Martin:

Pomalu jsem otevřel oči a zkontroloval okolí. Jo. Pořád ta místnost. Realita bolí. Doslova. Všechno bylo na svém místě, jako minulý den, když jsem se probral z bezvědomí. Až na Lemon, která spokojeně spala ve svém velkém červeném pelíšku a bylo slyšet jen její spokojené odfrkování (Kéž bych dokázal být tak bezstarostný jako ona...). Spustím nohy na zem a prohrábnu si vlasy. Do pokoje pronikalo jen slabé ranní světlo. Pomalu projdu místností. Teď mám konečně šanci to tady prozkoumat. Po špičkách se proplížím okolo Lemon a proklouznu do chodby. Byla poměrně úzká s několika dveřmi po stranách. Jedny byly otevřené. Nakoukl jsem dovnitř. Byl to velký pokoj s dvojlůžkovou, bíle povlečenou postelí, psacím stolem, velkou komodou a obrovským oknem. Najednou jsem zaslechl kroky. (Nebo spíš malé nemotorné cupitání....) Rychle se otočím. Byla to Lemon. Pomalu se ke mně blížila, ale pod mým pohledem rázem ztuhla, jako bych měl nějaký mrazivý paprsek. Usměju se a vezmu ji do náruče. Rozespale zívla a nakrčila dlouhý růžový jazyk. Znovu se podívám do pokoje. Na posteli seděl Nico a listoval v nějakém starém zápisníku. Při každém překlopení stránky mu nepatrně zacukaly koutky. Přesto byly jeho oči smutné a potemnělé. Po chvilce ho zaklapl a pečlivě schoval pod polštář. Natáhl se pro něco na noční stolek a teď jsem strnul já, jako předtím Lemon. Vytáhl nůž a chystal se říznout do zápěstí.

,,Ne! Nico!" Vtrhl jsem dovnitř a vyrazil mu nůž z ruky tak, že čepel odletěla k oknu. Jenže on mě popadl za loket a mrštil se mnou o dřevěnou povahu. Bylo to pohotové, rychlé, nečekané a až na můj dopad úplně neslyšné. Jako by věděl, že někdo stojí za dveřmi a chystá se na něj vrhnout. Zkroutil mi zápěstí, až jsem bolestí zasyčel.

,,Co tady sakra děláš?!" Zavrčel a pustil mě. Zase to nebyl on, ale někdo úplně cizí. (Připadalo mi to jako syndrom Jackyla a Hida. Chvilku v pohodě, potom jako z jiného světa.....)

,,Nemůžu spát. Divíš se mi?" Najednou to byl zase Nico (Aspoň částečně....).

,,No jo, promiň." Pomohl mi vstát. změřím si ho pohledem. Zase na sobě měl ty vojenské kalhoty a tentokrát černé tílko (Kvůli těm jizvám mi trochu připomínal zebru....).

,,Mám se zase vrátit a...."

,,Když už jsi tady tak tě klidně provedu." Usekl Nico moji větu. Podívám se na nůž u okna. Nico si prohrábl vlasy a pak si pro něj došel.

,,Opovaž se!" Zasyčel jsem, když vidím, že se ostří zase přiblížilo k jeho kůži.

,,Martine......"

,,Ne! Máš zákaz chlapečku!"

,,Martine ty to nechápeš! Jen takhle si dokazuju, že žiju!"

,,Nico žiješ. A je lepší způsob něž řezání. Co takhle skákat do ledový vody nebo....."

,,Utopit se! Dobrý nápad! Jdu to zkusit....." Pronesl ironicky a zastrčil si nůž za opasek.

,,Dej mi ho." Natáhl jsem k němu ruku. Nico je teď možná namakanější, silnější, chytřejší a vychytralejší než já, už to ani není takové párátko jako předtím, ale pořád je mladší. Upřel na mě pohled myslíš-to-vážně, ale přesto s povzdechem nůž vydal napospas mojí ruce.

,,Tak poď." Vybídl mě a já ho následoval do (údajné) kuchyně. Bylo v ní levandulově vymalováno, což tvořilo krásný kontrast s nábytkem z tmavého dřeva. Byla to zároveň i jídelna. Narazili jsme na Ashu (Měla na sobě opět černobílé oblečení....), která zrovna přidávala borůvky k banánům a malinám do mixéru. Nico mě potom zavedl do bílé tělocvičny. Tady zase trénoval Daniel (Copak tady nikdo nespí?!). Zpocené pramínky vlasů se mu lepily na čelo, zrychleně dýchal a rychlými pohyby rukou dával zabrat boxovacímu pytli.

,,Čau Danieli." Pozdravil ho Nico.

,,Čau." Odfoukl si neposlušný pramínek vlasů z čela a přehodil si přes rameno ručník.

,,Prohlídka?" Zeptal se. Nico nepatrně přikývl.

,,Nevíš jestli je už Sarah vzhůru?" Optal se pro změnu můj ,,průvodce".

,,Jo je. U sebe v pokoji. Zkouší přeměnit antimagii. Zase...."

,,A Nick?" Nicka jsem vlastně ještě neviděl. Byl jediný, kdo se na ,,nový exemplář" nepřišel podívat.

,,Ve svém hnízdě, jako obvykle." Hnízdě? Je to snad papoušek? Nico se otočil a začal zase odcházet.

