První a důležitý fakt, který musím zmínit, že The Vampire Diaries by se neměli odehrávat v současnosti. Všechno se stalo už před desítkami let.

Pokud vezmeme vyloženě první díl, který se měl odehrávat v seriálu 1. září 2009, tak ve skutečnosti se to stalo 1. září 1966. Jenom o takových 43 let vedle. V seriálu se rozhodli zasadit to do moderní doby, protože těžko říct, jestli by jinak získal tolik na popularitě.

Byla to trochu jiná doba, ale zas až tak moc se nelišila. Hlavně ne pro upíry, těm bylo naprosto jedno, jak je na tom momentálně společnost a dělali si, co chtěli. Pro lidi už to bylo trochu jiné.

Elena a ostatní pořád chodili na střední školu a některé věci se opakují v každé generaci. Například klasické debaty o tom, co je vhodné nosit a co ne. Minisukně se zrovna objevili a přišli do módy, což pohoršovalo hlavně rodiče. S tímhle válčila hlavně Caroline se svou matkou.
Co však dospělí už tolik nezakazovali bylo kouření. Prakticky každý míval u sebe krabičku cigaret, před školou středoškoláci pravidelně kouřili, protože to tak bylo prostě cool. Nikdo netušil, jak moc je kouření škodlivé, takže kouřil každý.

V téhle době se začínalo i rozmáhat hnutí hippies, s tím tedy spojená volná láska, drogy a rock'n'roll. Tohle do Mystic Falls nejvíc zatáhla právě Vicki s pár kamarády a chytil se toho Jeremy. Tedy aspoň ze začátku.

Doba byla ještě trochu jiná pro svobodné. Málokterá žena byla svobodná a když už, tak se to považovalo za zvláštní. Proto šerifka Forbes nebyla rozvedená. Měla manžela, otce Caroline, ačkoliv ten byl hodně na cestách, takže se nedivím, že nebyl tolik zahrnut do seriálu.

Jen Jenna zůstala svobodná a to jen tak tak. Byla zasnoubená a se svým snoubencem žila už mimo Mystic Falls, když Gilbertovi měli autonehodu. Stala se pak zákonným zástupcem Eleny a Jeremyho a měla na výběr. Buď přestěhovat Elenu a Jeremyho k sobě a svému snoubenci anebo se vrátit do Mystic Falls. Ale nechtěla je vytrhávat z jejich prostředí, usoudila, že bude pro ně lepší, když zůstanou tam.

Vzhledem ke vzdálenosti a pracovnímu vytížení jejího snoubence to pak nevypadalo dobře pro jejich vztah a nakonec se rozešli. Jenna začínala od znovu v Mystic Falls jako taková zástupná matka v domácnosti. Ostatně to dělala většina žen, spousta z nich se starala o domácnost, dobrovolnické aktivity a akce v Mystic Falls. Některé pak pracovali, hnali se za kariérou a bortili předsudky. Emancipace žen byla v plném proudu. Některé už i získávaly vysokoškolské tituly.

Kromě těchto detailů se však první díly odehráli naprosto stejně. Elena potká Stefana, později Damona, Damon zlobí, nakonec ho Stefan dokáže zavřít do kobky a Elena zatím zjišťuje pravdu o upírství. Tady přichází změna.

Damon nemá žádné divné schopnosti, které existují jenom v prvních epizodách a pak už ne, pomocí kterých si přivolá na pomoc Caroline. Co však u sebe ve skutečnosti má a o čem Stefan neví, je jeden čarodějný talisman. Stačí, když se kousne trošku do ruky, nakape na něj pár kapek své krve a tím se aktivuje.

Ve stejnou chvíli stejný talisman v jiném městě a jiném státě začne hřát, až I trochu pálit. Žena, která ho má u sebe, to pocítila. Je jí jasné, co se děje. Damon volá o pomoc. Proto sežene nejbližší mapu, talisman podrží nad ním a nechá kapky krve, ať z něj skapou na mapu a ukážou jí, kde Damon je. Jen k jejímu překvapení, to je zrovna Mystic Falls.

"Co sakra děláš zrovna tam?" zašeptala si pro sebe než se bez váhání vyrazí na cestu. A ne sama.

Cesta nějakou tu dobu trvala, ale nakonec zastavila auto před domem Salvatorů. Žena se otočila na zadní sedadlo.

„Počkáš tady na mě?" zeptala se dívenky na zadním sedadle.
Malá holčička přikývla.

„Dobře. Bude to jenom chvilinka, slibuju. Za chvíli sem pro tebe zajdu."

