Ráno bylo všude bláto. Nechtělo se mi chodit ven, ale tady jsme zůstat nemohli.
Bylo to území divokých psů.
,,Kdy vyrazíme?'' zeptala jsem se Fury.
,,Hned, jak se hříbata vzbudí a najedí,'' odpověděla Fury.
,,Fajn,'' řekla jsem a koukala dál do lesa. Když už byla hříbata připravena na cestu, mohli jsme konečně vyrazit.
Šli jsme u kraje, protože to tu bylo pro hříbata nejlepší. Po nějaké době si hříbata začala hrát. Poskakovala, honila se a při té hře si ani nevšimli, že se blíží k pasti.
,,Zlatíčka počkejte!'' vykřikla vyděšeně Fury. Skočila ke svému hříběti a odstrčila ho pryč.
,,Co mami?'' zeptalo se hříbě a pak vyděšeně uskočilo. Fury měla zaseklou přední nohu v medvědí pasti.
Neřekla ani slovo. Já k ní doběhla a začala mluvit na Fury.
,,Teď mě dobře poslouchej. Snaž se moc nehýbat, nebo vykrvácíš. Já najdu způsob, jak tě dostat ven!'' řekla jsem a začala hledat nějaký pevný předmět.
Po chvíli hledání jsem konečně narazila na velký tlustý klacek. Okamžitě jsem ho vzala a běžela s ním k Fury. Ta jen stála a v očích jí hrála neuvěřitelná bolest. Ale byla hrozně statečná. Hned jak jsem k ní přiběhla, vrazila jsem jeden konec klacku do škvíry. Druhý konec jsem nechala být. Potom jsem se rozběhla a na volný konec klacku jsem skočila. V tu chvíli se klacek zlomil, ale past už šla lépe otevřít. Přiběhla jsem k ní a kopyty jsem začala na obě strany dupat. Za chvíli byla past zničená a pustila Fury. Ta rychle vytáhla přední nohu z pasti, odstoupila stranou a upadla.
,,Né!'' vykřikla jsem a běžela k ní.
Z rány jí tekl obrovský proud krve.
,,Neboj se Fury. N-něco vymyslím!'' řekla jsem a snažila se najít nějakou bylinu. Na akademii nás učili jaké byliny jsou dobré, jaké špatné a jaké léčivé. Když jsem konečně nalezla bylinu léčivou, utrhla jsem jí a běžela k Fury. Bylinu jsem jí přitiskla na ránu. Až do večera jsem držela bylinu na ráně. Když krvácení konečně přestalo, mohla jsem si jít odpočinout.
Hříbata se mezitím schoulila k Fury a snažila se jí uklidnit. Já jsem usnula hned, jak jsem zavřela oči.