Martin:

,,Ráda tě poznávám." Podala hnědovlásce ruku Sarah.

,,Kolik ti je?" Vyzvídal ostražitě Nico.

,,Jedenáct." Spadla mi brada.

,,Tolik?!" Uraženě se po mně podívala. Poté si ale povzdechla.

,,Já vím, na svůj věk jsem strašně malá...." Sklonila hlavu. Andy kopl do drnu trávy. Hnědovláska se ostře otočila.

,,Co to děláš?!" Křikla a klekla si na kolena. Jednu ruku položila na zohýbaná stébla a druhou přidržela ve vzduchu. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Od jejích úst vycházely obláčky páry. Ze země opět vylétla světýlka. Tentokrát se lepila na trávu, která se pomalu rovnala do svého původního tvaru. Po chvíli se Elizabeth zvedla.

,,Nekopej do nich! Bolí je to." Zpražila blonďáka pohledem.

,,Ty mluvíš s trávou?" Vykulil oči Daniel.

,,Nemluvím. Vnímám jejich pocity." Znovu si ji prohlédnu. Malá, rovné hnědé vlasy, plné rty jako pivoňky, zelené oči a husté obočí. Obyčejná holka.... Se schopnostmi většími než někdo s letitým výcvikem....

O dvě hodiny později.......

,,Majdo soustřeď se!" Zavrčel neochotně Nico a stabilněji se postavil na žíněnku. Elizabeth seděla na lavičce a pozorovala nás (Už skončila prohlídka, vysvětlování a radostné přikývnutí.....). Daniel se nejistě vrtěl na lavičce a čekal, až Nico s Majdiným ,,školením" přestane (Asi aby nám mohl dát další nakládačku.....). Asha na tom nebyla o nic líp. Nudila se. Prohlížela si svůj přívěšek se škorpionem. Já se díval na svoje bosá chodidla, sem tam i na Majdu. Věděl jsem, že potom bude Nico zkoušet mě. Majda tvrdě dopadla na záda. Asha sykla, jako by na jejím místě byla sama.

,,Martine! Jsi na řadě!" Protáhl se a pohodil havraními vlasy. Majda se s úpěním vyškrábala na lavičku. Hrudník se jí rychle zvedal a stejnou rychlostí i klesal dolů.

,,Nico, nechceš je už nechat?" Procedil suše Daniel. Zvednu se a zaujmu postoj. Nico se vrhl vpřed. Nejdřív boční kop. Uskočím stranou a zkusím úder pěstí. Zásah! Nico trochu poodstoupil, ale než jsem se nadál, stál zase přede mnou. Popadl mě za zápěstí a strhl na zem.

,,Danieli? Od teď budeš učit ještě Elizabeth."

,,Copak ona s náma půjde do války?" Namítl nejistě a hodil po dívce, která zrovna drbala Lemon za ušima, starostlivý pohled.

,,Ne, ale musí se umět bránit. Večer bude trénovat s Andrejem a Anet a dopoledne s vámi." S těmi slovy za sebou zabouchl dveře. Daniel si nehorázně odfrkl. Elizabeth se napřímila a vzala Lemon na klín.

,,Války?" Vypadlo mi. Vůbec mě to nenapadlo...... Já, Martin ze strany Desire, budu možná jednou hrdina Trojúhelníku, nebo odstrašující příklad toho, co se stane s rebely.....

,,Jo..... Jak jinak si chceš vybojovat rovnoprávnost?" Povytáhl Daniel obočí.

,,Promiň já jen..... Je to všechno tak narychlo....." Asha se ke mně posadila.

,,Bude to kruté, to se změnit nedá, ale ber to takhle: Desire se k nám přidá, jelikož kvůli Nicově neuposlechnutí rozkazu rapidně snížily práva, což se nikomu líbit nemůže, máme na svojí straně dva nejmocnější kouzelníky na světě a podle toho, co říkal Daniel se Elizabeth taky neztratí a Nick pobízí Mikaelu, aby taky sehnala někoho z Revenge, kdo by se k nám přidal." Položila mi ruku na rameno.