Vystoupila z auta a následně zamířila k domu. Byl to docela pěkný dům, rozlehlý. Nikdy nebyla vevnitř a vlastně jsem si ho ani nikdy pořádně neprohlížela. Nechápala, co tam Damon vlastně dělal, ale teď nebyl čas nad tím přemýšlet. Otevřela dveře a vešla dovnitř.

Chvilku jí to trvalo, než při svém opatrném pátrání a hledání zabloudila až do sklepa.

„Damone?" odvážila se znovu tiše promluvit.

„Tady," ozvala se odpověď z druhé strany dveří.

Zamířila k nim a nakoukla jsem přes mříže dovnitř. Přesně jak čekala, nevypadal v moc dobrém stavu. Zesláblý a vysušený.

„Co takhle přestat si mě prohlížet a pustit mě?" navrhl.

„Jasně," zamumlala a sáhla po západce.

„Ne!" zaslechla kousek od sebe, když už západku měla otevřenou. Vzápětí ji někdo odstrčil a pokoušel se udržet dveře. Jenže to už Damon vystartoval a tlačil na dveře. „Uteč!" křičel na ni ten neznámý.
Ale ona neutekla. Damona se nebála.

Vzápětí se konečně podařilo Damonovi rozrazit dveře. Přistoupil k tomu neznámému a pak už bylo slyšet jenom křupnutí, jak mu zlomil vaz.

„Tys ho zabil," zavrtěla nad tím nesouhlasně hlavou. Ale zas až tak moc jí to nevadilo.

Damon se na ni podíval. „Viděla jsi mě už dělat horší věci," prohlásil. „A teď... pokud ti to nebude vadit... mám trošku hlad."

Na moment se lekla, že bude chtít pít z ní, ale k čemu, když tam měl čerstvou mrtvolu?

"Dojdu zatím pro malou," oznámila mu zatím. "Po těch letech ji rád uvidíš, ne?"

Zatímco Damon svačil a získával zpět svoji sílu, stihla dojít až do auta, odpoutat holčičku a přivést ji do haly domu.

"Strejda Damon!" spatřila ho jako první a rozběhla se k němu. Její maminka jí v tom nebránila. Věděla, že jí neublíží. Bylo to poznat už jen z toho, jak se na ní díval. Jak se usmál, když ji po letech znovu viděl.

Sehnul se, aby byl ve stejné výšce jako ona a stáhl si ji do obětí. "Tady je moje malá Rosalyn."

Rosalyn si pak nějakou dobu uzurpovala Damona pro sebe, a až když začala být trochu ospalá, tak ji maminka uložila v salonku, aby se trochu prospala. Až poté měla konečně trochu čas si v klidu promluvit s Damonem.

"Jak se vám dvěma daří?" zeptal se Damon.

Pokrčila rameny. "Zrovna jsme nucené znovu se stěhovat a utíkat. Zase menší nehoda s chůvou."

"Přežila?" zeptal se.

"Naštěstí jo," přikývla. "Nebo spíš naneštěstí, protože to vytroubila dál. Proto raději zdrháme."

"A neuvažovala jsi o návratu domů?" navrhl Damon.

"Protože jsi tu taky ty? Proč tu vlastně vůbec jsi?" konečně se zeptala na to, co jí celou dobu vrtalo hlavou.

"Je tu i můj mladší bratr, proto tu jsem. A představ si jednu zajímavou náhodu. Nedávno jsem byl se svým bratrem u jeho přítelkyně doma a všimnul jsem si tam takové pěkné fotky. Byli tam tři sourozenci, dvě sestry s mladším bráchou. Ta fotka sice byla už pár let stará, ale pořád jsem tě na ní dokázal rozpoznat. Takže můžu jenom hádat, že tvoje pravé jméno je Alice Gilbert z Mystic Falls."

Překvapeně na něj hleděla, než se nad tím pousmála. "Takže mi chceš říct, že ze všech měst na světě se tvůj brácha usadil zrovna tady v tom mém rodném městě a dal se dohromady s mojí mladší sestrou?"

"Věř tomu nebo ne, ale skutečně je to náhoda. Nebo... možná s tím trošku ještě souvisí i to, že tohle je i naše rodné město a tohle je náš dům."

Alici trošku trvalo, než si to všechno srovnala a dala dvě a dvě dohromady. Vybavila si, kde to vlastně jsou. "Jestliže ti patří tenhle dům, pak jsi... Damon Salvatore?"

