Nico:

Podíval jsem se okolo sebe a uviděl Linzi, která jako bílá klisna poskakovala po rozkvetlé louce. Za ní stál Ronny a hleděl směrem k bariéře, od které odcházeli postupně naši učitelé. Už nebylo cesty zpět. Ronny dojde před Linzi, která se už převtělila a pohladí ji po vlasech.

,,To se nesmí!" Křikne na něj a jedním rychlím pohybem jeho ruku smete.

,,Ale no tak! Jsme za hranicí! Žádný pravidla!" Snaží se ji Ronny uchlácholit.

,,Ne! Musíme jít!" Přeměnila se v koně a jedním rychlím pohybem se vydala pryč.

,,Ženský!" Zavrčel Ronny a vydal se jako černý panter za ní. Povzdechnu si a jako černý vlk se rozeběhnu i já. Měli velký náskok, přesto se mi podařilo dohnat i bílou klisnu.

,,Jsi rychlí." Promluvila na mě komunikací sedmého smyslu, kterou jsem mohl slyšet jen já.

,,Nápodobně." Odpovím stejným způsobem. Linzi zařehtá a přeskočí kládu.

,,Nikdy jsem nikoho ze strany Desire neviděla." Přizná opatrně.

,,Nikdy?" Ujede mi. Rázem mám chuť si nafackovat. Je z nadřazené strany, je z nadřazené strany...

,,Nikdy. Ale ty se mi zdáš v pohodě. Na rozdíl od tamtoho." Trhne koňskou hlavou směrem k panterovi, který se nás snaží dohnat.

,,No jo. Vždyť víš. Revenge..." Pocítím její pobavený úsměv.

,,Ano. Já vím. Ale stejně. Nikdy by mě nenapadlo, že se mě pokusí tak rychle....okouzlit! Ano! To je to slovo!" Na to se zase usměju já. Linzi je opravdu hodně výmluvná. Mě to ale vůbec nevadí. Jsem na to zvyklý od Martina a navíc mi její ,,kamarádství" určitě přijde vhod.

,,Kam vůbec jdeme?" Ozval se v mojí hlavě Ronny. Linzi zpomalila, takže se zřejmě ozval i jí. Převtělila se a já taky. Linzi vytáhne z kapsy malý obdélník. Posadí se na zem a začne ho rozkládat.

,,Holka pro každou situaci." Uchechtnu se a Linzi zacukají koutky úst. Než rozložila papír, který byl ohnutý přesně sedmkrát, Ronny se pomalu přiblížil k ní. Chtěl ji znovu pohladit po vlasech.

,,Ruce pryč!" Upozornila ho a ani se neohlédla. Tak teď toho na mě bylo moc. Chtěl jsem vybuchnout v záchvatu smíchu, když se v mé mysli objevil bleděmodrý hlouček páry, uprostřed kterého byl Linziin obličej. Takhle to vypadá, když někoho oslovíte sedmým smyslem.

,,Co se děje? Přijdeš mi nějak....zadušený." Sondovala opatrně.

,,Chce se mi bouchnout smíchy, jak jsi ho odbyla, ale bojím se, že by mi utrhl hlavu."

,,Aha. A díky. Mimochodem máš pěkné komunikační spektrum. Není jako ostatní - tedy pára, ale připomíná spíš hvězdné nebe."

,,Díky." Vlastně jsem nikdy nepřemýšlel nad tím, jaké je moje spektrum. Stačilo mi vědět Martinovo tyrkysové mramorované se zelenou a Majdino růžové s odlesky fialové (To mám nejradši. Vždycky si s ní povídám před spaním, když nemůžu k ní do pokoje. A ne! Ještě spolu nechodíme! Zatím...). Linzi konečně rozbalila papír - vlastně mapu. Vytáhla z kapsy kompas a položila ho do rohu, kde byla šipka ukazující na sever. Podívala se na hory před námi a srovnala kus papíru tak, aby směřoval dobře.

,,Tamhle je hora Barka. A sem se musíme dostat." Ukázala prstem na červený puntík na mapce.

,,Proč sem?" Zeptal jsem se, jelikož mi to moc nedávalo smysl.

