Když už se Alice a Elena konečně shodli ohledně bydlení a Damona, našli brzo další shodu. V domě Salvatorů měli novorozenou upírku Vicky a obě si myslely, že by se měla držet od Jeremyho dál.

Když jí to Alice řekla, Vicky se to nelíbilo. Použila svou upírskou sílu a přitlačila Alice za krk ke zdi.

"Tak poslouchej, ty jsi ho opustila, utekla od svojí rodiny, aby ses nechala zbouchnout, takže ty mi nebudeš říkat, abych se od něho držela dál," přiškrtila ji lehce Vicky a podívala se na Elenu. Ta se jí pokusila praštit, ale Vicki ji chytila druhou rukou. "To platí i pro tebe."

"Hej!" objevila se tam náhle malá Rosalyn. Až moc rychle, protože doteď byla v horním patře. "Nech moji maminku na pokoji." Chytila Vicki a odstrčila ji jako nic.

Vicky na ní překvapeně podívala a sotva se zvedla, raději utekla.

Elena taky koukala pěkně zmateně na svoji neteř a neměla ponětí, jak si to vyložit. Jenom Alice věděla, co dělat, jen ji trvalo pár chvil, než znovu popadla dech.

"Mami?" obrátila se na ní Rosalyn.

"Jsi šikovná," pochválila Alice Rosalyn. "Ale víš, co jsme si říkali o používání téhle síly? Je to jenom poslední možnost, ano?"

Takhle se Elena dozvěděla další novinku o své sestře a její neteři. Hlavně tedy až o trochu později, když měli možnost si o tom v klidu promluvit.

"Co to mělo znamenat? Ona je upír? Vždyť je dítě!" zděsila Elena.

"Jenom napůl. Její otec byl upír," vysvětlila to Alice.

"Ale upíři nemůžou mít děti," namítla Elena. Aspoň Stefan jí říkal, že ne. Trošku ji to zarazilo, že jestli kdyby dál byla se Stefanem a spala s ním, jestli by měla řešit antikoncepci.

"Normálně ne, ale..." rozhodila bezradně rukama. "Já nevím, proč se to stalo. Najednou jsem zjistila, že jsem těhotná a žádný jiný otec nebyl možný."

"Prosím, že není Damonova?" zhrozila se Elena.

Alice vytřeštila oči. "Proboha. Ne, na Damona jsem narazila, až když jsem byla v pátým měsíci. Pomohl mi, protože bez upíří krve bych to těhotenství vážně nezvládla. Teda hlavně jsem ho měla chvíli svázaného řetězy a trošku ho na to využívala."

A tak jí vysvětlila, jak to přesně chodilo. Jak už v děloze měla větší sílu a jak potřebovala upíří krev na uzdravení lehkých vnitřních zranění od jejích kopanců. Řekla jí i trochu, co vypozorovala na Rose. Že krev k životu úplně nepotřebuje, postačí ji lidské jídlo, ale zároveň se pozastaví její růst. Nechce jí dávat zvířecí, protože si myslí, že lidská bude lepší. "...Malýmu dítěti nebudeš zakazovat maso jenom proto, aby sis z něj vychovala vegetariána..."

"Rodiče o ní věděli," dodala nakonec Alice. "A chápali, proč se sem s ní nemůžu vrátit. Aspoň dřív jsem nemohla. Nebyl tu nikdo, kdo by dokázal ovlivnit a pomoct mi utajit, když se stane malá nehoda."

Tohle byla asi ten finální detail, který Eleně chyběl, aby pochopila jednání své sestry. A proč byla tak dlouho pryč. Po tomhle už ji neměla její zmizení za zlé. Naopak se jí snažila pomoc usadit se ve městě.

Jinak seriál se držel poměrně dobře toho, jak se to ve skutečnosti stalo. Alespoň v té první sérii. Sice by tam měli být i Alice a Rosalyn, ale vzhledem k tomu, že se seriál v první sérii soustředí hlavně na Stefana, Elenu a Damona, tak se zas až tak moc nezměnilo. Jen maličkosti.

Alice třeba nebyla moc nadšená z Lexi, cizího upíra v domě, kde byla s Rosalyn. I když ji Stefan ujistil, že tam stejně jenom na jeho narozeniny a že se jí dá věřit. Když pak Damon zabil Lexi, Alice to I trošku ze sobeckých důvodů ocenila, i když nahlas to nikdy neřekla.

"S tím kolíkem ti to dost šlo, Damone," pověděla mu po tom šerifka.