"Přesně tak. Možná jsme si měli říct ty příjmení už před lety, ale rád tě poznávám," pousmál se nad tím. "A teď, když jsem na nějakou dobu tady ve městě i spolu se Stefanem, nevidím důvod, proč bys tu nemohla zůstat také. V tomhle domě je místa dost."

Zůstat v Mystic Falls ale znamenalo jeden důležitý bod pro Alici. Vrátit se ke své rodině a říct jim o Rosalyn. Byla v posledním roce na střední, když se rozhodla tak trochu hodit všechno za hlavu a vydat se do světa. Od té doby se do svého rodného města nevrátila. Až doteď ne.

"Mami, na co čekáme?" zeptala se Rosalyn, která se jí držela za ruku.
Alice už dobrou minutu stála přede dveřmi domu Gilbertů a váhala sáhnout na zvonek. Takový jednoduchý pohyb a jak dokáže být v určitou chvíli těžký.

"Alice?" ozvalo se za ní.

Bleskově se otočila a podívala se na Jennu. Tím se to vyřešilo.

"Ehm... ahoj," řekla trochu opatrně a pousmála se. Ne, vůbec tohle není trapné.

"Co... kde si se tady vzala?" zeptala se Jenna, celá překvapená, která jen těžko hledala slova.

"Vracím se. My se vracíme," pronesla Alice váhavě.

"My?" zeptala se Jenna a sklouzla pak pohledem k Rosalyn. Hned si dala dvě a dvě dohromady. Alice zároveň pocítila stisknutí ruky ze stany Rosalyn, které bylo na dítě až příliš silné. Měla co dělat, aby nezkřivila tvář bolestí.

"Rosalyn, povol prosímtě," zašeptala k ní.

Malá si uvědomila, co dělá, a trochu povolila.

Alice si k ní klekla. "Tady se nemusíš bát. Tohle je tvoje prateta a ta ti nic neudělá. Ani ty neuděláš nic jí."

Jenna zatím chvíli těkala pohledem mezi nimi a pak popošla blíž. Tašku s nákupem odložila na zem a skrčila se, aby byla taktéž ve stejné výšce.

"Ahoj," usmála se přívětivě na Rosalyn. "Já jsem Jenna. Jsem sestra maminky tvojí maminky. Kolikpak ti je let?"

Alice bylo hned jasné, čeho tou otázkou chce docílit. Zjistit I kolik jí bylo, když se narodila.

Rosalyn váhavě sledovala Jennu a potom jí ukázala pět prstíčků.
Jenna se podívala koutkem oka na Alice pak na Rosalyn. "Nechtěla bys jít dovnitř? Někde tam uvnitř by se našel nějaký dobrý koláč."

"S čokoládou?" zeptala se potichu.

"Určitě se nějaká čokoláda najde." Jenna se usmála a zase se narovnala. Z kapsy vyložila klíče a odemkla dveře.

Jenna vešla dovnitř jako první, Rosalyn jako druhá a Alice jako poslední. V předsíni se rozhlédla. Změnily se akorát věci na stole a na policích, ale jinak všechno zůstalo stejné. Na koberci je i vidět kousek modelíny, kterou se jí tam nějak podařilo dostat ve třech letech, a od té doby nešla dát pryč. Táta ji proto poté musel zakrýt skříňkou, ale u rohu vždycky kousek vykukoval.

Jejich průvod se postupně přesunul do kuchyně, kde Jenna naložila Rosalyn na talíř kousek čokoládové buchty. Rosalyn nejprve váhavě ochutnala, a když zjistila, že je dobrá, tak se pustila plně do jídla. To byla příležitost pro Jennu, aby se podívala na Alice a kývla k obývacímu pokoji. Chtěla si promluvit. Téhle fáze se obávala, ale přesto ji následovala. Obě si u toho zapálili cigaretu.

„Možná to budeš chtít trochu vysvětlit," začala opatrně.

„Jestli počítám správně, otěhotněla jsi asi rok poté, co jsi utekla. Proto jsi byla tak dlouho pryč? Bála ses vrátit?"

"Trochu. Je to hodně komplikovaný."

Snažila se jí toho vysvětlit, co nejvíce mohla. Jen otázkám na otce Rosalyn se trošku vyhýbala. Naznačila Jenně, že otec je mimo dosah. Jenna si z toho trošku vydedukovala, že to bude nejspíš nějaký hajzl, která ji nechal. Nebyla to tak úplně pravda, ale Alice ji u toho nechala.

