Tohle bylo moje poprvé a já si to celkem užil. Nečekal jsem, že Hinata u toho bude tak roztomilý. Ještě teď mám v hlavě ten jeho roztomilý nadržený obličej. Pořád se cítím špatně za to, kolik bolesti jsem mu musel způsobit. "Bolelo... bolelo tě to moc?" zeptal jsem se a pohladil ho po zadku.

Zavrtěl jsem hlavou. Ze začátku to bolelo, ale později jsem tu bolest nestíhal vnímat. "Bylo to úžasné..." zasnil jsem se. Kageyama se usmál a políbil mě na tvář. "Víš kde je sprcha, že?" zeptal se. "Ne, protože nevím, kde jsme teď." řekl jsem a rozmáchl se rukou po pokoji. "To je můj pokoj. Tak trochu jsem doufal, že to skončí tady, tak jsem si ho nechal jako překvapení."

Zajímala mě jeho reakce. "Rozhodně to překvapení bylo." řekl pobaveně a začal se zvedat. Ze zadku mu začalo vytékat moje sperma rovnou na prostěradlo. Já to nijak neřešil, ale Hinata okamžitě zrudl. Usmál jsem se na něj a popadl ho do náruče. Rychle jsem s ním přeběhl do koupelny a postavil ho do sprchového koutu.

Hned na to se otočil a odcházel pryč. Chtěl jsem ho zachytit, ale to bych musel vylézt a to by asi nedopadlo dobře. Uklízet se mi to nechtělo. Pustil jsem na sebe vodu a pořádně se umyl.

Doběhl jsem zpátky do pokoje a sundal z postele prostěradlo. Donesl jsem ho i s Hinatovým oblečením do koupelny. Prostěradlo jsem dal do koše na prádlo a oblečení na koš. Podal jsem Hinatovi ručník a on se do něj utřel. Oblékl se a já jsem se taky osprchoval, utřel se a rychle si doběhl pro oblečení.

Vyšel jsem z koupelny a vrazil do Kageyami, který šel zrovna dovnitř. Rozplácl jsem se na zadek a zaúpěl bolestí. Přece jenom po sobě nechal ten zážitek nějaké stopy. Postavil jsem se a třel si bolavý zadek. Kageyama najednou úplně ztuhl a podíval se na mě bolestným pohledem. Pevně mě objal a jemně pohladil po zadku. "Promiň..." zašeptal mi do ucha a ještě víc mě zmáčkl.

Bylo mi hrozně. Kdybych věděl, že ho to bude tolik bolet, nikdy bych mu to neudělal! "To je dobrý..." řekl a slabě se zasmál. Obtočil kolem mě ruce a svůj obličej schoval do mé hrudi. Chvíli jsme tam tak stáli a jen se objímali. Odtáhl jsem se od něj. "Chovej se tu jako doma." usmál jsem se na něj a odešel do kuchyně.

Chvíli jsem tam ještě stál a vstřebával jeho doteky a poslední stopy po jeho vůni. Všechno se to seběhlo tak rychle, že se mi pořád nechce uvěřit, že se to stalo. Došel jsem za Kageyamou do kuchyně. "Co si dáš na jídlo?" zeptal se s pohledem upřeným do ledničky. "Cokoliv..." pokrčil jsem rameny a sedl si na barovou židli, která byla přistavená u vyvýšeného stolu.

Vytáhl jsem z ledničky těstoviny, které mi tu nechali rodiče, rozdělil je do dvou talířů a dal je ohřát. Položil jsem je na stůl a podal Hinatovi hůlky. "Itadakimasu!" řekli jsme oba zároveň a Hinata se pustil do jídla. Nabral jsem sousto z mého talíře a natáhl jsem se k Hinatovi přes stůl. Neodporoval a nechal se ode mě nakrmit.

Udělal jsem to samé, co Kageyama a usmál jsem se na něj. Spolkl jsem jídlo a naklonil se přes stůl. Kageyama udělal to samé a přitáhl si mě blíž za bradu. Políbil mě. Dlouze mě políbil... Vypadal u toho tak krásně, když se plně soustředil.

Dojedli jsme a zbytek odpoledne jsme si povídali a dívali se na televizi. Hlavou mi stále vrtala Tsukishimova slova. 'Hinata je můj...' Nehorázně mě to štvalo a nemohl jsem na to přestat myslet. Nejradši bych tomu parchantovi rozkopal držku, ale jak jsem se dneska přesvědčil, nemám proti tomu dlouhánovi šanci.

