Celých let mého dětství bylo o házení rajčat do klece která se vezla vesnicí.. Byla jsem pro ně zrůdou a netvorem který jsem nepatří. Nějaká naděje na svobodu znamenala šviháním bičem za trest.. Začínali kapat třpytící se slzy které se roztřískali na prach.. Lidi se smáli a já za pokusem se schovat aby mě nikdo neviděl byl marný.. Bála jsem se.. Kontakt s nějakým člověkem znamenal pro mě obětovat svůj holý život. Nikoho nezajímalo jak trpím.. Hlavně že s toho měl někdo veliký peníze.. Nikdo mi nechtěl pomoci.. Až jednou..