Hned vzápětí se objevili další komplikace. Vlastně dvě. Nalezené tělo Vicky a strejda John.

"On je Gilbert?" zeptal se Damon tiše na tajné radě rodin zakladatelů, kde řešili upíry.

"Strejda. Tátův mladší bratr," vysvětlila Alice Damonovi rychle.

"Já mu říkám idiote," dodala šerifka, která stála vedle nich.

"Jediný, kdo mě tehdy podporoval v mojí snaze vyrazit lovit upíry," dodala. Narozdíl od šerifky měla na Johna trošku jiný pohled. Měla ho ráda, aspoň tenkrát.

Jejich rodiná dynamika byla taková, že Jenna a John pro ní byli trošku jako starší sourozenci. John byl jenom o deset let starší než Alice a Jenna o pět. Rodiče měli Alice taky ještě koncem střední, byla taková mladistvá nerozvážnost a důvod, proč se brali. Ne, že by jim to někdy vadilo. Ale proto si byla Alice s Jennou a Johnem blízká.

Touhle dobou navíc čím dál víc řešili tajnosti. Jeremy zjišťoval věci o upírech a napsal o tom slohovku. Elena chtěla pravdu o existenci upírů před ním pořád zatajit.

"Stefan říkal, že ho Damon těch vzpomínek zbavil nadobro, že by si neměl nic pamatovat. Ale stejně... proč by psal referát o upírech," snažila se to probrat Elena s Alice.

"Protože narazil na ten deník a začal se zajímat. Tohle je naše rodinný dědictví. A je stejně starej jako jsem byla já, když jsem ty deníky objevila," chápala to docela Alice. "Asi bude na čase mu to říct."

"Není pro něj bezpečné, aby znal pravdu," pronesla Elena. "Stejně tak pro Jennu."

"Ne, je mnohem nebezpečnější, aby si pravdu zjišťoval sám," byla si v tom jistá Alice. "Naše rodinné dědictví nespočívá jenom v tom, že víme o upírech. Je to o tom, že upíry máme nenávidět, bránit se proti nim a ničit je. Ty jsi stihla napřed poznat Stefana a zjistit tu dobrou stránku upírů."

Elena se malinko nad tím ošila. Ono zrovna v téhle době Stefan začal mít problémy s krví, což ale Elena Alice nepřiznala.

Proto Alice klidně pokračovala dál. "Ale bojím se, co by se stalo, kdyby I třeba John zjistil o Rosalyn. Proto jsem se před lety bála říct našim o Rosalyn a I jim trvalo, než to pochopili a našli si k ní cestu. Nechci tohle s Jeremym absolvovat znovu a mnohem radši mu o upírech a Rosalyn povím sama, než se to dozví špatným způsobem a bude je všechny nenávidět."

"John to ví?" překvapila tahle informace Elenu.

"Ano, a právě proto se mi teď nelíbí, že je tady," přiznala Alice. "Chápu, že nechceš říct Jeremymu o Stefanovi, to je tvoje rozhodnutí. Ale já před ním nechci navěky tajit, co je Rosalyn zač."

"A před Mikem?"

"To je další problém," povzdechla si. "Ten je taky jako John. Naučený k nenávisti k upírům. Bojím se mu říct o Rosalyn."

Jejich problémy byli větší, než čekali. Elena se pokusila smazat jedno tajemství aspoň tím, že řekla Jeremymu o tom, že je adoptovaná.

Ale John Gilbert narazil na Damona a Alice na balkoně, kde jim pověděl o hrobce. Damon mu zase na oplátku pohrozil rozerváním hrdla.

"Čekala jsem od tebe víc," otočil se John na Alice, když se Damon vydal pryč. "Dřív jsi byla tolik odhodlaná upíry zabíjet, a teď s nimi bydlíš?"

"Změnila jsem názor. Není upír jako upír," pokrčila rameny.

Víc už ani John nestihl říct, protože mu Damon zlomil vaz a hodil ho dolů.

"Damone!" ohradila se Alice.

"Co? Ví o nás, je hrozba, co myslíš, že udělá, až bude vědět I o Rosalyn?" podotkl Damon.

"Ale on je můj příbuzný," namítla Alice. Něco jiného bylo, když zabíjel někoho cizího, ale John patřil k rodině. I když byl problém.

Naštěstí se tímhle nemusela trápit tak dlouho, protože John ožil díky prstenu. Sám pak přiznal všechno o tom prstenu a rovnou I Damonovi pohrozil, že jestli by se mu něco stalo, rada se dozví všechno o bratrech Salvotorových.

"Vždycky měj záložní plán," okomentoval Damon jednu z oblíbených pravidel Alice.

"Kdo myslíš, že mě to naučil?" přiznala Alice.

