Nico:

,,Nico! Nico!" Slyšel jsem hlas, který přicházel jakoby odněkud z dálky. Pomalu otevřu oči, ale obrysy se mi jevily v mlze. Párkrát zamžikám, jako bych se snažil vymazat z hlavy blud.

,,Je vzhůru!" Ozvalo se opět. S těžkým dýcháním se snažím posadit.

,,Pomalu, pomalu!" Přizemnila mě k tvrdému povrchu ženská ruka.

,,Kolik vidíš prstů?" V bílé mlze jsem rozeznal druhou ruku ženy, která nejspíš ukazovala tři prsty (I když jsem jich viděl nejmíň sedm.) Párkrát zamrkám, ale mlha neustupuje.

,,Tři." Zachroptím svou lež. Tlak na mích zádech povolí.

,,Posaď se. Ale pomalu." S námahou se zvednu, ale jako by na mně ležela tuna kamení.

,,Přečti mi to." Zamává mi před obličejem bílým papírem s drobným textem.

,,Nejde to." Znenadání mě příšerně zabolí hlava. Spadnu proto na lůžko.

,,Anno? Přines mi prosím zápisník." Zase to kouzlo. Ale tohle bylo jiné. Připomínalo mi to blokační kámen. Z toho by mě ovšem vůbec nic nebolelo. V mém mozku se rodilo tisícero otázek.... Co to je za kouzlo? Proč mě bolí hlava? Jak to, že na Anet zůstal blok?

,,Nico? Co se stalo? Myslím na té chodbě...." Zeptá se žena. Pomalu zvednu hlavu a zamžikám. Z ničeho nic mlha začne ustupovat a já konečně zřetelně poznávám tvary a barvy. Jsem na školní ošetřovně, ta žena je postarší lékařka a okolo mého zápěstí někdo obmotal býlí obvaz.

,,Já nevím...." Zalžu znovu (Už bych s tím měl něco dělat, ale tady to jinak nejde ne?) a opatrně si zápěstí zmáčknu.

,,Jauuuu....." Zasténám. Po celé paži se mi prohnala bolest jako oheň po suchém listí.

,,Nesahej si na to! Máš ho naražené, jak jsi spadl na zem." Spadl na zem? Ne. Já nespadl! Já se zhroutil! Ale ne tak, aby jsem si narazil zápěstí. Až teď mi pozvolna docházelo to, co se doopravdy stalo. Ta holka zpomalila Patrika, zablokovala moji magii a nějak se jí povedlo obrátit část mojí osobnosti (Tedy mé druhé já-vlka.) proti mě. A poškodila moji tkáň na ruce, takže proto to zápěstí. Jak to dokázala? Vždyť tam ten blok pořád je. A další věc, kterou jsem si stoprocentně jistý (Asi už začínám blouznit, někdo by mě měl zastavit v tomhle blábolení.): Jevila se mi jako vlk. Určitě tedy nepůjde na Star Dust. Zbývá Revenge a Desire. Ale jak se to stalo pro mě zůstává záhadou. Zkusím kontaktovat Linzi, ale opět se dostaví blokační kouzlo a prudká bolest. Za co pane bože za co?

,,Tak Nico, dneska si vezmeš ve dvě hodiny tenhle prášek a v osm tuhle tobolku. A potom taky prášky proti bolesti." Předá mi jedno malé plato plné bílých kuliček.

,,Zítra se tady stavíš, pokud by ti nebylo dobře." Přidá mi ještě modrou tobolku a růžový kulatý prášek. Rozloučím se a poklusem vyrazím ven. (Strašně to tam smrdělo nemocnicí.) Pilule vyhodím do prvního odpadkového koše, na který narazím. Chodba je prázdná a ticho přerušuje jenom tikot hodin. Sáhnu po klice na vchodových dveřích, ale v tu mi někdo položí ledovou ruku na rameno. Prudce se otočím a spatřím toho člověka, který mě sem dostal-Anet.

,,Ahoj." Pozdraví šeptem a tím mi trochu připomene Majdu, když mě navštívila uprostřed noci. Bylo to poprvé a já už skoro spal. Taky takhle zašeptala. (A musím se přiznat-spadl jsem z postele.)

,,Ahoj." Odpovím normálně. Anet se podívá za sebe, jako by někoho hledala, a konečně pustí moje rameno. Až teď mám příležitost si ji pořádně prohlédnout. Zrzavé vlasy dlouhé kousek pod ramena, tmavě zelené hluboké oči, tmavé obočí, dokonalé uhlově černé řasy (A to ani neměla řasenku!) a velké tmavě růžové rty. Na sobě měla světle šedý svetr s černám nápisem I Love Wild Nights (Opravdu hóóóóódně divný nápis. Jak je to asi myšlený?) a útlé černočerné džíny ladící k bílým teniskám. Neměla žádnou tašku, pouze držela černou mikinu.

,,Co se děje?" Zeptám se jí. Anet vypadá, jako by na něco čekala. Ale na co?

,,Chtěla jsem ti jen poděkovat Nico."

,,Za co?" Opáčím nechápavě a trochu i překvapeně. Za co? Za to, že jsi měla tu možnost, abys mě zmrzačila?

,,Že jsi se mě zastal." Ehm.... Nóóó.... Víš, mám to v popisu práce, ale to je moc složitý. Stejně ti to někdy budu muset vysvětlit. (Mluvím sám se sebou. Začínám se bát. Něco mi udělala určitě i s mozkem. Ne. Počkat. To jsem si udělal já sám.)

,,To nic nebylo...."

,,Ale bylo!" Přeruší nečekaně můj projev a vyjde v mých stopách ven ze školy.

,,Na Patrika si nikdo netroufne! Nikdo! I Rocky Balboa by určitě zdrhnul!" Ehm.... Nepřeháníš trochu? (OMG dělám to zase!) Ale je to moje práce. Musím ji chránit...

,,To nic nebylo..." Zopakuji nevzrušeně a pohodím si tašku víc na záda (Učitelé už mě stihly vybavit řádnými učebnicemi a haldou sešitů a papíry.).

,,Nebuď skromný." Usměje se a jako by se mě něco dotklo (Ne, nebyla to její ruka.). Bylo to něco zevnitř. Zkontroluji magickou hladinu.... Počkat! Jde to! Mám zpátky spektrum a magii. A vůbec i bolest hlavy je pryč. Odblokovala mě. Podívám se po ní. Pořád je na ní přirozený blok, který se tváří stylem tahle-holka-ještě-nekouzlila (Lhář jeden....). Možná jsem si to neuvědomil, ale Anet je opravdu velké záhada......

Jsem tady s další částí. Omlouvám se, že nebyla tak dlouho, ale důležité je, že vyšla. Jinak co říkáte na Anet (Viz. obrázek)? Ke komu myslíte, že se přidá? K Revenge nebo Desire? Taky doufám, že se vám kapitola líbila. Zase příště!  :-)