,,To jo, ale co když se to nepovede......"

,,Nebuď tak rýpavej! Odrovnali jsme Alfaitra a silnější Strážce už není. A většinu už Andy a Anet zlikvidovali. Jediná hrozba je Revenge." Pobízel mě Daniel a postavil se na žíněnku.

,,A kdy to vůbec vypukne?" Nadhodila Majda a následovala Daniela.

,,Za týden."

,,Cože?!" Zalapal jsem trojhlasně s Majdou a Elizabeth po dechu.

,,Za týden. Moc času není. Je to sice narychlo, ale nesmíme dovolit aby strany obnovily řady Strážců. Jejich výcvik trvá měsíce, ale od dvou týdnů už dokáží pokročile zabíjet. Proto musíme být rychlejší."

,,A co bude s Elizabeth?" Podívám se po té malé. Vždyť jí je teprve jedenáct! Nico říkal že bojovat nebude.... Kde ale bude v průběhu války?

,,Bude tady na základně.... Nebo to bude odněkud jistit z dálky....." Vysvětlil Daniel. Oči upíral do těch Majdiných. Asha mezi nimi mávla rukou a oni se do sebe pustili.

,,Já vám chci pomoct....." Pronesla Elizabeth odhodlaně a položila štěně na zem.

,,To musí rozhodnout až Sarah...." Řekla Asha a sledovala Majdy neúspěšný výpad.

,,Ach jo....." Povzdechla si a došla ke dveřím.

,,Jdu za Anet." Pronesla omluvně a zmizela v chodbě. Stočím pohled k zápasící dvojici. Majda již dokázala rozeznat každý Danielův pohyb a on zase ten její. Chvilkama to připomínalo ,,vražedný" tanec: Výkop, záklon hlavy, otočka, skrčení.

,,Hele vy dva nešlo by to urychlit?" Provokovala s úsměvem na rtech Asha. Daniel si podrážděně odfrkl a uhnul před Majdy ,,přesně mířeným" kolenem.

,,Já nevim jak vy, ale já mám celkem hlad....." Odkašlal jsem si, když mi zakručelo v břiše.

,,Já taky." Zastavila se Majda a odskočila před Danielovým kopem ze žíněnky. Doběhli jsme do jídelny (Když už jsme byli u toho cvičení, řekla Asha, že si dáme závod.).

,,Jo! První!" Dloubla mě Majda do žeber.

,,Ha ha ha! Tak račte dál princezno!" Otevřu jí dveře. Místo ,,díky" mi ale dala ,,výchovný" pohlavek.

,,Neříkej mi tak!" Dodala a elegantně vklouzla dovnitř.

,,Ona možná princezna není, ale já jo!" Zasmál se Daniel, skvostně mě předběhl a přitom si ještě držel imaginární šatičky aby si na ně nešlápl střevíčkem.

,,Jo! Ta největší!" Dodala Asha a vytáhla z lednice džbán s vodou. Daniel na druhé straně kuchyně vytahoval ze skříní skleničky. Majda brala z košíku jablka a prohlížela, jestli nejsou zkažená. Lemon vypadala, jako by hrála hru: Pleť se pod nohy. Já si až teď pořádně uvědomil, že si život bez Běženců už nedovedu představit. Přirostli mi k srdci. A věděl jsem, že musíme tuhle válku vyhrát za každou cenu........

Daniel:

Bylo krátce před půl osmou večer. Anet a Andy někde trénovali Elizabeth, Asha s Martinem cvičila v tělocvičně na boxovacím pytli, Nico se Sarah plánovali, jako obvykle v tuhle denní dobu, útok. Moje kroky se rozléhaly chodbou, míjel jsem tolik dveří a přemýšlel. Co se stane, až se ocitneme uprostřed války? Zemře někdo? Dosáhneme vůbec svého cíle? Tolik otázek a žádná odpověď...... Zpoza tmavých dveří ke mně doléhaly podivné zvuky. Zastavím. Znělo to trochu jako pláč. Ostýchavě jsem zvedl ruku a zaklepal.

,,Kdo je tam?" Ozval se zevnitř holčičí hlas. Majda....

