Nico:

Převtělil jsem se a rozhlédl se po rozsáhlém tržišti. V hlavě se mi rozhostila bleděmodrá mlha s Linziiným obličejem.

,,Ahoj, co se děje?" Přijmu její spektrum.

,,Jsi tam? V tom městě."

,,Teď jsem dorazil."

,,Můžu do tvého spektra?" Další vychytávka stran trojúhelníku - můžete někoho přijmout do svého spektra, takže potom vidí vašima očima. (Hodí se to zejména při písemkách, ale někteří učitelé nosí na hodiny blokátor - kámen rumělkové barvy, který ruší magickou komunikaci.)

,,Jo."

,,Ty jo! To je celkem chudá vesnice. Divné místo pro někoho s tak velkým signálem..."

,,Taky se mi to nezdá."

,,Zaměř vlákno a zprostředkuj mi obraz prosím."

,,Hned to bude." Zavřu oči a naladím se na vibrační hladinu. Je to celkem jednoduché vystopovat kontakt. Nikdo jiný v obci nemá magické spektrum.

,,Jde to od té školy." Podívám se směrem, kudy vede meruňkově oranžové vlákno.

,,Přihlas se tam."

,,Cože?"

,,Přihlas se tam ke studiu. Pak ho nebo ji líp najdeš"

,,Je to holka."

,,Jak to víš?"

,,Tys to neviděla?

,,Co jako?"

,,Ten záblesk spojení. Zkusil jsem ji kontaktovat a na okamžik viděl její spektrum a kousek tváře."

,,Vážně? Já nic neviděla. Zkus si to vybavit a poslat." Vybavím si to ani ne vteřinové vidění.

,,Páni. Je krásná. Myslíš, že ji poznáš?"

,,Nevím to jistě, ale asi jo."

,,Dobře. Jdi na to.

,,A co ty a Ronny? Všechno v pohodě?"

,,Když to řekneš takhle zní to děsně ale jo. Všechno šlape jako hodinky. Našli jsme už čtyři. Dva se podařilo přesvědčit hned. Ti zbylí hodně váhají."

,,Hodně štěstí."

,,Nápodobně." Ukončí Linzi kontakt. Pomalu se rozejdu směrem k trojpatrové škole.

Anet:

Vzala jsem si batoh a vyběhla schody do třídy.

,,Anet! Tady!" Křikla přes celou třídu Klára. Doběhla jsem k ní a posadila se na svoje místo.

,,Kde jsi byla?" Vyzvídala opatrně. Vytáhnu z tašky penál a položím ho na stůl.

,,Šla jsem ještě pro Lindu."

,,Ona ji do školky nevzala máma?"

,,Ne. Od té doby co se rozvedla s tátou je.....jak to říct? Mimo."

,,Takže jsi vešla do školy....."

,,A Linda mi zavolala, že je sama doma."

,,Nechtěla bych..."

,,No.....Auuu!" Zabolela mě hlava tak, že jsem se za ni musela chytit.

,,Co se děje?" Nakrčila Klára starostlivě čelo.

,,Moje hlava. Něco jsem viděla. Takový úryvek z obličeje."

,,Cože?"

,,Bolí to!" Zaskřípu zuby. Najednou to ale bylo pryč stejně rychle, jako to přišlo. Ozval se zvonek a do třídy s přesností na vteřiny vešla učitelka Smargová s trsem papírů v rukou.

,,Tak studenti, otevřete si učebnici na straně osmdesát dva a....." Někdo zaklepal na dveře.

,,Dále!" Zvolala Smargová a odložila si papíry na pracovní stůl.

,,Paní řiditelko! Vás bych tady nečekala. Co potřebujete?" Objevila se ve dveřích postarší žena.

,,Máme tady nového studenta. V jiných třídách není volno. Musím ho proto dát k vám." Učitelka se zašklebila a rozhlédla se po svojí třídě, kterou už tak moc nezvládala ukočírovat.

,,O koho se jedná?" Povzdechla si. Řiditelka se podivně usmála.

,,Nico Black."

,,Zase další kluk." Procedila mezi zuby Klára.

,,Třeba jsme se přeslechly a říkala Nicol Black." Snažím se ji marně uklidnit.

,,No i když...."

,,Co i když?"

,,Všichni kluci od nás jsou paka, nebo jsou zabraní...."

,,Ty teda jedeš!"

,,No a?"

,,Slečno Stealová! Greenová! Uklidněte se!" Okřikla naše štěbetání Smargová.

,,Kde teď je?" Otočila se učitelka opět k řiditelce.

,,Je na chodbě. Hned ho zavolám."

Nico:

,,Nico! Pojď sem!" Ozval se zevnitř třídy hluboký hlas. Ani nevím, jak se mi řiditelku povedlo přesvědčit, aby mě vzala, ale povedlo se. To je hlavní. Moje nohy se daly do chůze. Přitom jsem vyhledal Linziino spektrum. Tentokrát se mi neobjevila její tvář, ale hlava bílého koně. Vzala to okamžitě.

,,Jsem tady. A asi budu ve třídě s tou holkou." Přešel jsem rovnou k věci.

,,To bylo rychlé. Můžu k tobě?"

,,Jasně. Zrovna vcházím do třídy. Třeba ji poznáš rychleji než já."

,,Dobře." I když jsem ji vůbec neslyšel a neviděl, pořád byla se mnou. Vejdu do třídy.

,,Tak žáci, tohle je Nico Black...." Představila mě řiditelka.

,,Black? Nemohl sis vymyslet něco věrnějšího?" Neodpustila si poznámku Linzi. Další detail našeho rodu - strany nemají příjmení. Říká se pouze Nico ze strany Desire, nebo Linzi ze strany Star Dust. Příjmení je na obtíž. (Zvlášť když žijete v komunitě, která na to nehledí.)

,,No tak Linzi!"

,,Už mlčím. Rozhlédni se po třídě." Podívám se pohledem po všech studentech. Řiditelka mluví něco o tom, že jsem tu nový, pocházím odsud a odsud, prostě všechny lži, co jsem jí řekl.

,,Řada u okna, úplně poslední, místo u okna. Myslíš, že je to ona Linzi?"

,,Počkej. Jo. To bude ona. Ale raději najdi vlákno."

,,Jasně" Najdu magickou hladinu a spatřím meruňkové vlákno jdoucí k ruce dívky, které se následně omotávalo jako hadí náramek okolo zápěstí.

,,Drž se u ní blízko. Musíš ji nějak přesvědčit, aby šla k nám do trojúhelníku."

,,Jasně." Ukončím kontakt a začnu se soustředit na řiditelku. (Upřímně doufám, že o mně neřekla něco, co opravdu není pravda.)