Probudila jsem se uprostřed noci. Ležela jsem na posteli v tmavé místnosti. Nebyla jsem ani přivázaná, což mi bylo opravdu divné. Opatrně jsem se posadila a natáhla ruku, kterou jsem nahmatala vypínač u lampičky. Jakmile se světlo rozlezlo po pokoji, mohla jsem vidět jednu skříň přímo naproti mně a kohosi spícího u stěny. Zamračila jsem se a spustila nohy z postele. 

"Dobré ráno, slečno Frostová," ozval se čísi hlas.

Prudce jsem vyskočila na nohy. "Kdo je to?!" vypískla jsem a očima těkala po pokoji. 

Postava u stěny se pohnula a zvedla hlavu. Hnědé oči mě probodly pohledem a slabé modré světlo se rozzářilo na hrudi. Spící postava byla Anthony Stark. "Tak už ses probrala?" 

Zacouvala jsem ke dveřím. "P-proč jste tady? A kde přesně to jsem?" 

Vstal a pokynul mi rukou k posteli, abych se posadila. "Musíme si promluvit. Ale nejdřív se musíš uklidnit." 

Propálila jsem ho očima, ale raději se posadila na postel. "Dobře. Ale chci znát odpovědi." 

Přikývl, zatímco si k posteli přisunul židli. "Dobrá. Abych ti odpověděl, hlídáme tě. Křičela jsi ze spaní a házela jsi sebou, proto jsme se rozhodli tě hlídat. A v tuhle chvíli jsi v Avengers Tower. Fury rozhodl, že budeš v bezpečí tady než na základně." 

Zamračila jsem se. Nevěřila jsem mu. Proč bych taky měla? Chtěl mě zabít. 

"Eleno, kde je tvoje sestra?" 

"Proč bych to měla říct? Je v bezpečí," odsekla jsem vztekle. 

Povzdechl si. "To si myslíš jen ty. Oba víme jak Hydra trestá ty, kdo nesplnili misi. Pokud chceš aby byla v bezpečí, musíš nám to říct." 

"Abyste ji zabili? Ona má imunitu. To pro mě si Hydra přijde." 

"Eleno, nebuď tvrdohlavá. Ta holka je v nebezpečí. Chceš svou sestru živou a zdravou? Řekni nám kde je."

"Náš mentor ji odvedl. Nevím kam. Tam bude jistě v bezpečí," namítla jsem.

"No jak myslíš, Eleno. Chtěl jsem chránit potomky mých přátel." 

V tu chvíli jsem prudce vstala a ze stolku vzala propisku, kterou jsem mu přiložila ke krční tepně. "Co ty víš o našich rodičích?!" vyjela jsem na něj vztekle. 

Chytil mě za zápěstí. "Eleno, uklidni se. Jsem jeden z těch, kdo se snažil tebe a sestru chránit. Dlouho jsem se s tvými rodiči znal. A jsem taky jeden z těch, kdo jim slíbil, že vás ochrání. Zkus mi proto věřit. Už proto, že mi věřili tví rodiče." 

Vytrhla jsem se mu a přitlačila hrot propisky na hrdlo. "Co se s nimi stalo?! Kde jsou?" 

"Je mi to líto, Eleno. Při jedné akci, kdy jsme vás měli dostat ven, se to celé zvrtlo. Taylor se snažil Lauru ochránit, ale marně. On padl první. Tvá matka chvíli po něm. Jejich těla jsem náležitě pohřbil. Nevím, co vám cpali do hlavy, ale my nejsme ti zlí. I Wanda s Pietrem to pochopili." 

Pustila jsem propisku, když se mi oči zalily slzami. Moji rodiče jsou mrtví. A zabili je ti, kterým jsme sloužili. Ti, kteří z nás dělali jen své poskoky. Narovnala jsem se a podívala se na Starka. lal"Jaký přívěsek nosila matka na krku?" 