,,Daniel." Ani nevím, jak se mi to povedlo přes ten knedlík v krku říct.

,,Jdi pryč....." Zašeptala zastřeně.

,,Co se děje?" Položil jsem si pomalu čelo na dřevěnou desku. Příjemný chlad mi pomáhal přemýšlet.

,,Nic. Jdi pryč prosím......."

,,Majdo, mě neoklameš. Co se děje?" Zašeptám na stejné úrovni jako ona.

,,Můžu dál?" Zeptal jsem se, když se dlouho neozvala.

,,Tak pojď...." Pronesla nakonec rezignovaně. Popravdě mě to trochu zaskočilo. Sáhnu po klice a otevřu. Majda seděla na posteli, pokrčené nohy si objímala rukama, oči rudé a po tvářích jí tekly slzy.

,,Co se stalo?" Posadím se nejistě k ní. Poníženě odvrátila pohled.

,,To kvůli Nicovi....." Popotáhla.

,,Co s ním?" Zeptám se nechápavě. Majda si prohrábla vlasy.

,,Strašně se změnil.... Není s ním legrace a už se mnou nemluví..... Není to ten, koho jsem znala...."

,,Nevím, jaký byl předtím, ale teď je to beta. Plánuje se Sarah válku....."

,,Ale proč je takový?" Plácla sebou do peřin.

,,To ví jenom on......" Prolomilo moje špitnutí ticho.

,,Já se bojím...." Zamumlala tiše a sklonila podrážděně oči ke svým tyrkysovým konverse botám.

,,Čeho?" Vážně tě nic lepšího nenapadlo Danieli? Hrozí válka a možná tam všichni nazmar skapeme. Co lepšího by nás mohlo potkat, že?

,,Války.... Ani nevíme, jestli se k nám Desire přidá....." Její oči ale říkaly něco jiného. Ten pohled měl hlubší význam.....

,,Máš tam rodinu......" Došlo mi. Majda se posadila a teď propalovala křišťálově modrýma očima mě.

,,Ty snad ne?" Přisedla si blíž.

,,Ne. Už dávno ne." Povzdychl jsem si a konečky prstů začal bubnovat o prostěradlo.

,,Jak se to stalo?" Zeptala se soucitně.

,,To Revenge..... Tehdy bylo všude hodně vzporů, vlastně ani nevím, co se pořádně stalo. Ale jedno se nedá zapomenout..... Vypálili naši vesnici. Já byl....." -na chvilku se odmlčím- ,,.....jediný kdo přežil." Majda se prudce nadechla a zakryla si ústa.

,,Promiň já....."

,,Neomlouvej se za něco, za co nemůžeš." Pokusím se o falešný úsměv.

,,Neměla jsem se ptát....." Opřela si hlavu o moje rameno.

,,Nevadí." Vdechnu její vůni. Připomínala mráz, led, který se postupně šíří po zamrzající řece a překrývá všechny oblázky stříbrnými květovitými vzory.

,,Měl jsi sourozence?" Dodala tiše.

,,Sestru. Teď by jí bylo osm."

,,Jaký jsi byl předtím, než jsi se přidal k Běžencům?" Neodpustila si.

,,Už ani nevím. Pořád si říkám, jestli by naši byli rádi, kdyby věděli, co ze mě vyrostlo za zabijáka....."

,,Ty nejsi zabiják...." Pronesla přesvědčeně.

,,Kdyby jsi jen věděla, kolik lidí jsem obral o život. Jen kvůli tomu, že je někdo donutil."

,,Neříkej to tak."

,,Jak?" Nadechnu se zhluboka.

,,Jako by jsi byl zbraň..... Ale ty jsi jiný."

,,Jo, máš pravdu. Pouhá panenka s mečem v ruce....."

,,Kdyby jsi byl panenka, nemohla bych se......" Zarazila se a pohlédla mi do očí.

,,Do tebe zamilovat...."

Tatatá! (Já vím, jsem strašnej blázen do dramatických konců.....   XD  ) Tak co říkáte na děj?

Názor?

Komentář?

Věnováno všem, co čtou!