Abys pochopila, na tuhle misi jsem tobě zařídila imunitu. Pokud by se zvrtla, tebe nechají na pokoji. Raději zemřu já než ty. Ale teď vím, že jsem tu navíc. Že ty jsi své štěstí našla v Buckym. A proto budu já ta, která ti ho přivede. Ta, která ti pomůže. Vždycky jsem tím člověkem byla, ale nyní to bude naposledy. Vždycky bych udělala vše pro to, abys byla šťastná. Ale já už tě chránit nemusím. Jsou tu Avengers a S.H.I.E.L.D., oni to dokážou. Tony se o tebe postará, dal slib našim rodičům. A nyní dám slib já tobě. Slib, který hodlám dodržet. A to, že tobě Hydra neublíží. Ať chceš nebo je, imunitu máš. A já půjdu převzít zodpovědnost za své činy. 

Jednou si třeba vzpomeň. Vím, že budeš mít hodně práce, ale...třeba si vzpomeneš. Až budeš chovat své dítě v náručí, třeba ano. Vzpomeneš si na to, že tvá sestra tě milovala. Že se snažila, abys byla šťastná. Ale pak konečně pochopila. Sestřičko, já nemám na světě místo. Mým jediným posláním bylo tě chránit. Nic víc v tom není. A teď, když už jsi vyrostla a pochopila nástrahy světa, nemusím. Máš tu ty, kteří za tebou budou stát. Ty, kteří tě budou podporovat. Ty, kteří budou stát po tvém boku, budou ti oporou. 

Přikládám ti k tomuhle dopisu to, co spojovalo nás dvě. Náramek dej tomu, koho miluješ nejvíce. A nezapomeň zapálit vonnou tyčinku, sestřičko. Nikdy jsem nechtěla dovolit, aby ti ublížili. Nyní tě žádám - buď šťastná. To je to jediné, čím mi ulehčíš. že budu vědět, že jsi v bezpečí. Máma s tátou se obětovali za nás, nyní jim splatím dluh. Zařídím, aby má sestra byla v bezpečí. Nikdy nezapomenu, Vicky. Nikdy. 

Má poslední rada zní následovně. Rozhoduj se podle svého srdce a nejlepšího uvážení. Chraň své blízké a stůj jim po boku. Možná nás vychovali v Hydře, ale ty nejsi špatný člověk. Ty jsi ta nevinná, Vicky. Zůstaň tou sladkou mladší sestřičkou. 

Sbohem,

Elena Frost." 

Slzy se mi kutálely po tvářích, když jsem to psala. Bylo to zbabělé, ano já vím. Přesto mi bylo její štěstí a bezpečí vždy přednější. Na papír jsem položila svůj náramek i matčin medailonek. "Sbohem, Vicky. Jednou třeba pochopíš, proč jsem to udělala," špitla jsem a došla na balkon. z opasku jsem vystřelila lanko, které se obmotalo kolem zábradlí, a sjela jsem po budově dolů na chodník. Naposledy jsem pohlédla nahoru na Tower. Setřela jsem si z tváří slzy. Musela jsem to udělat. A doufala jsem, že to Vicky pochopí. Odpajdala jsem do našeho starého bytu. Bylo na čase chránit sestru. Zachránit ty, které miluji. Vzala jsem si všechny zbraně, které jsem našla  včetně výbušnin -, a autem vyjela k hlavní základně Hydry. Tohle šílenství musí nadobro skončit. 

Ahoj, moji zlatí čtenáři <3

Ano, jak jste jistě pochopili, dostala jsem depkařskou náladu a vypsala jsem si ji tady. Upřímně jsem zvědavá jak si s tímhle poradíš, zlatíčko. 

Každopádně jsem zvědavá na vaše komentáře, názory, teorie.

Love you, guys.

Kájí°