Martin:

,,Nico! Chce tě Sarah........Ehm......Jako že tě chce vidět....." Vykřikl Daniel a přidržel otevřené dveře, aby Nico mohl vejít dovnitř. Pak se podíval i na mě.

,,Jdeš?" Zvednu se ze země.

,,O čem jste mluvili?" Vyzvídal opatrně jako sonda na detektoru lži.

,,O Nicovi a......." Zarazím se a změřím si Daniela pohledem. Vlasy mu padaly do čela.

,,A?" Obořil se na mě nechápavě.

,,O Nicovi a Sarah....." Zašeptám. Daniel se zarazil.

,,To myslíš jako že......" Zacpu mu pusu.

,,Tady ne!" Daniel chytil moji ruku a sundal si ji z úst.

,,Já to chci vědět!" Zašeptal. Otevřu jedny dveře a vtáhnu ho dovnitř.

,,Sedni si." Podsadím se pomalu ke stolu (Byli jsme v jídelně alias kuchyni.)

,,Tak povídej! Jak to teda je?" Ptal se Daniel nervózně. Do místnosti zničehonic vešla Asha.

,,Co probíráte?" Zeptala se.

,,Nico má prej něco se Sarah." Zsvětil ji do rozhovoru Daniel. Asha se rychle posadila vedle něho.

,,To jako vážně? A mě jste o tom nechtěli říct?" Povzdychl jsem si.

,,Ale lidi bez legrace! Nesmíte říct, že jsem vám to vyslepičil!" Zpražím je pohledem, jak nejlíp umím. Tak či tak mi to nikdy moc nešlo...

,,OK, ale teď už povídej!" Vybízela Asha a neklidně se na židli zavrtěla. Odříkávání každého slova přesně tak, jak mělo být trvalo dlouho. Daniel a Asha mě neustále přerušovali (Jako moje maličkost Nica když mi vysvětloval, jak mě vůbec dostal z Trojúhelníku.) a snažili se dostat do detailů, které jsem neznal ani já sám....

,,Nico spal se Sarah?!" Vypískla Asha.

,,Sakra ticho!" Dloubnul ji do žeber Daniel a usmál se tak, že byli vidět jeho sněhově bílé zuby.

,,Ještě něco?" Obořila se na mě.

,,Už nic. Teda aspoň to, co mi řekl." Daniel se postavil, přešel k ledničce a vytáhl modrou plechovku.

,,Sakra já ti říkala ať to přestaneš pít!" Daniel se zašklebil a vyplázl na ni jazyk.

,,Dobře mami!" Otevřel se zasyčením nápoj. Asha protočila oči v sloup.

,,Neměla by ses jít podívat na Rena?" Nadhodil ve snaze změnit téma.

,,Kdo je Ren?" Zeptal jsem se nechápavě. Asha zaměřila svoji pozornost na mě. Její zelené a hnědé oko ale pořád sledovalo Daniela.

,,Nick..... Nick Renier ze strany Desire." Jo takhle!

,,On má jako jeden z mála dvě jména víš." Napil se Daniel. Asha se přihnala k němu tak rychle, že jsem ani nepostřehl kdy se zvedla ze židle (Nó....když uvažujete logicky tak je gepard takže....) a vytrhla mu plechovku z ruky.

,,Hele nepředváděj se!" Dal jí Daniel svojí zdravější, pořád obvázanou rukou do ramena pěstí.

,,Víš kolik v tom je cukru Danny?!"

,,Naříkej mi tak!" Zavrčel nevrle Daniel a překřížil si ruce na prsou.

,,Danny?" Usmál jsem se.

,,Opovaž se mi tak říkat!" Ukázal na mě odpudivě prstem, jako bych byl Satan. Nakonec se ale přece jen zasmál taky.

,,To vymyslela Asha....." Pokrčil rameny a sklouzl po svislé zdi pomalu dolů na podlahu.

,,Asi bych fakt měla jít za Nickem...."

,,Renem!" Opravil ji Daniel. Zamračila se.

,,Jdi doprčic chytráku!" Zabouchla za sebou hlasitě dveře.

,,Jo Martine? Nico ti opravil náramek." Strčila hlavu dovnitř a pak znovu zavřela.

,,Ženský!" Cvrnkl Daniel do Lemonina míčku, který se volně povaloval na zemi. Začal jsem přemýšlet. Jak se asi vede Desire? A co je s Majdou? Mohla by nám pomoct..... Projelo mi hlavou. Hned se mi ale povedlo tu myšlenku zaplašit. Aspoň částečně....

,,Jak se vůbec jmenuje ta Nickova holka?" Daniel zvedl hlavu.

,,Koho myslíš?" Až teď mi to pozvolna došlo. Když se řekne Nicova a Nickova, zní to úplně stejně. Proto asi Daniel preferuje označení Renier.

,,Renova." Upřesním. Daniel pokrčil rameny a zadíval se na protější zeď.

,,No.....Moc tady není. On tady vlastně bývá jenom v noci, jinak celý den postává u bariéry, ale myslím že se jmenuje Mikaela."

,,A čeho strašnýho se dopustil, že nemůže ani projít přes bariéru? A proč vy procházíte normálně, jako by tam ani nebyla?"

,,Ren byl vyhoštěn. Revenge a Star Dust ho vykopli z Trojúhelníku. Je naschvál uvězněn za bariérou. My jsme.....něco jako duchové. Když je člověk takhle sám bez sedmého smyslu, většinou se oběsí. A s tím Revenge a Star Dust počítá......" Zaťal Daniel vztekle pěsti.