"Nejspíš reflex. Muselo to být adrenalinem. A pak..."

"Pak?"

"Alice Gilbert mi poradila, jak na to. Potkal jsem ji už dřív mimo Mystic Falls a viděl jsem ji zvládnout pár upírů." V tomhle až tak nelhal. Přeci jen ho kdysi zvládla dostat. Kdyby ho nepotřebovala na krev, mohla ho klidně zabít.

Tímto se pak i Alice připojila k městské domobraně proti upírům. Především ji to pomohlo najít I trochu praci. Vlastně hned ke dvěma.

"Jsem ráda, že ses za mnou zastavila," pronesla o něco později šerifka ve své kanceláři.

"To je maličkost. Co potřebujete?"

"Vlastně je to spíš něco, co ti chci nabídnout. Slyšela jsem, že ve městě hledáš práci."

"To je pravda," potvrdila to Alice, ačkoliv trošku zmatená tím, kam tohle směřuje.

"Tvoje zkušenosti by se nám tady hodili. Čerpáme z toho, co víme od rodin zakladatelů, předáváme si to z generace na generaci, ale nikdo nemá moc zkušenosti s reálnými upíry."

"Chcete, ať pro policii, nebo spíš městkou radu lovím upíry?" pozvedla obočí Alice.

"Dalo by se to tak říct. Ale oficiálně to můžeme zamaskovat, že by ses přidala k našim strážníkům."

Zavrtěla nad tím hlavou. "Vážím si té nabídky, ale musím odmítnout. Mám malou dceru, nemůžu si dovolit být v přední linii."

"Chápu," přikývla nad tím šerifka chápavě. Však sama byla ve stejné pozici.

"Ale můžu nabídnout aspoň služby... konzultanta nebo něco takového. Poradím, pokud budu moct, řeknu jak na to."

"To se nám bude hodit," pousmála se nad tím. "Vyrostla jsi. A dospěla. Pamatuju si, jak tvoji rodiče šíleli, když jsi vyrazila na lov upírů."

"Jo, to jsem byla mladší a naivnější. Myslela jsem si, že upíři jsou to nejhorší zlo na světě a musí být zničeni."

"Už ti takoví nepřipadají?"

"Teď je nejhorší zlo na světě kdokoliv, kdo se pokusí ublížit Rosalyn."

Šerifka si nemohla pomoct, musela se nad tím usmát. Když tehdy utekla, vážně ji připadala jako dítě, jako naivní holka. Teď naproti ní seděla dospělá žena, jí rovnocenná.

"Věděla bych ještě o jedné práci. Klidnější. Co jsem slyšela, v kanceláři starostky hledají novou asistentku."

Na to pozvedle se zájmem obočí, tohle už vypadalo, že jí zaujalo. "To budu ráda." Rozhodně je práce asistentky lepší než všelijaké práce, co dělala doteď. To byla servírka, pokladní, uklízečka, kdekoliv nabírali. Častokrát se s Rosalyn stěhovala, potřebovala zmizet a nemohla si dovolit udávat předchozí reference, proto neměla moc na výběr. Až teď.

Vyrušilo je zaklepání na dveře.

"Dále," pozvala dotyčného šerifka dál.

Ke Alicině překvapení vešel dovnitř blonďatý muž, kterého dobře znala. Tedy, znala ho spíš ještě jako kluka. Mike. Její středoškolská láska. Ten, se kterého kdysi tak trochu odkopla, když se vydala lovit upíry. Jeden z mála lidí, kdo o jejím plánu věděl, a chtěl jí přemluvit, ať to nedělá. Teď tu stál v uniformě šerifa.

Ironií osudu právě prostřednictvím něho komunikovala s úřadem šerifa a řešila s ním upíry. Alice trošku podezírala šerifku, že jim to dělá naschvál. Nebylo tedy časem divu, že se přeci jen trochu sblížili.

"Co nám poradíš?"

"Důležitý je, vždycky měj záložní plán. A když ten nevyjde, tak další záložní plán. A pak ještě další záložní plán. Takhle furt donekonečna," dávala mu a pár dalších výše postavených strážníkům cenné lekce. "Upíři si můžou dovolit jednat zbrkle a impulzivně, protože mají rychlost a sílu. My ne."

"Jaké záložní plán?" zeptal se Mike

"Třeba vždycky měj víc sporýše. Ráda nosím viditelně nějaký sporýšový náhrdelník, kterého mě můžou snadno zbavit, když usoudí, že nejdu ovlivnit. Ale pak mám u sebe ještě další schovaný. Piercingy jsou v tomhle skvělý řešení," pousmála se nad tím.

