Když se Nightmoon vrátil do tábora, hned šel na hlídku.

Šel podél hranic smečky, dnes měl samostatnou hlídku. Očichával, na určených místech jejich označil, cítil i pachy vizích vlků, byli to členové té smečky kterou nechali na jejich území.

V tu chvíli do něčeho narazil, okamžitě se otřepal a podíval se na onu věc do které vrazil. K jeho překvapení tam stáli dva vlci. Byli to vlci z té druhé smečky ,,o...omlouvám se" Nightmoon kousek ustoupil a zvědavě si ty vlky prohlížel, před ním stál béžoví vlk a hnědá vlčice, oba byli mladí, podobě stáří jako Moon.

První se vspamatoval béžoví vlk, ,,kdo jsi?!" vyštěkl ale hned uvědomil si svou chybu ,,ty jsi z té druhé smečky že?" zeptal se už klidným hlasem. Nightmoona překvapil vlkův tón hlasu ale vyděl že si uvědomit svou chybu a tak chvíli klidně stál ,, ano, toto území patří mojí smečce. Takže vy jste z té smečky co jsme tu nechali?" Nightmoon střih uchem a podíval se na krémově zbarveného vlka ,,jak se jmenuješ?",,já jsem Dait a tohle je Lia" podíval se na hnědou vlčici. ,,Já jsem Nightmoon ale můžete mi říkat Moone" Dait se jenom usmál nad tou přezdívkou ,,to vymyslela moje sestra" obhájil se Nightmoon ale to už jim do řeči skočila Lia

,,je sice pěkné že si tu tak povídáte ale myslím že máme mít hlídku" řekla Lia načeš Dait jenom zvedl oči v sloup ,,můžeme si popovídat potom ne? Můžeme se tu ještě dnes večer sejít, přesně tady" navrhl, Nightmoon kývl hlavou na znamení že souhlasí a pak už všichni tři vlci pokračovali ve své hlídce.

Když se Moon vrátil z hlídky, lovci už byly v táboře. Dnes ulovili srnce a dva zajíce, sbíhali se mu na to sliny a měl štěstí, protože se zrovna šlo jíst. Prakticky se už čekalo jen na něj.

Doběhl tedy k ostatním shromážděným vlkům a mohlo se začít jíst. Oba alfové si samozřejmě vybrali nejlepší části srnce ale snědly jenom tolik aby zbylo i na ostatní.

Když přišla řada na Nightmoona zbýval už jen jeden celí zajíc a půl toho druhého, bez váhání přišel k té půlce a celou ji snědl, potom se vrátil spět a počkal až dojí i jeho sestra a omega.

Potom alfa vyhlásil volno a Moon se téměř okamžitě rozběhl k lesu na místo kde se měli sejít s Daitem a Liou. Nebo tam minimálně chtěl běžet protože hned když se rozběhl zastavila ho Silverstar. ,,Moone kam jdeš?!" Zavolala na něj ,, prosím že si se mnou budeš hrát, já se tu strašně nudím" žadonila ,,ale Star, vždyť už nejsme vlčata",,ach jo.." hlesla a odešla.

Když Nightmoon konečně došel na smluvené místo, Dait i Lia už tam byly.

Pozdravili se a začali se lépe seznamovat, povídali si o různých věcech až se Moon zeptal ,,a jak jste vlastně přišli o území?" Nad tou otázkou se oba vlci zarazili. ,, Naše území bylo v údolí" začala po chvíli opatrně Lia ,, jednou však začal déšť který trval déle než jsme čekali" na chvíli se odmlčela ,, deště začali zaplavovat naše území, vyhnali všechnu lovnou zvěř a nakonec i nás"

Dait se podíval k nebi jakoby čekal že deště se budou opakovat, že na jeho čumák spadne první kapka která sebou přinese utrpení.
Nic se nestalo.

Ovšem vlci si až teď všimli jedné věci, už byla tma a oni už dávno měli být ve smečce. Beze slova, jen na sebe kívli hlavou, rozběhli se každý do svého tábora.

,,Kde jsi byl?" uvítal ho přísný pohled alfa vlčice Scari, Nightmoon se jen podřízeně přikrčil ,, omlouvám se",,dobře ale ať se to víckrát nestane" přejela ho alfa vražedným pohledem a odešla.

Moon okamžitě zamířil do doupěte hlídkařů a tam se vyčerpaně svalil na zem. Už skoro usnul ale ucítil na sobě podrážděný pohled sve sestry. Podíval se k východu kde uviděl stát Silverstar, ta jen pohodila hlavou na znamení že má jít za ní a vyšla ven. Nightmoon se opatrně zvednut snažíc se nikoho nevzbudil a zamířil za sestrou.

Když došli kousek od tábora Silverstar se na Nightmoona podívala naštvaným pohledem ,,co jsi měl tak zajímavého na práci že jsi mě s klidem odbyl?! Vklidu si odešel a mě jsi tam nechal! To ti vážně za nic nestojím?" takřka se rozkřikla.

Moon se na ni s překvapeným pohledem podíval, nevěděl co na to říct. On vlastně ani nic říct nestihl, Silverstar se otočila a běžela pryč, když se za ní Moon podíval vyděl už jen její siluetu mizící v doupěti lovců.
Chvíli tam v lese ještě seděl, přemýšlel nad tím co řekla. Vždyť neudělal nic tak strašného, nakonec šel zpátky do doupěte s tím že snad bude zítra jeho sestra klidnější.