Aspoň se jí ulevilo, že se John ani jednou nezmínil slůvkem o Rosalyn. Měla tak naději, že o ní vůbec nic neví.

Bohužel u Mikea se jí to nepovedlo utajit. Nevadilo mu, že Alice se vrátila do města s dítětem, s Rosalyn vycházel dobře. Občas vypomohl I Alice tak, že Rosalyn vyzvedl ze školky, když se Alice zdržela v práci. To se nakonec stalo I osudným.

"Dneska se stala taková zvláštní věc," nadhodil Mike později večer, když se spolu povalovali na pohovce. "V autě jsem měl pár šperků se sporýšem, které se Rosalyn líbili. Když si s nimi chtěla hrát, tak ji pálili."

Alice ztuhla. Mike to určitě musel poznat, když ji tam objímal. "Nebyli rozehřátý ze sluníčka? Možná na ní byli jenom moc horký," snažila se to zamluvit.

"Proč ji vadí sporýš?" nenechal se odbýt Mike.

"Nevadí," lhala a snažila se mu vyhnout pohledem.

"Alice," oslovil jí a teď ji I uchopil její bradu, aby se mu musela podívat do očí. "Napadá mě jenom jediná možnost, jak by se tohle mohlo dít, a ta se mi vůbec nelíbí. Proměnil někdo Rosalyn v upíra?"

"Ne," pověděla popravdě Alice. Neuhnula u toho pohledem. "Je jenom napůl upír. Po jejím otci."

"Ale... to..." začal se od ní odtahovat a vstal z gauče.

"By nemělo být možný. Já vím. Upíři nemůžou mít děti. Tohle je jediný případ, co vím, a doteď nevím, jak se to mohlo stát," vysvětlila Alice.

Mikea ale netrápilo zrovna tohle. "To znamená, že jsi spala s upírem," pronesl znechuceně.

Byl to právě ten pohled, jak se na ní podíval, který ji šokoval. Jako by byla to nejhorší na světě. Ani se nezmohla na slovo.

"Já tomu nemůžu uvěřit. Utekla jsi z města, měla jsi je lovit a pak... Co? "

"Ty to nechápeš," pokoušela se to vysvětlit, zatímco se tam choulila na gauči.

"Myslím, že to chápu dostatečně dobře. Tohle na nějaký omyl nesvedeš. Těžko jsi zakopla a spadla jednomu z nich nahá do postele. Usmyslela sis, že zabíjení tě nebaví, že radši na jednom z nich budeš rajtovat?"

"Takhle to nebylo!" ohradila se.

"Ne, tuším jak to bylo," přišel k ní blíž a naklonil se nad ní. "Pamatuju si, jak jsi reagovala, když jsi mluvila o tom piercingu. Jak ses červenala. Přišel na to, že nejdeš ovlivnit a pak jsi ho nechala, ať tě prohledá?" při těch posledních slovech zmáčkl její pravé ňadro, to, kde věděl, že mívala piercing.

Bolestivě jí ho zmáčkl, až lehce vyjekla. Vzápětí ho od sebe odstrčila. "Nech mě být."

"Řekni mi, kolikrát to bylo?" nenechal se odbýt. "Co všechno jsi mu dovolila? Nechala jsi ho, ať ti pije krev při sexu? Dělala jsi mu krvavou děvku?"

"Tohle už stačilo," rozrazil kdosi dveře a vtrhl do pokoje Alice. Ten někdo byl Damon, který tuhle hádku dobře slyšel. Ne, že by se snažil poslouchat, co spolu ti dva dělají, ale tuhle hádku a to co říkal, bylo těžké ignorovat. Stačil mu jeden pohled na Alice v slzách, aby mu bylo jasné, co s Mikem provést. Proto ho chytl pod krkem.

"Damone, nezabíjej ho!" zarazila ho Alice ještě dřív, než to stihl udělat.

"Ty jsi... vy jste spolu..." pronesl přiškrceně Mike, který si uvědomoval, že Damon je upír. Jen si z toho vyvodil vlastní závěry.

"Neříkej mi, že ho mám ušetřit. Nezaslouží si to," ignoroval ho Damon.

"Jo, je to upír a ne, nic jsem s ním neměla," odsekla Alice Mikeovi a podívala se na Damona. "I když by si zabít zasloužil sebevíc, ve městě se ví, že s ním chodím a nechci zbytečně přitáhnout pozornost ke mně a k Rosalyn."

Tohle už Damona přesvědčilo dostatečně na to, aby ho na pár dnů zavřel dole ve sklepě, než z něj vyprchá sporýš, aby ho pak ovlivnil.

"Víš, že to co říkal, není pravda?" vrátil se pak za Alice, kterou přeci jen to, co říkal, zasáhlo. Oběma nalil skleničku whiskey a pak se vedle ní posadil na pohovku. "Jsi stokrát lepší, než on."