"Nemůže se pak z toho stát, že se dostaneš... do trochu prekérní situace?"

"Jo, malinko," její tváře se malinko začervenaly. "Ale na to musí ten upír poznat, že nejdeš ovlivnit. Většina jde takhle oblbnout, jenom ti fakt zkušení ne. A jestli narazíš na někoho takovýho, tak to jseš stejně v háji a pomůže ti jenom zázrak."

Alice se jinak snažila žít si klidně ve městě se svojí novou prací. Pochopitelně její návrat rozproudil spoustu drbů. Stejně jako to, když tehdy utekla, tak i to, jak se teď vrátila. Jako svobodná matka. Čekala to, a proto ty řeči co nejvíce ignorovala.

Trošku u toho pozorovala Damona a Stefana, jak mezi sebou válčí, jak si nevěří ohledně hrobky. Sama jim do toho nezasahovala, nechtěla se do toho plést. Damon měl její podporu, Elena zase podporovala Stefana a nechtěla se s ní hádat. Ono postačilo to, že Elena zjistila o adopci.

Když jí o tom Stefan pověděl, byla zdrcená. Neměla moc informací, Stefan jí řekl, co se mu podařilo zjistit. Že v porodnici neexistuje žádný záznam o porodu její matky, nebo něco o tom, že by byla těhotná. O rodině Petrove toho víc a nenápadně zjistit nedokázal.

Ale jeden zdroj informací, který nevyužil, měli přímo v domě.

"Ptal ses jí na to?" zeptala se ho Elena.

"Ne. Nevěděl jsem, jestli něco ví, jestli si něco pamatuje, nevěděl jsem, co můžu prozradit a nechtěl jsem to řešit za tvými zády," přiznal jí popravdě.

Snažil se Elenu ještě utěšit a trvalo jí chvilku, než se sebrala a vydala se za Alice.

"Řekni mi pravdu. Víš, že jsem adoptovaná?" vyhrkla na ní hned.

Alice tím zaskočila tou otázkou, že na ní chvíli zírala. Ale z toho, jak se hned pokusila uhnout pohledem, Elena poznala, že to ví.

"Věděla jsi to. Celý život," obvinila ji.

"Neměla jsem ti to říkat, neměla jsem o tom mluvit. Rodiče mi to zakázali. Nevím, jak ti to plánovali říct, ale... já jsem se v tom sama nevyznala," snažila se jí to vysvětlit. "Promiň."

"Mohla jsi mi to říct teď. Když ses vrátila," vypálila po ní Elena.

"Já vím. A přemýšlím nad tím od chvíle, co jsem se vrátila. Chtěla jsem se napřed zeptat Jenny, co o tom ví ona, protože já nevím skoro nic."

"Ale něco víš."

Alice si povzdechla. "Bylo mi sedm, když u nás někdo zazvonil. Nějaká žena. Vím, že tam byl hluk a povyk, něco se dělo. Než jsem stihla pochopit, co se děje, mamka mě vzala stranou. Brzo na to mě pak vyzvedla babi s dědou a přespala jsem u nich. Když jsem se vrátila domů, řekli mi, že mám mladší sestřičku a poznala jsem tebe," nemohla si pomoct a pousmála se nad tou vzpomínkou.

"Ale... jak jsi pochopila, co se dělo?"

"Už jsem se trochu začínala dozvídat o tom, jak se dělají děti. A hlavně když pak mamka čekala Jeremyho, začalo mi to docházet, že předtím těhotná nebyla. Když jsem se začala vyptávat, tak mi to konečně vysvětlili, a zakázali mi o tom mluvit."

Víc informací se už Elena dozvěděla hlavně od Jenny. Hlavně o tom, kdo byla Isobel.

Alice se snažila Eleně pomoct, byla jí podporou. Stejně tak se snažila být podporou pro Damona, když zjistil zdrcující pravdu o Katherine. Tedy až na to, že z domu Salvatorů nedělal zrovna dobré výchovné prostředí. Pohrozila mu, že jestli s tím nepřestane, přihlásí ho do tomboly svobodných mládenců ve městě, který v práci pomáhala organizovat. A jelikož s tím nepřestal, tak to pak skutečně udělala.

Náhodou, která nebyla náhoda, si Damona vylosovala žena starostky. Druhou náhodou, která už nejspíš skutečně byla náhoda, Alice vyhrála rande s Mikem. Byl to ten večer, kdy se dali zase dohromady.

