Už se pomalu stmívalo.
,,Nepůjdeme už zpět?'' zeptala se Trixie Paroha.
,,Proč? Vždyť je ještě vidět,''odsekl Paroh.
,,Tak fajn, ještě chvíli, ale než bude tma, tak musím být zpět,'' odvětila Trixie.
,,Tak pojď uděláme závod kolem rybníku,''
navrhl Paroh.
,,Tak fajn, běžím,'' řekla Trixie Parohovi a rozběhla se k rybníku.
,,Doufám, že po závodu půjdem, začínám se bát,'' pomyslela si.
,,Jo! Jsem první!'' vykřikl Paroh.
,,Super, tak půjdeme do stájí?'' zeptala se Trixie.
,,No tak, zkus to ještě, třeba vyhraješ,'' přemlouval ji Paroh.
,,Ne! Parohu já mám strach,'' přiznala se Trixie.
,,Proč?'' zeptal se Paroh.
,,Ty jsi si asi nevšiml, že je už tma,'' obořila se Trixie na Paroha.
Vtom Paroh couvl. ,,Asi jsem ho vylekala,'' pomyslela si Trixie.
,,Tak jdeme zpět do stájí?'' zeptala se Trixie znovu.
,,D-dobře,'' zakoktal Paroh, pořád překvapený.
,,Fajn, jdeme,'' vítězoslavně křikla Trixie.
S Parohem šli směrem ke světlu ze stájí.
''Snad se matka nebude zlobit, že jdu tak pozdě,'' pomyslela si Trixie a přidala do kroku. Paroh ji následoval a taky zrychlil.
,,Ty, Parohu, promiň že jsem se na tebe na té louce tak obořila. Nechtěla jsem být nepříjemná, jen jsem se bála matky. Měla jsem být doma při západu slunce a ty víš, jaká umí být, když se zlobí,'' posmutněla Trixie.
,,To je v pořádku, vím, že se snažíš být hodná a poslouchat svou matku,'' pověděl Paroh.
,,Děkuji za pochopení,'' řekla Trixie.
,,Právě proto jsi můj nejlepší kamarád'' pomyslela si Trixie.
,,Parohu!'' ozvalo se z dálky.
,,Parohu, poběž, už je strašná tma!'' ozvalo se znovu.
,,Taky musím jít, volá mě mamka, ale to asi slyšíš,'' pousmál se Paroh.
,,Fajn, já bych taky měla jít,'' řekla Trixie.
,,Tak se měj, Trixie a dobrou noc!'' zavolal Paroh.
,,Díky, tobě taky! A zítra si půjdem zase hrát!'' zavolala Trixie, ale on ji už neslyšel, protože upaloval k mamce.
,,To byl fajn den,'' pomyslela si Trixie.
,,Trixie! Kde ses toulala! Už jsi měla být tady!''obořila se matka na Trixie.
,,No tak promiň, zapomněla jsem na čas,'' odsekla Trixie, když doběhla až k ní.
Když zastavila, bylo ticho.
Teď na sebe jen zíraly.
Matka na Trixie naštvaně a Trixie na matku vražedně.
Konečně matka uhla, protože jí to asi nebavilo.
Tak se spolu bez dalších slov odebraly k plotu. Když tam došly, tak jim lidé nasadily ohlávky a odvedly je do boxů.
V boxu se ignorovaly.
,,Tak koníci, je čas se trochu prospat,'' řekl člověk a zhasl celou stáj.
Ve všech boxech se rozhostilo ticho a tma. Trixie se nechtělo spát, byla moc naštvaná. Pro odvedení vzteku začala myslet na louku, jak tam zítra bude zase s Parohem pobíhat.
Najednou se jí začalo chtít spát, tak se uvelebila a hned usnula.