,,Kde to jsem? Co se stalo?'' zeptala jsem se zmateně. Rozhlédla jsem se po okolí.
Byla jsem v jeskyni.
Po chvíli mi došlo, kde jsem.
Viděla jsem malou Kiru před vchodem do jeskyně. Vedle ní stál kůň. ,,Můj zachránce,'' pomyslela jsem si. Vstala jsem a ucítila obrovskou bolest. Byla jsme všude ovázaná listy.
,,Zastavují krvácení,'' řekla jsem si.
,,Jé už ses probrala,'' řekl zachránce.
,,Ano. Děkuji ti za zachránu,'' poděkovala jsem.
,,Ty mě nepoznáváš?'' zeptal se zachránce. ,,Jsem Paroh, Trixie,'' řekl.
,,Parohu!'' řekla jsem udiveně.
,,Ahoj paciente,'' řekl Paroh se smíchem.
,,Jak si věděl, že potřebuju pomoct?''  zeptala jsme se.
,,Asi jsem to vytušil,'' řekl Paroh.
,,Jsem ráda, že ses objevil,'' řekla jsem.
,,Víš je tu pořád něco, co jsem ti chtěl říct a zatím to vždy něco zkazilo,'' řekl Paroh.
,,Víš já,'' Paroh se odmlčel a podíval se na Kiru.
,,Nechceš to nechat na večer?'' zeptala jsem se Paroha. Vypadalo to, že je za tento nápad rád.
,,Jo. Dobrý nápad,'' řekl Paroh.
Až do večera jsem odpočívala a Paroh si mezitím hrál s Kirou. Když konečně padla noc, Kira okamžitě usnula. Paroh jí jen přenesl na místo, které měla vystlané trávou.
Když byla Kira v pelechu, vstala jsem a vyšla ven z jeskyně. Tam už čekal Paroh.