Zatímco Hermiona spala, Severus se rozhlížel kolem, jestli by náhodnou něco nezahlédl. Všude však bylo jen moře a nic víc. Až druhý den za úsvitu spatřil v dálce na horizontu pruh pevniny.

Díky Merlin, jsme zachráněni! Musíme se tam nějak dostat. Kdybych tak měl svou hůlku. Musela mi, jako naschvál vypadnout.

Severus začal pádlovat rukama. Moc se nepohybovali, vlastně stáli na místě a tak se rozhodl, že Hermionu vzbudí.

" Grangerová, vstávejte. Musíte mi pomoct," zacloumal s ní.

" Co?..." zamžourala Hermiona a protřela si oči.

Měla pocit, že se jí to jen zdá, ale když se naplno probudila, zjistila, že to bohužel nebyl jen sen.

" Říkal jsem, abyste mi pomohla. Musíme se dostat támhle na tu pevninu," mávl směrem k ostrovu.

" Aha..." řekla jen a začala pádlovat spolu s ním. Docela jim to šlo, ale opravdu se nepohybovali závratnou rychlostí.

Pádlovali takto nepřetržitě skoro hodinu a už začínali být unavení. Hermiona sebou plácla na záda a začala hystericky křičet.

" Nikdy se tam nedostaneme, je to moc daleko. Umřeme tady! Nemáme vodu a já mám hroznou žízeň."

Severus s ní musel několikrát silně zatřepat. Měl chuť jí profackovat. Nepotřeboval, aby se zhroutila, potřeboval její pomoc.

" Ženská zatracená! Copak neumíte nic jiného než si na všechno stěžovat a jen fňukat? Zapomeňte na chvíli na to, že vás sužuje žízeň. Já na tom nejsem o moc lépe než vy. Musíme se tam stůj co stůj dostat."

Hermiona se uklidnila a rozhodla se, že svému milovanému profesorovi pomůže. S přestávkami pádlovali celý dlouhý den a noc, než se dostali do malé zátoky blízko ostrova.

" Zbytek bychom mohli doplavat, co říkáte?" navrhla Hermiona.
Severus bezhlasně pokýval hlavou a sklouzl do chladného oceánu. Pomalými tempy se blížil k pláži. Hermiona ho následovala. Voda ji přijala do své chladné náruče. Plavala také pomalu. Protože byla vysílená a její nacucaný hábit a vůbec celé oblečení ji stahovalo ke dnu. Když celá vysílená, padla na písek pocítila neuvěřitelnou úlevu. Byla šťastná, že je konečně na souši. Pak naprostým vyčerpáním omdlela.

***

Probudilo ji šumění moře a vlna, co jí šplouchla do tváře. Rozkašlala se.

Kde to jsem? Pomyslela si, když otevřela oči. Rozhlédla se kolem. Seděla na písečné pláži, před ní se rozprostíral oceán. Kam jen dohlédla, bylo jen blankytně modré moře. Podívala se za sebe. Na pláži stálo několik palem a vysoko na nich připevněné kokosy.

Hurá, neumřu žízní!

Chtěla vstát, ale nohy ji moc neposlouchaly. A tak se pomalu velmi sunula k palmě po zemi. Zamyšleně se dívala nahoru.

Jak ten ořech odtamtud dostanu?

Jak se tak dívala na palmu nevšimla si, že z palmového lesa vyšel Severus. V ruce měl sekeru.

" Jsem rád, že jste se konečně probudila. Alespoň mi můžete pomoct," řekl příkře a pomohl jí na nohy.

Hermiona se na něho zamračila: " To jste mě tu nechal samotnou, jen tak? Co kdyby někdo přišel nebo co kdybych se utopila? Vám by to bylo asi jedno."

" Nevymýšlejte hlouposti! Na tomhle ostrově nikdo není a navíc byste se mohla utopit jen v tom případě, že by náhle přišel příliv. Nepředpokládám, že by toto nastalo, včera byl přeci úplněk. Pokud to nevíte, tak po úplňku nastává odliv." připomenul jí Severus.

" To vím!" naštvala se.

" Teď, když je všechno jasné, tak byste mi mohla jít pomoct. Běžte hlouběji do lesa, tam vše naleznete. Zatímco jste spala, já nasekal několik palem a listů. Musíme si vyrobit přístřešek, abychom se ochránili před sluncem a mohli v něm přenocovat," oznámil jí.

" Ale já mám žízeň, zrovna jsem chtěla nějak dostat ten kokos dolů, abych se napila," protestovala Hermiona.

" Nějaké jsem už shodil dolů, jsou také tam. Pokud je ovšem budete schopná otevřít!" řekl posměšně.

" Bez starostí!" odsekla a šla do houští palem. Když došla na místo uviděla na zemi srovnané bambusové tyče a palmové listy. Některé byli už spletené, aby mohla snadněji pokračovat. Kokosy také nalezla a také velký nůž.

Kde to všechno vzal? Hůlku přece nemá. Copak už tady někdo předtím byl? Co je o vůbec za místo?

Rozhlédla se kolem a rozhodla se, že místo pletení střechy se vydá na průzkum. V okamžiku, kdy se Severus vracel s dalšími bambusovými tyčemi, Hermiona zmizela v houští.

Kde sakra je? Ženská zatracená, nikdy neposlechne, když se jí něco přikáže! Už toho mám dost, ať si přenocuje venku!

Zatímco přemýšlel, začal bambusové tyče vrážet do země. Použil druhou stranu sekery, aby je zatloukl více do písčité půdy.