Když se vrátili zpět do tábora, všichni vlci už netrpělivě čekali. ,,Co se tam stalo?" ,,Opravdu je to démon?" ,,Kdo je ta cizí vlčice?" štěkali přes sebe otázky. ,,Klid! Všechno se dozvíte. Tak ticho!" zavelel Alfa a všichni utichli, ,,ano, vypadá to že Úsvit je opravdu démon" hodil letmý pohled na jmenovaného vlka ,,ale myslím že se nemáte čeho bát, postupně se naučí své schopnosti ovládat a nakonec už nebude pro nikoho hrozbou. Věřte mi, bylo by mnohem horší kdyby jsme ho nechali jít, aniž se umí kontrolovat" někteří vlci, souhlasně pokývali hlavami, jiní zamumlali že to asi bude pravda.

,,A ještě jedna věc" podíval se Alfa na bílou vlčici, doteď klidně stojící opodál. ,,Ty. Kdo jsi a co tu chceš?" ,,Jmenuji se Scarlett a žádám o přijetí do vaší smečky" odpověděla sebevědomě. ,,docela odvážné. Co můžeš naší smečce nabídnout?" ,,Jsem dobrý lovec" ,, vlků mám ve smečce dost. Ale dám ti šanci, zítra se mnou půjdeš na lov. Jen ty a já, uvidíme jak dobrý jsi lovec" Scarlett kývla na souhlas, věřila si věděla že je v lovu dobrá.

Chod smečky se tedy mohl vrátit do normálu. ,,Pokud se nemilým hlídku má teď mýt Kyra a Lexie, běžte" na Alfův rozkaz, se obě vlčice rozběhli přes obvyklou cestu k hranicím.
U kraje tábora se vynořila mohutná vlčí silueta. Hnědý Alfa cizí smečky se podíval přímo na Druma. Rudý Alfa si ho přeměřil pohledem a zbytek smečky zbystřil. ,,Děje se něco?" Zeptal se, ,,slyšel jsem rozruch z tábora vaší smečky, přišlo mi jako dobrý nápad se jít podívat co se děje" hnědý vlk si prohlédl postupně každého vlka že smečky. ,,Pouze boj o postavení, nic neobvyklého" odpověděl klidně Drum, věděl že se druhý alfa nesmí dozvědět o démonovi, ,,nezaznělo to jako obyčejný boj o postavení",,nevím co jsi o tom myslíš ty a upřímně mi to je jedno. Ale když už tu jsi, je tu ještě jedna věc. Začíná podzim, zanedlouho bude zima a blíží se čas kdy budeš muset i se svou smečkou odejít." Odpověděl mu rázně a hnědý Alfa druhé smečky se pousmál ,,ano, ano já vím, už se připravujeme. Však neboj, dlouho už se tu nezdržíme" odpověděl mírně naštvaným tónem a odešel. Nightmoon si uvědomil že Dait a Lia odejdou se smečkou a on už nemá moc možností se s nimi vidět.

Okamžitě se rozběhl do lesa, běžel podle paměti k táboru druhé smečky. Pach cizích vlků, byl pořád silnější, už musel být blízko. Uslyšel vyštěknutí podle kterého poznal že je na mýstě. Na chvíli se zastavil a poslouchal, jestli o něm vlci neví ale zdálo se že ne. Opatrně se blížil k táboru a vyhýbal se všem větvičkám, jen aby neudělal tu samou chybu jako minule. Došel až na kraj a stále se zdálo že o něm žadný z přítomných vlků neví. Rozhlédl se, v táboře byla hnědočerná vlčice, (podle Moonova úsudku Beta smečky) a naštvaně něco vysvětlovala bílému vlkovi, opodál klidně odpočíval nějaký šedý vlk. Zbytek byl asi na lovu ale Dait a Lia nikde, to znamená že musí být na hlídce. Rozběhl se tedy po obvyklé trase hlídkařů.

Po chvilce je mezi stromy zahlédl siluety dvou vlků, které okamžitě poznal.
Dait s Liou se zastavili když slyšeli kroky, rychle blížícího se vlka. ,,Moone!" vykřikl Dait, když poznal o koho se jedná, Lia začala radostně vrtět ocasem. ,,Co tady děláš?" Zeptala se nadšeně hnědá vlčice, ,, slyšel jsem že bude vaše smečka brzo odcházet, chtěl jsem se vámi ještě vidět" odpověděl smutnějším tónem. ,,To je pravda" uznal Dait ,,dobře po hlídce se sejdeme třeba... U jezera!" ,,Jo to by šlo, tak se zatím mějte." rozloučil se Nighmoon i když věděl že jen na chvíli a rozběhl se k jezeru.

Cestou přemýšlel. Jak dlouho tu ještě budou? Pár dní? Možná dýl? To už je vážně nikdy neuvidí? Zatřepal hlavou aby zahnal ty myšlenky. Podíval se dolů, pod jeho nohami se míhaly první barevné listy spadené na zem. Začínal podzim a věděl že to nebude trvat dlouho než začne zima, všude bude smích a mráz a bude míň potravy. Vlastně se ale na zimu docela těšil. Byl mladý a nikdy ji ještě nezažil, těšil se na sníh protože ho zajímalo jaký doopravdy je. O sněhu toho slyšel dost. Bílí, studený a měkký, špatně se v něm pohybuje ale Moon si myslel že by mohl být fajn, že by s ním mohla být zábava.

Když Nighmoon doběh k jezeru všiml si že tam zase sedí Lara. Došel až k ní a vyskočil na kámen na kterém seděla. ,,Jsi ty vůbec někdy i jinde než tady?" Promluvil čímž ji vtrhl z myšlenek, ,,někdy musím jít i na hlídku" zasmála se. Moon se zadíval na jezero, voda se leskla v hřejivém podzimním slunci, takže mohli vidět svůj odraz. Moon věděl že to bude ještě chvíli trvat než Dait s Liou dorazí a tak se posadil a čekal.