,,Zapojte sedmý smysl kluci! V tom městě je největší magická vibrace. Je tam někdo se silným sedmým smyslem. Je to silnější vlna než normálně. Je silnější než vaše a moje! Musíme toho člověka najít!" Zavřel jsem oči a snažil se vnímat jen magické signály. Celkem jsem jich zachytil sedm a jeden z nich byl opravdu silný. Zaměřil jsem se na něj a šel po magickém vláknu. Směřovalo přesně do toho města, co mi ukázala. Pak to najednou zmizelo, jak se vlákno přetrhlo.

,,Máš pravdu." Přitakám a podívám se znovu na červený puntík.

,,Mám nápad. Já a Ronny seženeme ostatní a ty se pokusíš najít toho silnějšího. My tě potom kontaktujeme." Sklopila Linzi oči k mapě a začala ji v ohybech překládat na půlky a půlky na půlky a půlky půlky na půlky a začal jsem se do toho zamotávat. Ronny se zašklebil.

,,Neměl bych tam jít já? Jsem silnější než.....jak se vůbec jmenuješ?"

,,Nico." Prohodil jsem znechuceně. Linzi na mě spiklenecky mrkla. Co má za lubem?

,,Když půjdeš se mnou...." Prohodila naoko nevinně a zvedla se opět na nohy. Mapu zastrčila do kapsy. Když procházela okolo Ronnyho, dotkla se letmo jeho ruky a  okamžitě vyhledala moje spektrum.

,,Budu se od něj držet dál. Neboj, vím, co se smí a co ne. Když půjdeš do toho města, můžeš vyzvednout stranu Desire nahoru."

,,Jak ho udržíš na uzdě? Revenge je...."

,,Já vím, já vím! Neboj se! Sice je z Revenge, ale já jsem ze Star Dustu. Umím si poradit. Budu s ním hrát hru." V duchu jsem si povzdechl.

,,Opatruj se." Popřál jsem jí a sledoval, jak mizí z obzoru s panterem v patách. Převtělím se a začnu jako černý vlk utíkat směrem k městu, kde je údajně největší vládce sedmého smyslu. Vyhledám Martinův kontakt s tyrkysovo-zeleným spektrem. Odpověděl skoro okamžitě.

,,Čau, to je dost, že ses ozval! Ani ses nestačil rozloučit."

,,Promiň zlato." Prohodím ironicky a zaběhnu do lesa.

,,A s kým tam seš?" Vyzvídal Martin.

,,S Ronnym z Revenge a Linzi ze Star Dustu."

,,To je ta blond kočka?"

,,Tys ji viděl?" Zaskočí mě jeho otázka.

,,Představ si Nico, že vynalezli okna."

,,Ha ha ha. Moc se směju."

,,Hele ale ona je fakt kost. Divím se, že jsi po ní nevyjel!"

,,Marťo no tak! Zaprvé: Máme pravidla. A zadruhé....."

,,Máš Majdu."

,,Nemám." Zatím.....

,,Ale chceš ji."

,,No jo..."

,,Co má za duši?" On. Nedá. Pokoj!

,,Kůň. Bílý kůň."

,,To je rasismus Nico! Nesuď ji podle barvy." Pošle mi Martin obrázek toho, jak se chechtá.

,,Zase se směju."

,,Je zadaná?"

,,MARTINE!"

,,Co je?"

,,Nemůžeš si s ní vyrazit! Je to proti pravidlům!"

,,To se uvidí! Ale teď vážně. Kam míříš?"

,,Někam do údolí. Vychází z něj velká magické vibrace. Chtěl jsem to najít, ale vlákno zmizelo."

,,Jakože jsi chtěl toho kluka..."

,,Nebo holku." Přeruším jeho rozmlouvání.

,,...nebo holku ukázat?"

,,Jo. Přesně tak šikulko. Musím ti zatleskat."

,,No jo. Já vím."

,,Pozdravuj Majdu."

,,Zavolej jí sám!"

,,Proč?"

,,Ty s ní chceš chodit!"

,,Provokatére!"

Další kapitola a další strašný trapas. No jo. Bez trapasů mi to nejde. Doufám, že jste si ji užili. Zase příště u další kapitoly!