,,Tak, Trixie,'' řekla matka ,,ujasníme si pár podmínek, než zase utečeš s tím svým kamarádem.''
,,Ale mami, já...,'' zadrhla jsem se a radši mlčela.
,,Tak za prvé, dodržíš čas návratu. Za druhé, mám dnes vyjížďku, takže tě bude hlídat Růže. A za třetí, dnes nejdeš na severní louku jako včera,'' řekla matka.
,,Co? Proč?!'' vykřikla jsem překvapeně.
,,Protože tam včera Lotus viděl slídit u plotu kojota. A já nechci, aby ses pohybovala v jeho blízkosti,'' vysvětlila matka.
,,A vůbec, řekla jsem, že nesmíš, tak proč bych ti to měla vysvětlovat?'' obořila se matka na Trixie.
,,Fajn,'' řekla Trixie a obrátila oči na opačnou stranu louky.
,,Tak kdy se mám vrátit? Kvůli Růži...,'' zeptala jsem se matky, ale pořád  jsem zírala na opačnou stranu louky.
,,Před polednem,'' odvětila matka a klusala pryč.
Bez jediného slova jsem na ní poznala, kam jde. Byla najednou šťastná, protože mířila ke skupince klisen.
,,Nazdárek děvčata,'' pozdravila matka klisny s radostí.
,,Ahoj,'' zrovna jsme tu mluvily o včerejších dostizích.
,,Dostizích?'' řekla jsem si v duchu a mírně nastražila uši.
,,Hele Trixie, nechtěla jsi si jít hrát s Parohem?'' zeptala se matka a bylo vidět, že se za mne stydí.
,,J-jo,'' odpověděla jsem a pomalinku jsem odcházela pryč.
Bohužel jsem neslyšela, jak to dopadlo.
,,No nic, zeptám se matky večer. Teď musím najít Paroha,'' řekla jsem si v duchu a klusala pryč.
Rozhlížela jsem se všude, ale Paroh tu nikde nebyl.
V tom jsem zahlédla nějakou klisnu, jak si to kluše směrem ke mně.
,,Ahoj Trixi,'' zavolala klisna a klusala stále ke mně.
,,Zdravím,'' odpověděla jsem a rychle začala přemýšlet, co řeknu, když se mě zeptá, jestli vím, kdo je.
,,To jsem já. Parohova máma,'' řekla klisna a mně se ulevilo, že vím kdo to je.
,,Samozřejmě vím, kdo jste,'' zalhala jsem a trochu se zasmála.
,,Kde je Paroh?'' zeptala jsem se.
,,Dnes tu není,'' odvětila klisna.
,,Co? Jak to?'' divila jsme se.
,,Dnes je v boxu. Ukázalo se, že má ze včerejška zlomenou nohu,'' řekla smutně klisna.
,,Škoda, velice jsem se těšila, jak si dnes budeme hrát,'' řekla Trixie a posmutněla.
,,Tak to je smůla, Trixie, ale za dva týdny už bude běhat jako nový, '' řekla klisna a usmála se.
,,Tak nic. Mějte se hezky a pozdravujte Paroha,'' řekla jsem.
,,Budu a hezký den i tobě Trixie,'' odpověděla klisna a namířila si to směrem k rybníku.
,,Tak co budu dělat?'' posmutněla Trixie ještě více.
,,K matce jít nemohu nebo spíše nechci a nikoho jiného tak dobře neznám,'' pomyslela si Trixie. Tak tam jenom smutně stála a přemýšlela. Bohužel taky nevnímala čas, takže když se vzpamatovala, bylo už poledne. Zděsila se.
,,Ne! Matka!'' vykřikla Trixie a rozběhla se na místo, kde matku viděla naposledy.
,,Ale, ale, ale. Jestli pak to není Trixie, má dcera,'' ozvalo se.
Zarazila jsem se. Ano, bylo mi jasné, že je to matka, ale nevěděla jsem, co mám dělat.
,,Jdeme!'' vykřikla a mně se ulevilo, že jí to nemusím vysvětlovat, alespoň prozatím ne.
,,Ahoj Vlnko,'' zavolal kdosi z dálky.
,,Vlnko? Kdo je Vlnka?'' zeptala jsem se matky.
,,To je mé jméno,'' odpověděla matka.
,,Vlnka,'' řekla jsem si ještě jednou v duchu a trochu se zasmála.
,,Ahoj Růže,'' řekla matka.
,,Tady ji máš,'' řekla znovu trochu podrážděně matka.
,,Neboj, já ji zvládnu. Může si hrát se Strakou,'' řekla Růže a kývla na strakatou klisnu. Neměla jsem ji ráda, protože vše, co našla, si nechala pro sebe. Vše, co se nějak lesklo nebo třpytilo. A taky byla hrozně  namyšlená.
,,Ahoj Trixi,'' zavolala Straka a já se jen falešně usmála.
,,Čau,'' odpověděla jsem s falešným úsměvem.
''Běžte si hrát,  děvčata, a já za vámi za chvíli přijdu,'' řekla Růže.
''Fajn. Půjdem na severní louku,'' řekla Straka a ušklíbla se na mou matku. Mohla si to dovolit, protože byla mnohem cennější plemeno než ona.
,,Hele Trixie, nechtěla bys už radši jít?'' posměšně řekla Straka a ještě jednou se ušklíbla na mojí matku.
,,Fajn, už jdu,'' odpověděla jsem.
Ještě jsem se nenápadně koukla na matku. Ta už ale odcházela, tak jsem se rozběhla směrem za Strakou a doufala, že nebude znovu tak panovačná, jako vždycky.