"To říkáš jen, abych se necítila špatně," vzala si od něj tu skleničku a napila se.

"Ne, tohle jsem si myslel už dávno předtím. Vždyť už v těch sedmnácti jsi měla víc odvahy než on. Nezůstala jsi v tomhle malým městě, měla jsi svůj cíl a za ním si vyrazila do světa."

"A pak jsem ten cíl opustila," namítla.

"Změnili se ti priority. To se stane. A zvládla jsi nemožný. Víc nemožných věcí. Nemyslím jenom porod Rosalyn. Ale I to, že jsi ji zvládla vychovávat sama, bez možnosti ovlivňovat ostatní, bez možnosti ji I fyzicky zvládnout. Proto jsi ta nejodvážnější a nejdrsnější bytost, co znám. A víš jak to vím?"

Podívala se na něj.

"Dokázala si dostat I mě. A já se jen tak někým zajmout nenechám."

Tímhle ji trochu rozveselil. Nakonec tohle přeci přátelé dělají. Pohlídají tomu druhému záda, pomůžou si navzájem. To přesně byli tihle dva.

Proto si Damon vzal na starost Mikea. Hlavně proto, aby už nemusel přijít Alice na oči. Jen jednou tedy musel ještě zabránit Stefanovi, když tam na něj narazil při cestě pro krevní sáčky, aby ho nezabil.

Všichni jinak měli dost práce s chystáním Miss Mystic Falls. To zahrnovalo I Alice, která jakožto asistentka v kanceláři starosty s tím pomáhala a proto byla dost zaneprázdněná. Tak moc, že si nemohla dovolit moc smutnit nad Mikem. I tak to na ní bylo trochu vidět.

"Vypadáš zkroušeně," poznamenal John k Alice, když se s Rosalyn mihla kolem něj a Jeremyho. "Nebo znaveně."

"Plno práce," poznamenala.

"Tumáš, to ti pomůže," podal John jednu skleničku vína Alice. "Můžeš si dovolit na chvíli vypnout. Můžeme ti I pohlídat Rosalyn."

"Díky, ale Rosalyn, se teď těší nahoru za princeznama, co se chystají na bál, a to asi jen tak netrumfnete, že jo?" koukla na Rosalyn, která zakývala hlavou. Neřekla nahlas ještě ten druhý důvod, že se bála ponechat Rosalyn s Johnem, aby taky nezjistil, co je zač.

"Škoda, zrovna mi tady Jeremy říkal o deníku Johnathana Gilberta," poznamenal John.

Přeci jen se Alice trochu zarazila u jejich stolku.

John se nad její reakcí pousmál a posunul ji skleničku vína. "Víš, tady Alice byla asi stejně stará jako ty, když ty deníky objevila," obrátil se John na Jeremyho.

"Je jich víc?"

"Johnathan psal deníky celý život. Až po svůj hořký, bláznivý konec. Myslel jsem, že většina z nich je pod zámkem."

"Kde jsou?" přejel Jeremy oba dva pohledem.

"Mě se neptej, já nemám ponětí, kam je naši schovali, když jsem odjela. Už tenkrát mi je chtěl táta sebrat," pokrčila rameny a napila se vína. Sebral je až moc pozdě, její posedlost upíry začala.

"Proto mě překvapilo, že nejsou schovaný všechny. Nejspíš si váš táta nějaký z nich musel číst."

Možná tam hledal něco, co by osvětlilo záhadu Rosalyn. Aspoň teda to si myslím já.

"Mami, já chci za princeznama," zatahala Rosalyn Alice za ruku.

"Už půjdeme," řekla Alice. Jen se stihla trošku napít toho vína, než tam tu nedopitou skleničku ponechala.

Stejně se nestihla dostat moc k Eleně a pomoct jí, protože už cestou byla zasypána povinostmi ohledně organizace. Jen stihla narazit na Jennu v šatně.

"Šla se obléknout," odkládala zrovna natáčky. "Dřív, než ji zničím vlasy ještě víc."

"Nevěřím, že by to bylo tak strašný. Pohlídáš mi Rosalyn?" zanechala ji tam, která už byla nadšená tím, jak se tam všichni připravovali.

"Určitě," kývla tam na ní. "Víš, že když jsi tenkrát utekla, ostatní kandidátkám na Miss se tím ulevilo?"

"Vážně?" překvapilo to Alice.

"Přišli o silnou konkurenci. A celé město mělo o čem mluvit."

"Tak to jsem ráda, že jsem prošvihla. Stejně mě už tou dobou zajímali jiný věci." Například zbraně, dřevěný kůly a jak rozpoznat upíra. Ale stejně téhle události neunikla až tak moc, jak by si přála, když teď byla zavalená povinnostmi v její organizaci. Což ve výsledku docela ocenila, aspoň se zabavila.