Jejich vztah měla ale určité trhliny a to, že mu musela dost věcí tajit. Hlavně, co je Rosalyn zač, nebo že vlastně ví o upírech ve městě víc než on. Dobrou stránkou toho ale zase bylo, že konečně přestali ty řeči ohledně Alice. Jakmile ji začali lidé vídat s Mikem, všechno jim zapadlo do rovnice a div, že jim rovnou nezačali strojit svatbu.

Možná vás teď zajímá víc detailů o jejich vztahu, jak se dali dohromady a podobně. Bohužel na to se mi nepodařilo od nikoho získat žádné vzpomínky, takže o nich dvou toho vím málo a jenom z vyprávění. Stejně je to jen prachobyčejné lidské milostné drama a tipuju, že vás stejně víc zajímají jiné postavy.

Co všechny trápilo nejvíc, když zjistili, že upíři utekli z hrobky. To není dobré, jak celkově pro město, tak I dobré výchovné prostředí pro dítě. A Alice rozhodně nechtěla, aby nějaký upír zjistil, co je Rosalyn zač a pak vytruboval po světě.

Prvním větším problémem ale bylo, když zajali Stefana ve svém domě a Damon se tam nemohl dostat.

"Ne, ty tam nepůjdeš," souhlasila Alice s Damonem. "Ale mohla bych tam jít já."

"Já nemůžu, ale ty ano?" namítla Elena.

"Ona ví o upírech déle než ty a dokázala je zabíjet. Nebo zajmout," podpořil ji Damon.

"A hlavně někdo tam jít musí. Damon tam jít nemůže, Rosalyn tam nepustím, ty nemáš žádný praktický zkušenosti, a nikdo jiný nám už nezbývá."

V ten moment si Elena vzpomněla na Alarica, za kterým se pak vydali a přesvědčili ho, aby jim pomohl.

"Přes den učitel, přes noc lovec upírů," poznamenal Damon, když si prohlíželi jeho sbírku zbraní. Nejvíc si je prohlížela tedy hlavně Alice.

"Za to můžeš hlavně ty," pronesl Alaric.

"Kolik upírů jsi zabil?" zeptala se na rovinu Alice.

"Jeden. Logan Fell. Narazil jsem na ně až tady ve městě. Prý jsi taky lovila upíry."

"Ano. Dostala jsem jich šest, včetně tohohle," koukla na Damona. "Mladá, na první pohled bezbranná a chutná holka je snadno naláká. Ode mě útok nečekají."

"Skoro jsem ho dostal taky. Příště neminu," poznamenal Alaric.

"Důležitý je to slůvko skoro. Ona byla lepší," dal Damon najevo, kdo je jeho favorit.

Stejně ho Alaric ignoroval. "Jak jsi na ně pak udeřila?"

"Ideálně jsem je nalákala do pasti, kde jsem na ně měla vyrobený samostříl, takovou upravenou kuši. Ale to znamenalo, dostat je na správné místo, to se ne vždycky povedlo. Proto jsem měla ještě několik záložních plánů. Pistole s dřevěnými kulkami, injekce sporýše, sporýš v mojí krvi a pak jeden schovaný kolík. Důležitý bylo je rozptýlit a pak rychle udeřit," popsala svoji taktiku, zatímco si prohlížela zbraně a občas I nějakou použila jako ukázku.

"Stačí, když mě tam dostanete, a já dostanu Stefana ven," shrnul jim plán Damon.

"To je celá tvoje taktika?" byla z toho Elena překvapená. Nebyla spokojená Damonovým samotářským plánem a chtěla tam být taky.

"Tak a dost. Eleno, Damon, má pravdu, do toho domu nepůjdeš. Damone, Elena má pravdu v tom, že tvůj samotářský plán, je dost rizikový. Alaricu, nevím, jak moc se chceš podílet na zabíjení upírů a vrhat se do nebezpečí, takže skutečně stačí, když jenom pomůžeš Damonovi dostat se do domu."

Damon se smířil s tím, že tam na to nebude sám a konečně vytvořili plán. Jen ještě cestou k autu využil příležitosti a odchytil si Alice.

"Ten prsten, co má Alaric a co navrací do života... náhodou taky jeden takový nemáš?"

"Ne, a nikdy jsem neměla," zavrtěla hlavou, protože věděla, kam tím míří.