,,Proč se ptal na Sarah?" Vyklouzlo mi. Hned jsem si chtěl vlepit facku. Daniel zasadil pytli ještě jeden pravý hák a obořil se na mě.

,,Nico je něco jako beta ve vlčí smečce. Sarah je zase alfa. Potřebují se navzájem."

,,Choděj spolu?" Vím, že se na to ptám pořád, ale mě ta otázka nedá spát. Nico může zapírat, ale Daniel se mi zdál celkem seriózní (Už proto, že nosil barevný oblečení.)

,,To neví jistě nikdo.  Ale možná to mezi nima začíná jiskřit. Už v prvních dnech kdy sem přišel jsem si s Ashou říkal, že budeme potřebovat hasičák....." Udeřil Daniel znovu do pytle.

,,Měl by jsi jít za ním." Přesto mě napadala ještě jedna otázka.

,,Kdo je vůbec Nick?" Daniel si sundal boxerské rukavice a otřel si ručníkem čelo.

,,Mladší brácha Sarah. Ztráta sedmého smyslu na něho strašně dopadá. Má v Trojúhelníku holku. Jenže se dopustil největšího prohřešku a na rozdíl od nás bariérou neprojde. Je uvězněný ve venkovním světě. A ona vevnitř...." Ssssss.... Nedivím se mu, že je pořád pryč. Daniel začal dělat kliky.

,,Jak to tady vůbec chodí?"

,,Žije se tu jako v každém normálním domě. Máš hlad, vezmeš si jídlo. Akorát musíme být každý den hodinu v tělocvičně. Sarah ale občas zapíská a jde se do akce. Teď s Nicem chystaj něco velkýho."

,,Ale co?"

,,To nevim." Daniel si dal nohy pod žebřiny a přešel na sedy lehy.

,,Danieli?" Přišla do tělocvičny Asha a opřela se o dveřní rám. Za ní jako ocásek poskakovala Lemon.

,,No?" Sedl si Daniel do tureckého sedu a napil se z lahve plné vody. Malý německý ovčák se k němu rozeběhl a začal olizovat kapky potu na jeho ruce.

,,Sarah svolala poradu. Martine, jestli chceš, můžeš s námi." Jasně že jsem s ní šel. A to do velké místnosti s kamny, obrovským stolem a (jak jsem předpokládal) pelechem pro Lemon. Nico seděl vedle Sarah a o něčem živě diskutovali. Sarah si přitom prohlížela papíry s plány nějaké budovy. Zase bosa. Měla černou mikinu a bílé legíny, černý přívěšek s otisky rukou a vlasy rozpuštěné. Jelikož byla čistá blondýna s krásně světlými vlasy a modrýma očima, vypadala s kombinací černé a bílé kouzelně a poměrně tajemně. Linzi byla oproti ní čarodějnice. A to jsem si říkal, že hezčí blond holka být nemůže. Když uviděla mě, Ashu a Daniela (Spolu s Lemon v patách, nebo spíš nohavicích....) mile se usmála. Jenže když viděla, že nikdo další už nepřišel, její tvář potemněla.

,,Nenašla jsi ho?" Zaměřila se pohledem na sedající si Ashu.

,,Ne. Někam zmizel." Sarah si povzdechla. Počkala, až si všichni posedáme a zpustila.

,,Dneska v jedenáct hodin půjdeme na akci."

,,Kam?" Zeptal se dezorientovaně Daniel.

,,Sem." Poslala kolovat Sarah jeden plán.

,,Děláš si srandu?! Sarah to je u Revenge!"

,,Já vím. Vyrazíme v jedenáct. Daniel se protáhne větrací šachtou...." Ukázala klikatou čáru na plánu.

,,....a vypne bezpečnostní systém. Budeš na to mít tři minuty."

,,Budou tam stráže." Namítl nejistě.

,,Proto tam půjdeš právě ty. My se dostaneme zadním vchodem dovnitř a vyzvedneme tě v bezpečnostní kanceláři. Potom se rozdělíme. Nico a já půjdeme v první linii. Pár metrů za námi půjde Asha a Daniel. Kdyby se někdo snažil utéct, dorazíte ho. Případně nám půjdete pomoct. A v poslední linii půjde ....."

,,Já." Doplnil jsem ji. Asi s nimi do toho půjdu. I když nevím do čeho....

,,Budeš označovat mrtvé. To by mělo zabrat deset až dvacet minut."

,,Co když tam budou Strážci?" Namítla Asha. Sarah se usmála.

,,S Nicem sledujeme jejich pohyb. Tenhle týden přebývají tady." Ukázala na mapě místo zakroužkované modrým kruhem.

,,Na tohle místo jim to bude trvat půl hodiny. To už budeme dávno pryč."

,,A pro co vlastně půjdeme?" Vznesl jsem asi ten nejdůležitější dotaz.

,,Pro Anet. Ona, bude klíčová v naší vzpouře." Odpověděl Nico a hodil na stůl fotku zrzky....

Ahoj tak jsem tady s další kapitolou. Snad jste se moc nenačekali.... XD  Tak co říkáte? Líbí? Nebo už vás to omrzelo? A co myslíte? Je něco mezi Nicem a Sarah?