,,...Myslí, že se všichni dřív nebo později oběsíme, nebo spácháme sebevraždu. Jenže nečekali, že se semkneme. My, poslední přežívající rebelové. Ren je zabezpečený, my ne. Proto máme možnost projít. Ani nevíš, kolik oběšených ze strany Desire denně sundáváme ze stromů....." Při té myšlence mnou projela zimnice.

,,To je humus! A kam je vůbec dáváte?"

,,Co myslíš, že jsi měl na talíři dneska ráno?"

,,Fuj Danieli to je hnusný!" Zakřičím a běžím si ke kohoutku vypláchnout pusu.

,,Dělám si srandu...." Zasmál se a dloubnul mě do žeber.

,,A čeho se teda dopustil? Je to kvůli tý holce?" Řeknu, když mi voda volně stekla z koutků úst do umyvadla.

,,Jsi blízko. Víš ona......Je z Revenge...." Zůstal jsem na něj zírat s trochu (no dobře hodně) otevřenou pusou. Daniel se zadíval na dveře.

,,To nemyslíš vážně! Je to další vtip že jo?"

,,Tentokrát ne." Zavrtěl hlavou.

,,A co Mikaela? Dostala taky trest?" Zajímám se.

,,Ne ta ne." Pozvednu obočí.

,,Jako to?" Daniel se mi zdlouhavě podíval do očí s pohledem myslíš-to-vážně? a já ztuhnul.

,,Je z Revenge, co jsi čekal?"

O pár hodin později.....

Nevěděl jsem proč, ale něco uvnitř mi to přikázalo. Zachraň Majdu.... Vyplížit se z domu bylo jednoduché. Pustila se do mě sice zima, ale co? Zachránit kamarádku se teď zdálo na prvním místě. V mysli pořád slyšíc Nicova slova: ,,Když přetrhneš náramek, vyvoláš silnou antimagickou vibraci, která částečně poruší bariéru, takže je možné na dvě sekundy stabilně projít, aniž by tě silové pole zasáhlo." pobízela moje tělo stále kupředu. To je moje vodítko. Můj náramek na cestu tam a Majdy na cestu zpátky. Přetrhnu kožený proužek a proběhnu. Už jsem zmiňoval, že Nico vyměnil můj rumělkový kámen za mnohem slabší růžový (Jen růžová to může být.....)? Prořítím se kolem nejstaršího stromu v Trojúhelníku. Musím být někde na hranicích Star Dust a Desire. Po pár kilometrech běhu (Ano, díky každodenního tréninku s Danielem toho uběhnu celkem hodně..... A že ten mě nešetří!) narazím na akademii Desire. Moji akademii. Můj domov. Nicův domov.... Zaměřím se na větve, které se nad školou tíhou listů a stářím sklání. Bingo. Vylezu po jednom dubu a začnu počítat. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, třetí patro. Majdino okno. Jo! Heuréka! Měla otevřeno. Potichu vklouznu dovnitř. Byla tam tma. Velká....

,,Majdo?" Zašeptal jsem a doufal, že se ozve.

,,Martine?" Slyším jak se pomalu odhrnula tenká deka. Pak se ozvalo jednoduché cvaknutí vypínače a po místnosti se rozlilo zlaté světlo lampy na nočním stolku.

,,Ty žiješ!" Vyskočila překvapeně Majda. Vlasy spletené v elegantním copu.

,,Pssss! Přiložím si ukazováček na ústa.

,,Co se děje?" Špitla neslyšně.

,,Jestli se dozví Strážci že tu jsem, zabijí mě."

,,Martine co vlastně chceš?" Zpozorněla. To byla celá ona. Touha po dobrodružství, záhadách a mýtech, která v ní nikdy neutichla byla vždycky silnější než její strach.

,,Aby jsi šla se mnou....." Rozhlédnu se. Nikdo kromě nás tady nebyl.

,,Kam?" Obtiskla své modré oči na moje hnědé.

,,Za bariéru...." Otřásla se, ale nevím jestli tím chladem, který sem pronikal z otevřeného okna nebo strachem. Rozhodně doufám že to bylo to první.....

,,Martine vždyť to nejde! Tam se nemůžeme dostat!" Začala si třít ruce, aby se zahřála. Takže to byla ta první možnost. V mém malinkém tělíčku se rozlilo příjemné teplo.

,,Jde to. Ukázal mi to Nico...."

,,Nico?" Pookřála a ohlédla se po šatní skříni.

,,Chystáme vzpouru. Proti Revenge a Star Dustu."

,,Chci s váma!" Zašeptala bez váhání již o trochu hlasitěji.

,,S tím počítám!" Usměju se. Majda po mně hodí okem. Její touha po dobrodružství nakonec zvítězila. Ostatně jako vždycky.

,,Počkej před školou, musím se převlíknout." Až teď mi došlo, že je vlastně v pyžamu. Vylezl jsem ven a chytil se jedné z větví. Přehodil přes ni nohu a začal po širokém kmeni slézat dolů. Sevřu v dlani svůj náhrdelník s kovovým vlkem. Jaký má asi význam, že ho musíme nosit? Každopádně mi to je jedno! Chci být volný! Teď! Hned! A navždy! Tahle vzpoura mi otevřela oči. Rychlím škubnutím jsem přetrhl šňůrku, přiložil vlka ke světle hnědému dřevu a pomocí kouzla zapečetil medailon tak, že vstoupil do starého dubu. Tady zůstane až do konce téhle kruté války, ke které se schyluje....

Ahoj všichni (No tedy zdravím asi zatím jen dva lidi, ale stejně.....)! Tak co říkáte na tuhle kapitolu? Ujde? Připomínka pro WilliamAshinigami: Dlužíš mi komentář!  XD