,,Konečně doma,'' řekla jsem hned jak jsem vystoupila. Šli jsme směrem na dvůr. Tam mě opláchli, vyčistili srst i kopyta. Po této péči mě pustili na pastvu.
Hned jsem se rozhlížela po nových i známých tvářích. Vtom mě do očí praštila známá klisna. ,,Ahoj matko!'' vykřikla jsem a rozběhla se směrem k matce. ,,Ahoj mat...'' zarazila jsem se, protože u matky byl malý hřebeček.
,,Vypadni!'' vykřikla matka, postavila se ke mě čelem a ukázala zuby.
,,Matko. To jsem já,'' řekla jsem.
,,Trixie?'' řekla překvapeně matka, ,,málem bych tě nepoznala,'' řekla a viditelně se uvolnila.
,,Jak ses měla a kdo je ten hřebeček?'' zeptala jsem se.
,,To je můj syn Karamel,'' řekla matka.
Karamel mezitím kolem mě prošel.
,,Ahoj, ty jsi moje straší sestra Trixie?'' řekl tenkým hláskem Karamel.
,,A co ti je do toho!'' obořila jsem se na něj. Překvapivě mi ten malý hřebeček vadil.
,,Hele, klid,'' ozvala matka, ,,nebo budeš mít se mnou problém''.
,,Jasně. Tak klid,'' řekla jsem a odešla.
,,Tak kde jsi Parohu?'' pomyslela jsem si.
Paroha jsem se snažila najít celý den.
,,Trixie!'' ozvalo se za mnou.
,,Bene!'' vykřikla jsem a běžela naproti pejskovi.
,,Páni z tebe je úplně jiná klisna!'' řekl obdivuhodně Ben.
,,Děkuji Bene,'' řekla jsem a trochu se začervenala.
,,Jak ses tu měl?'' zeptala jsme se psa.
,,Normál,'' odpověděl Ben.
,,Super,'' řekla jsem.
,,Někdo na tebe čeká,'' řekl Ben.
,,A kdo?'' zeptala jsem se. Někde v hloubi duše jsem tušila, že to bude Paroh.
,,Paroh,'' řekl Ben.
,,Opravdu!'' vykřikla jsme radostí.
,,Ano. U pramene,'' řekl Ben.
,,Tak ahoj,'' řekla jsem a bez dalšího vyčkávání jsem se rozběhla směrem k pramenu. Běžela jsem jak to jen šlo. Když jsem doběhla, viděla jsem ho. Stál tam, hříva mu vlála ve větru. Byl to krásný pocit vidět svého nejlepšího kamaráda z dětství.