„Takže kde teď budeš bydlet? Nejsem si jistá, jestli se sem obě vejdete. V domě u jezera?" navrhla. Teoreticky by se sem do domu vešly, ale někdo by musel spát na gauči. To by bylo dlouhodobě nepohodlné.

„U kamaráda," odpověděla jí. „Mají doma hodně pokojů, tak si můžeme pár zabrat."

„A ten kamarád..." začala Jenna, ale nenechala jí větu dokončit.

„Je jenom kamarád. A asi ho neznáš. Nebo možná jo. Podle všeho jeho brácha randí s Elenou."

Jenna se na chvíli zamyslela. Damona ještě neznala. „Ne, neznám. Elena a Jeremy o tobě ještě neví?"

„Ještě ne." zavrtěla jsem hlavou. „Stavím se tu zítra a popovídám si s nimi."

Takový byl plán, ale trochu se narušil, když se vzápětí otevřely dveře a dovnitř vešel Jeremy. Hned si ji všimnul.

„Alice?" oslovil mě překvapeně a po pár vteřinách překvapení se ji hned vrhnul radostně obejmout. Ať se stalo co se stalo, byl prostě rád, že má svoji ségru zpátky.

„Ahoj Jeremy," usmála se. „Teda jestli jsi Jeremy, protože já Jeremyho vidím pořád ještě jako malého otravného kluka, co mi neustále lezl do mých věcí."

„Ten kluk trošku dospěl. Ale jestli chceš, tak ti klidně věci prohledám znovu," zasmál se a pořád ji držel v objetí. „Rád tě vidím, ségra."

„Já tebe taky."

„Vítej zpátky doma," řekl a v jeho hlase byla znát hlavně ta úleva.

„Ještě mu ukaž, co jsi sebou přivezla," poznamenala Jenna.

Jeremy ji pustil a podíval se jí do obličeje. „Co jsi přivezla?"

„Rosalyn, pojď sem prosím tě!" zavolala jsem ke kuchyni.

Rosalyn se objevila prakticky okamžitě, protože postávala za rohem. Nesměle přišla ke mně a upírala svoje oči na Jeremyho.

„Tohle je tvůj strejda Jeremy. Toho se bát nemusíš, mám ozkoušeno, že jde snadno přeprat," rýpla jsem si do něj.

„To si jenom myslíš," ušklíbnul se a pak se podíval na Rosalyn. „Takže ty bude moje malá neteř. To jsou zajímavé novinky."

Alice si stihla dát ještě jedno kolečko vysvětlování i s Jeremym, než byl čas odejít. Elenu už nestihla, začínalo se stmívat a bylo pořád potřeba vybalit věci a dát večeři Rosalyn a pak ji uložit.

Když pak později dělala večeři i pro sebe, narazila v domě Salvatorů na Stefana. Nečekal jí tam, ale rychle mu vysvětlila, kdo je, jak se zná s Elenou a že shodou náhod i s Damonem. Stefan si ji trošku nedůvěřivě měřil, ale nic neudělal.

Seznámení s Elenou probíhalo až další den, když je přišla Alice znovu navštívit. Naštěstí ji o návratu Alice už řekli, a proto to pro Elenu nebylo už takové překvapení.

„Takže chápu správně, že je ze mě teta?" zeptala se.

„Jo," přikývla. „Už od 3. února 1961."

„Takže ani ne rok potom, co jsi utekla," poznamenala Elena a pak se ozvalo zaklepání na dveře. Zvedla se a šla otevřít. Vzápětí je zase zavřela, protože tam stál Damon. Jenže jí v tom zavření dveří zabránil a znovu je otevřel.

„Podle toho, jak se mě bojíš, bych řekl, že Stefan už vyklopil pravdu. Zeptal bych se, jestli můžu dovnitř, ale..." Překročil práh. „Já už to svolení mám." Ušklíbnul se.

„Co chceš?" zeptala se ho chladně.

„Nemůžeš být milejší? Ale neboj, nepřišel jsem tě zabít... zatím. Jenom chci vědět, kde je Stefan."

„Hledá Vicky," odsekla jsem.

„Tak mu vyřiď, že ho hledám," pokrčil rameny. Potom se zadíval na něco za ní. Elena se ohlédla a zjistila, že tam stojí Alice. Pak už jen viděla, jak jí Damon něco hází.

„Tohle budeš potřebovat, ať se dostaneš domů," sdělil jí. Pak otevřel dveře, podíval se ještě na Elenu a odešel.

Hned se otočila na Alice. „Co tohle mělo znamenat? Ty ho znáš?"