"Uvědomuješ si ten risk, když tam se mnou půjdeš?" připomněl jí Damon.

Přikývla.

"Fajn, můžeš tam jít se mnou, ale pod jednou pojistkou," rychle se kousl do zápěstí a nabídl ji svou krev.

Proti tomuhle nic nenamítala, protože to bylo logické rozhodnutí. A ona věděla, že jako upír to zvládne. Proto se jeho krve napila. Ale tohle byl stejně jen založní plán, pojistka, kdyby se to pokazilo.

Hlavní plán spočíval v tom, že Alaric a Alice tvořili pár, kterému se rozbilo auto.

"Skvěle, někdo je doma. Mohl bych použít váš telefon?" hrbil se tam zmoklý Alaric v kabátu a jednou rukou objímal Alice kolem ramen, jako by se ji snažil zahřát. Stejně byla podobně promoklá jako ona. Venku lilo jako z konve, navíc byla dost zima. Leden ve Virginii, no.

"Naše auto se rozbilo kousek odsud. Tohle je první dům, na který jsme narazili," pokusila se Alice obměkčit upíra úsměvem a hrát naivní a roztomilou ženušku. Vracela se do starých kolejí.

"Máte štěstí," pronesl upír ve dveřích naprosto bez výrazu.

"Jo, to máme."

"Nebude to problém, že ne?" zamrkala Alice řasami.

"Ani v nejmenším," nechal je vejít dovnitř a zavřel za nimi dveře.

"Výborně," kráčel Alaric do chodby.

"Vážně si toho ceníme. Venku je hrozně," sundala si Alice šátek. Vykukující prameny vlasů měla promočené.

"Billy, ukaž našim hostům, kde máme v kuchyni telefon. A dones mi něco k pití."

"Jasně," vedl je tam Billy.

Procházeli kolem něčeho, co byl asi obývák. Hrála tam hudba, hráli kulečník. Upíry zahlédli jenom mezi dveřmi. Alice si je ze zvyku hned spočítala. Každého, koho viděla. Zatím byla na pěti upírech I s těmi na chodbě. Nebylo to tak strašné, ale měla tušení, že jich tu někde bude víc.

"Slečno Gibbinsová, tihle by chtěli použít váš telefon," řekl Bill v kuchyni ženě, co tam něco krájela.

"Samozřejmě, zlatíčko. Je přímo tady," ukázala.

Alaric se tam vydal, už si z rukávu ale vytáhl kolík a byl připravený.

Stejně tak Alice, která se dívala na Alarica. Předstírala, že upírovi nevěnuje pozornost, navíc k němu stála zády. Kůl ale už měla připravený.

Asi usoudil, že Alaric bude větší hrozba, proto se vrhl po něm. Tím se natočil zády k Alice. Jeho chyba. Hned schytal kolík do zad. Přesná rána. Věděla kam mířit. Naštěstí za ty roky její schopnosti nezrezivěly.

Alaric ve stejnou chvíli už pak pozapínal vodu a mixér. Zmatenou ženu, co tam vařila dovedl Damonovi zadními dveřmi na verandu, který tam byl už připravený a brzo ji zabil.

"Zbláznil ses?" vadilo to Alaricovi.

Alici ne. "Byla prakticky mrtvá od momentu, co jí zabrali tenhle dům," poznamenala.

"Je nevinná."

"Ale já ne. Tak běž a zbav se těla," nechal ho odejít. Damon s Alice zůstali v domě.

"Zatím jsem tady v obýváku viděla čtyři," sdělila mu rychle svoje pozorování.

Alice byla lákadlo, Damon se schovával. Takhle dostali prvního upíra, co se za nimi vydal do kuchyně. Netušili o Eleně, která se zatím proplížila potají do sklepa. Brzo se tam dostali také.

Věděli o upírovi, co tam byl za rohem. Damon navíc slyšel někoho za rohem. Podle rychle bušícího srdce měl tušení, že to bude Elena, ale neměl čas se s ní hned zabývat. Vystrčil Alice do chodby.

"Hej, co tu děláš?" zpozorněl.

"Já... oni mě sem poslali... mám jít prý sem... nemohla jsem jim odporovat... já nevím proč. Nechci tu být..." předstírala paniku a zmatenost. Hlavně se nehnula ani z místa, pořád byla u vchodu. Tak, že jakmile k ní přišel blíž, Damon měl ideální prostor na to ho zabodnout kolíkem.

Hned na to se otočil na Elenu. "Zbláznila ses?"

