Za pět minut půlnoc.
Pomalu scházím dolů do sklepení.
Opatrně.
Krůček po krůčku. Tiše.
Čím hlouběji vstupuji do sklepení, tím je mi větší zima a začínám být děsně nervózní.

Co když mě vyhodí, vyrazí, jako nějakou nestydatou studentku? To bude ostuda...jestli mě vážně vyhodí, skončím v ústavu pro chorobomyslné a nikdo už mě nedá dohromady. Budu mít doživotní následky. Fakticky!

Sbírám odvahu. V rukou svírám dárek. Jsou to luštěniny, vyskládané do srdíčka. Vím, že Snape nemá rád sladké. A navíc ty luštěniny jsou vzácné. Může si je potom zasadit a použít do lektvarů.

 
Blížím se ke dveřím vedoucím do jeho komnat.
Chvilku zvažuji, zda dárek nepoložit na zem a utéct. Nejsem Nebelvír, a tak hledám odvahu.
Nádech, výdech.
Jde se na věc.
Tiše zaklepu.
Nic. Ticho.
Zaklepu ještě jednou.

Najednou se dveře rázně otevřou.
Silná ruka mě uchopí za předloktí a vtáhne neurvale dovnitř.

Černá čočka, vzácný hrách i kouzelné fazole se kutálejí všude po zemi.
Rozutíkaly se na všechny strany.

Co mi po tom, když má ústa jsou zcela překryty jinými, horkými, vláčnými. Tak žádoucími!

Někdo tu má narozeniny?
Kdo?
Dnes?

Dveře se zavřely.
Jsem zády přitlačena ke zdi.
Kloužeme po luštěninách.
Ještě že jsem nepřinesla banány nebo avokádo.
Snad příští rok...