Sáhl si do kapsy a vytáhl z ní zlatý řetízek s medailonkem. "Medailonek s vašimi fotografiemi. Každý večer zpívala ukolébavku. Doufala, že jste v pořádku. Ty i Vicky. Proto se snažíme tvou sestru najít. Hydra ví, že jsme schopni vám říct pravdu." Vzal mou ruku do své a vložil do ní medailonek. "Nenech jejich oběť stát se zbytečnou. Milovali vás. Stůj při sestře. Varuj ji před nebezpečím, které jí hrozí. Nebudeme se do toho plést, pokud nebudete chtít." 

Stiskla jsem matčin medailonek v dlani. Teď už jsem věděla, že mluví pravdu. "Chci svoje věci. Teď hned." 

Zmateně zamrkal. "Eleno?" 

Podívala jsem se mu přímo do očí. "Najdu svou sestru. Přivedu ji sem. Ale odpřísáhneš mi, Starku, že bude v bezpečí. Že kdyby se něco dělo, zachráníte nejdřív ji a pak teprve mě." 

Chvíli ani neodpověděl. Pak nakonec přikývl. "Dobrá. Ale jen pokud se něco doopravdy stane. Slíbil jsem tvým rodičům, že vás ochráním. A to taky udělám." 

Ztěžka jsem polkla a posadila se zpátky na postel. Bylo mi z toho všeho zle. Nevěděla jsem co mám dělat. Jestli můžu Starkovi věřit. Ale přece by u sebe neměl matčin přívěsek jen tak. Musela jsem se rozhodnout. 

"Přinesu ti něco k jídlu a tvoje věci, ano?" zamumlal miliardář a zvedl se ze židle. Pak vyšel z pokoje. 

Podívala jsem na prsten, který jsem nosila od počátku mise. Hydra nesměla najít Vicky. Musela jsem svou sladkou sestřičku chránit. Za každou cenu. Připnula jsem si matčin medailonek na krk a počkala, až mi Stark přinese věci. 

Ten se brzy vrátil s mými věcmi i s jídlem. "Rozhodla ses?" 

Pokývala jsem hlavou. "Půjdu Vicky najít. Ale půjdu jen já sama. Klidně na mě dejte sledovač, ale se sestrou chci mluvit o samotě." 

Podal mi můj luk. "Tvoji rodiče by na tebe byli pyšní, Elen. Vždycky jsi plnila roli starší sestry. A to je dobře." 

Vzala jsem si luk a přikývla. "Díky, St-Tony," opravila jsem se tiše a vzala si telefon do ruky. 

Jen se pousmál. "Najdi ji, Elen. A dávej na sebe pozor." S těmito slovy odešel z pokoje. 

Jakmile byl pryč, otevřela jsem mobil a podívala se na sestřin signál. Obě jsme měli v náramkách sledovací zařízení, které nám řeklo kde ta druhá je. Proto jsem na nic nečekala a oblékla se do S.H.I.E.L.D.ské uniformy, tedy do úzkých kalhot a černého tílka se znakem S.H.I.E.L.D.u. Tu jsem zakryla černou koženou bundou a na nohy si obula kotníkové boty na podpatku. Vlasy jsem si spletla do copu, který jsem si dala nahoru a udělala z toho drdol. Čtyři pramínky jsem nechala kolem obličeje.

Jakmile jsem byla oblečená, vytáhla jsem z kabelky opasek, který jsem si dala kolem pasu. Sponu jsem odepla, čímž se z ní náhle stala přísavka s dlouhým lanem. Vyšla jsem na balkón, který k pokoji patřil, a přilepila sponu na sklo. Pomocí dlouhého lana jsem se spustila deset pater dolů. Jakmile jsem byla dole, přivolala jsem tlačítkem sponu zpátky a vyšla od Toweru pryč. Během cesty pryč jsem přes náramek vyslala signál sestře. Je načase jí říct úplně všechno. Celou pravdu. 

Ahoj, zlatíčka :3 

Ano, už opět takhle brzy přináším novou kapitolku :) Doufám, že se kapitola s Tonym Starkem líbila. 

Jsem zvědavá, jak si s tím miláček poradí. 

Love you, guys <3 

Kájí°