Alice se na ní překvapeně otočila. "Měli jsme říct Alaricovi, ať ji udrží v autě."

Teď už nemělo smysl Elenu posílat nazpátek, kdo ví, na koho by narazila. Nakonec ji Damon nechal, ať Stefana odvede pryč.

"Ty běž radši s ní," řekl Damon Alici.

"A nechat tě, ať tě zabijou? Zapomeň," připravila si jednu zbraň od Alarica. "Ale můžeš je teď lákat ty."

"Jedna horší než druhá," zavrtěl Damon nad ní hlavou a už ji nechal. Stejně jim docházel čas. Teď už budou vědět, že tam někdo je. A věděli, že tam jsou minimálně ještě tři upíři.

Damon vyrazil jako první a sejmul první upírku ve dveřích. Alice se držela stranou, zatím byla schovaná. Nemohla si narozdíl od něj dovolit vrhat se proti nim do první linie.

"Rozdělte se. Hned," slyšela z obýváku. "Vy dva dozadu. Pohyb. Zkontrolujte pokoje. Sklep. Okamžitě."

Zůstávala schovaná a počítala kroky. Napočítala jich teď pět. Pořád nevylézala, nechala je rozutíkat se na všechny strany. Rozděl a panuj.

Jenže její srdce bylo slyšet. Dech mohla zadržovat a uklidňovat sebevíc, ale bušící srdce upír uslyší. Blížil se k ní. Než ji stihl objevit, Damon se po něm vrhnul. Nedokázal ho zabít hned, ale začali se rvát.

Hluk přilákal ostatní upíry. Dva chytli Damona za ramena. To byla příležitost pro Alice. Oba byli k ní otočení zády. Vyskočila z úkrytu a po obou z nich vystřelila. Jednoho zasáhla kůlem rovnou. Druhého jen škrábla, toho musel dorazit Damon.

Nestihli si všimnout, že ten upír, se kterým se Damon začal rvát, jim při tom zmizel do lesa. A Alice si ani nestihal všimnout upíra, kterého měla za zády. Jen ji popadl a už cítila jeho zuby na krku, když se ozvala rána.

Alaric ho střelil do zad. Vrátil se. Nenechal je v tom samotné.

"Jdu za Frederickem," řekl Damon. Tak si toho přeci jen všiml.

"Díky," řekla Alice Alaricovi a koukla po upírech. Raz, dva, tři, a Frederick. "Ještě je tu minimálně jeden."

Rychle vzala zbraň a stejně tak se Alaric připravil. Byli ve střehu. Nevěděli, odkud ten útok přijde. Mohl přijít odkudkoliv.

Najednou skočil upír po Alaricovi. Trochu se zakousl, ale ne dost. Alaric se mu bránil. To bylo všechno, co Alice potřebovala. Jedna sporýšová injekece a nechal ho. Pak už bylo snadné dorazit ho kolíkem.

"Pět," dopočítala a vzhlédla, když někdo přišel. Automaticky sáhla ke zbrani, připravená se bránit, ale byl to jen Damon.

"Frederick je pryč," stěžoval si Damon.

"Vypadneme odsud."

"Já ho zabiju," pořád běsnil Damon, I když už vycházeli ven.

Na verandě se hned zastavili. Viděli upíry, jak pomalu kráčí k domu. A bylo jich až moc.

"Osm," napočítala si Alice.

"Kolik těch uspávacích šipek se sporýšem ještě máte?"

"Jednu," odpověděl mu Alaric.

"To nebude stačit," otočil se Damon.

Vrátili se do domu, protože to je lepší pozice pro útok. Ne, že by teď měli nějakou velkou naději. Překvapení, schovávání a tajné útoky už nepůjdou.

Připravovali se na nejhorší. Dobývali se za nimi.

"Přestaňte. Co se tady děje?" ozval se ženský hlas z venku.

Vzápětí dovnitř klidně vešla Pearl s Annou. Do domu plný mrtvých upírů.

"Co jsi to udělal?" podívala se Pearl na Damona.

"Já? Tvoje veselá partička upírů strávila den mučením mého bratra."

Pearl pochopila hned, kdo je na vině. "Věř mi. Ti, co jsou za to zodpovědní ponesou následky."

"Naše dohoda padá, pokud se je nenaučíš kontrolovat," pohrozil jí.

"Tohle se nemělo stát."

"Ale stalo. Kdybych měl i dobrou stránku, takhle bych si přízeň nezískával," řekl jí při odchodu.

Tentokrát přežili.