Alice si schovala klíče do kapsy. „Jo, trochu ho znám. Aspoň bych měla, když u něj bydlím."

„Nemůžeš u něj bydlet. Můžeš bydlet tady, ale ne s ním."

„Proč ne?" zeptala se.

„Ty nevíš, co je zač," odpověděla jí.

„Jestli myslíš to, že je upír, tak to vím," vysvětlila jí. To Elenu zarazilo. Ví, že existují upíři. Ví, že Damon je upír. A přesto s ním je ochotná bydlet?

„Ty jsi ochotná bydlet s upírem?" zeptala se.

„Jo," přikývla. „A ty s jedním upírem chodíš, tak nechápu, co ti vadí."

„Jenže Stefan pije zvířecí krev. Damon zabíjí lidi," vysvětlila.

„Já myslela, že Stefan pije z krevních sáčků. Ale to na věci stejně nic nemění," pokrčila rameny.

„Nebojíš se, že tě zabije? Nebo že zabije Rosalyn?" zeptala se, ačkoliv jsem si nebyla jistá, že by byl schopen zabít i dítě. „Pamatuješ si Vicky, Mattovu starší sestru? Dneska ji proměnil v upíra. Stefan se ji teď snaží najít."

„Ale to nic nemění na mém rozhodnutí," zavrtěla hlavou. „Nemyslím si, že by mě nebo Rosalyn zabil," řekla důrazně.

„Proč jsi si tak jistá?" zeptala se a trochu jsem přitom zvýšila hlas.

„Protože prostě jsem!" namítla. „Co je na tom tak těžké pochopit?"

„Hodláš nechat bydlet svoji malou dceru s vraždícím upírem! Jak by tohle mohlo být pochopitelné?"

„Tak mi prostě věř! Nejsem tak naivní, jako když jsem odsud tehdy odjížděla. A ty to prostě budeš muset pochopit!"

Tím jejich konverzace skončila, hlavně proto, že je pak přerušil Jeremy s Rosalyn. Už neměli příležitost si o tomhle promluvit.

Až večer, když se Elena vydala do domu Salvatorů.

„Jestli jdeš za Stefanem, tak je s Vicky v salonku."

„Nejdu za Stefanem. Chci mluvit s tebou," sdělila jí Elena.

„A o čem chceš mluvit?" zeptala se Alice.

„O tom samém, co posledně. Než jsme se teda začali hádat."

„Zůstanu tady," zopakovala.

„To už jsem pochopila. Jenom nechápu proč. Damon je ten zlý, jak mu můžeš věřit? Může Rosalyn ublížit."

„Věřím mu. A neublíží jí." Ustoupila ode dveří a nechala ji vejít. „Pojď za mnou. Něco ti ukážu, ale buď potichu," řekla jí a zamířila po schodech nahoru. Elena se vydala za mnou.

Dovedla ji do pokoje Rosalyn, kde jsem se zastavila i s Elenou mezi dveřmi. Pokoj už vypadal o něco víc jako dětský. U postele byla pěkná sbírka plyšáků a několika panenek. Část plyšáků byla i položená na posteli a mezi nimi se nacházela na polštáři hlava Rosalyn. Hned vedle ní na kraji postele ležel Damon a četl ji z dětské knížky nějakou pohádku.

I z dálky bylo vidět, jak na něm Rosalyn visí očima, ačkoliv už se jí klížily. A stejně tak jsem byl rozpoznat i Damonův pohled, když se na ní po dočtení pohádky podíval. Byl takový láskyplný pohled, při kterém jsem si Alice byla stoprocentně jistá, že by Rosalyn nikdy neublížil.

I Elena ho sledovala. Konečně pochopila, proč mu Alice věří. Tohle byl taky první moment, kdy spatřila v Damonovi něco dobrého.
Rosalyn už měla zavřené oči a pomalu usínala. Damon se usmál a odložil knížku na noční stolek. Rosalyn pohladil po tváři a zvednul se z postele. Podíval se na ty dvě ve dveřích a jeho výraz najednou zmizel. Už se tvářil opět normálně. Ignoroval je a prošel okolo nich.

„Už chápeš, jak jsem to myslela?" zeptala jsem se Eleny.

„Myslím, že jo. Takhle se tváří vždycky, když je s ní?" zeptala se mě.

„Jo, většinou jo. Možná na venek působí jako vražedný upír, ale určitě má i jiné stránky. Rozhodně je tu nějaká šance na napravení."

Hlavně to byla právě Rosalyn, kvůli které kdysi zapnul svou lidskost nazpět.