Severuse polibek překvapil, ale příjemně. Chytil Hermionu pevněji kolem pasu a polibek jí vrátil.

" Ehm... nerad vás ruším," řekl Flamel a ti dva se od sebe odtrhli. Oba zčervenali.

" Myslím, že je už čas. Projekt jsme dokončili a já musím jít. Prosím vás až se odsud dostanete, vezměte tento lektvar sebou a běžte s ním na ministerstvo. Tam je kouzelnický patentový úřad, nechte si ho zapsat na svá jména," řekl duch.
" Ale to nejde, je to přeci váš objev! Vaše dílo." protestovala Hermiona a Severus přitakal. " Jistě, to nejde!"

"Ale to je to nejmenší, co pro vás mohu udělat. Mě už to k ničemu nebude, ale vám ano.Budete moci z peněz, které dostanete, spokojeně žít. Bylo mi tu s vámi skvěle, přátelé. Doufám, že se za dlouhou dobu opět setkáme... tam nahoře," řekl duch a kolem něho se utvořilo jasné světlo, které je oba oslepilo. Když pohaslo, duch už tam nebyl. Zůstali sami.

" Bude mi chybět. A co my tady sami budeme dělat?" zeptala se Severuse Hermiona.
" Nebudeme tu muset zůstat. Přišel jsem na to, jak se odsud dostaneme!"

" Jak?" vyvalila oči.
"Zhotovíme si vlastní kouzelnou hůlku, vím jak. Po tom lektvaru vím všechno," usmál se Severus.

***

" Myslíte, že to bude fungovat?" řekla pochybovačně Hermiona, když se za půlhodiny dívala na jejich novou hůlku z palmového dřeva a žíně jednorožce, kterou našli ve Flamelových zásobách.

" Uvidíme. Zkus nejdřív něco jednoduchého," řekl a podal hůlku Hermioně.
" Co třeba, Lumos," mávla hůlkou do prostoru, ale nic se nestalo, " škoda!" hlesla zklamaně. Pak však začal konec hůlky blikat až se pomalu rozzářil jasným světlem.

" To je úžasné!" vykřikl Severus a objal Hermionu. Ta na nic nečekala a začala ho znovu líbat.

" Musíme se odsud dostat," připomněla mu Hermiona udýchaně, když se od sebe odtrhli, " přemístíme se do Prasinek."

" Co to je?" podíval se na ni nechápavě.

"Aha omlouvám se, to je vesnice v blízkosti Bradavic."

" A jak se tam přemístíme?" zeptal se Severus.

" Na to je kouzlo, minulý týden jsem na něj narazila v nějaké knize. Ale nevím jestli to zvládnu."

" Určitě ano, podle toho, co jsi mi říkala, se učíš výborně."

" Tak já si to nejdřív zkusím tady," řekla a stoupla si asi dva metry od Snapea.

Pak zavřela oči a představila si, že je u Severuse. Pak udělala opatrný pohyb a... už si to hověla v jeho náručí!

" Jsi šikovná," řekl Severus a políbil ji na rty.

" Dobrá tak jdeme na to. Musíte se mě pořádně chytit," řekla Hermiona a pak zopakovala onen postup pro správné přemisťování. Představila si vesnici Prasinky...

***

Když znovu otevřeli oči uviděli, místo laboratoře, rušnou ulici.
"Ach můj bože, povedlo se, povedlo," jásala Hermiona jako smyslů zbavená.

Severus se však nesmál. Chvíli se rozhlížel kolem sebe načež nasadil známý neproniknutelný výraz, jako míval dříve.

" Stalo se něco?" zarazila se Hermiona, když na něj znovu pohlédla.

" Co by se stalo, slečno Grangerová. Měli bychom se dostat do hradu, je to ještě daleko," řekl stroze Snape.

Ach bože ona se mu už vrátila paměť. To je konec. pomyslela si zoufale Hermiona.

Severus vykouzlil novou hůlkou košťata, jedno podal Hermioně a na druhé nasedl sám. Pak se rozletěli směrem ke hradu. Přistáli u bradavické brány a přešli pozemky. Ani jeden z nich neřekl jediné slovo.

Ticho mezi nimi prolomil Severus, když došli do hradu: " Musíme za panem ředitelem!"
Hermiona přikýval a cupitala krok za ním.

V Brumbálově pracovně se na ní ani jednou nepodíval, když vysvětloval, co se s nimi stalo.
Když poté vyšli na chodbu, Hermiona chtěla hned odejít do nebelvírské věže.

" Slečno Grangerová. Kam ten spěch?" řekl ledově Snape. Hermiona se na něj neochotně otočila zpět.

" Zítra vás očekávám ve svém kabinetě. Velmi brzy ráno. Musíme dojít na to ministerstvo, kvůli našemu lektvaru," řekl Severus. Pak se nepatrně se usmál a mrknul na ní jedním okem.

" Jistě přijdu." řekla. Pak se otočila se na podpatku a utíkala na svou kolej. Celou cestu tam se smála jako blázen...

KONEC