Prošvihla zatím to, že Damon žaloval Eleně ohledně toho, že Stefan pije lidskou krev.

"Před měsícem bych jásal radostí, ale Rada je znovu v pohotovosti, což není nejlepší doba, aby si Stefan vyhazoval z kopýtka. A to ani nemluvím o jednom poldovi, kterého držíme ve sklepě, než z něj vyprchá sporýš, a který je velmi chutným chodícím krevním sáčkem pro Stefana."

"Cože?"

"Mike zjistil o Rosalyn, dopadlo to blbě. Zeptej se pak Alice, co všechno jí k tomu řekl, a jak ji označil. Nebýt Rady v pohotovosti a že by to na nás ukázalo, byl by dávno mrtvý," pronesl Damon trošku podrážděně.

Stefan pijící krev byl teď stejně větší problém. Hlavně když zmizela Amber. Byl to pak právě úkol Alice ji najít, zatímco paní Lockwood se snažila dál postarat se o průběh akce.

Prvně našla koupelnu s rozbitým a zakrváceným zrcadlem. V patách měla hned za sebou Johna, takže tohle se jí utajit nepodařilo. Řekla pak o tom Damonovi, než se vydala pátrat venku po okolí. Sice fialové koktejlové šaty nejsou zrovna ideální na chození po lese, ale člověk si nemůže vybírat situace. Aspoň si sundala boty, protože bosé se ji lépe chodilo. A utíkalo.

Narazila pak na Stefana jako prvního. Spolu s šílící Amber.

"Stefane, nech ji být."

Nebylo to zrovna dobré načasování, když lačnil po krvi. Jen se takhle obrátil proti Alici.

"Stefane, uklidni se," pokoušela se ho uklidnit, zatímco se k ní blížil víc a víc. Couvla před ním o jeden krok, což stejně nepomohlo. Dostal se k ní a zakousl se jí do krku.

V ten moment do něj zabodla ukrytou zabodnutou stříkačku se zásobníkem sporýše.

Stefan padl v bezvědomí k zemi. Lovkyně upírů se prostě nezapře. Věděla dobře, co dělá. I když trošku vyšla ze cviku, nebyla to tak silná dávka a tak Stefan nevydržel dost dlouho mimo. Ale stačilo to na to, aby se vzpamatoval a zmizel odtamtud, než se tam objevila policie nebo Damon.

Alice se mezitím musela postarat o Amber "Amber, pojď. Jsi v pořádku? Dostanu tě do bezpečí." A za Damonem, který ji vymaže Stefana z paměti.

Naštěstí ho nemusela pracně hledat, narazili na něj hned vzápětí, I spolu s Elenou a Bonnie. Všechno dobře dopadlo. Amber se dostala do bezpečí a nic si nepamatovala. Pak už se do toho vložila policie a záchranka.

"Neviděly žádné kousnutí?" obávala se šerifka ohledně Bonnie a Eleny.

"Ne, viděly, až když jsme se dostaly k domu a bylo tam dost krve. Nebylo nic jasně vidět," ujistilia jí Alice.

"Budeš muset schovávat chvíli krk," pohlédla na její zranění. Což byla pravda, nebyla příležitost pro Damona, aby ji zahojil krk, a teď už by to bylo podezřelé. Bude to muset nechat zahojit přirozeně. "Toho upíra jsi nepoznala?"

"Byl to někdo cizí," zavrtěla hlavou. "Raději půjdu domů, než si mě někdo všimne. Vyřídíš to prosím ostatním?"

Šerifka na to kývla. Správně by tady Alice měla ještě zůstat a pomáhat s koncem akce, ale boj s upírem byl skvělá výmluva, proč se ulít z práce. Tohle zrovna kancelář starosty pochopí.

"Svezu tě," řekl jí Damon.

I když se však snažila Alice proklouznout pro Rosalyn nepozorovaně a hlavně v kabátu zamaskovat krk, neprošlo jí to až tak úplně, jak by chtěla. Jenna si nic nevšimla, protože její pozornost rychle odvrátil Alaric, ale když odcházela s Rosalyn, narazila na Jeremyho.

"Alice? Co... jsi v pořádku," všiml si krve na jejím krku.

"Jo, to nic není. Už musíme jít," snažila se to neřešit Alice.

"Počkej," Jeremy ji chytil za loket a zastavil. Pohlédl na Rosalyn a pak se naklonil k ní blíž. "To máš od Rosalyn?" zeptal se jí tiše.

Jeho otázka Alice šokovala, že na něj vykulila oči. "Co? Ne, to... jak tě to..." rychle se rozhlédla okolo. Ne, teď nebyl prostor a čas to tady probírat. Tady byli moc na očí a kdokoliv další, si mohl jich všimnout. "Později si o tom promluvíme."