Jak se setmělo všiml jsem si, jak Kageyama čas od času zatíná pěsti. "Co se děje?" zeptal jsem se a trochu se od něj odtáhl. "Štve mě Tsukishima." odsekl chladně. "Myslíš si, že to myslel vážně?" zeptal jsem se v pokusu ho zklidnit, ale spíš jsem ho ještě víc naštval. "Kdo ví, co se mu honí hlavou..." zasyčel a pevně mě objal.

"Nepůjdeme radši spát?" zeptal se. Přikývl jsem a šel dát na postel prostěradlo. "Chceš vlastní peřinu?" zeptal jsem se. Hinata zavrtěl hlavou a trošku zrudl. Vysvlékli jsme se do spodního prádla a zalehli pod peřinu.

Namáčkl jsem se na Kageyamu a vdechl jeho příjemnou vůni. Objal mě a pohladil po vlasech. "Krásně voníš..." zašeptal mi do ucha a políbil mě do vlasů. Krev se mi nahrnula do tváří. Schoval jsem hlavu pod peřinu a snažil jsem se nabrat normální barvu. "Jsi tak roztomilý, když se stydíš..." zašeptal znova a vytáhl mě nahoru.

Otočil jsem si ho na sebe a pohladil po rozpálené tváři. Zachvěl se a odvrátil pohled. "Nestyď se!" zasmál jsem se a políbil ho. "Ty mě děsíš..." špitl a schoval si tvář na mou hruď. Obmotal jsem kolem něj ruce a přitáhl si ho blíž k sobě. "Oyasumi..." broukl jsem mu do vlasů. Opravdu krásně voněl...

Probudil jsem se za svítání a rozespale se posadil. Chvíli trvalo než jsem se rozpomněl kde jsem a co tady dělám. Kageyama lehce oddechoval a ústa měl lehce pootevřená. Neodolal jsem a políbil ho. Kageyama se zachvěl a otevřel oči. "Ohayo!" zívl a prohrábl si vlasy. "Ohayo."

"Co budeme dělat?" posadil jsem se a zamrkal na Hinatu. "Měl bych se jít ohlásit domů ať sestra nešílí..." zamyslel se a odhrnul si vlásky z obličeje. Chápavě jsem přikývl a vstal. Hinata mě následoval do kuchyně, kde jsme si dali snídani. Když se oblékl vyprovodil jsem ho a flákal se doma. Chyběl mi tady...

Když už jsem byl konečně u domu a chystal se odemknout, sestřička rozrazila dveře a skočila mi kolem ramen. "Kde si byl!? Nechala jsem ti snad milion vzkazů!" rozčilovala se. Musel jsem jí vysvětlovat, že jsem byl u kamaráda a na něco takového neměl čas. Odložil jsem si věci do pokoje a svalil se na postel. Bez Kageyami tady byla strašná nuda... chyběly mi jeho dotyky, jeho vůně...

Zazvonil mi telefon. Zvedl jsem ho. "Haló?" "Pomůžeš mi natrénovat přijímání?" zahulákal na mě Hinatův hlas. Strašně jsem ho chtěl vidět a tak jsem slíbil, že se k tělocvičně dostavím do dvaceti minut. Rychle jsem si naházel věci do tašky, vzal míč a vyrazil ze dveří. Ani jsem nepomyslel na zamykání, které by mě hrozně zdržovalo a rychlým krokem jsem se vydal k tělocvičně.

Jako vždycky jsem byl na místě hrozně brzo. Netrpělivě jsem postával před tělocvičnou a netrpělivě vyhlížel, kdy se černovlásek objeví. Uslyšel jsem za sebou kroky a někdo mě zezadu objal. "Kage- Aa! Pusť mě Tsukishimo!" zaječel jsem poplašeně a vyvlékl se z jeho objetí. Zakopl jsem o schody a zase spadl na zadek. Snažil jsem se, abych nenaznačil bolest, ale i tak mi z pusy unikl slabý sykot. "Hoo? Takže nebudu první?" řekl s falešným smutkem v hlase a zákeřně se usmál. Přešel ke mě a než jsem se vůbec stačil zvednout, uvěznil mi ruce za hlavou a přišpendlil mě k zemi.

Už jsem se Hinaty nemohl dočkat. Sice jsem bez něj byl asi jenom dvě hodiny, ale i tak mi hrozně chyběl. Mazlení se s tím hlupáčkem jsem si prostě zabudoval do denních potřeb.

Ruce z Tsukishimova sevření prostě nešly dostat a já se hrozně bál, co udělá. "C-co to sakra děláš?!" okřikl jsem ho a cukl sebou, když se na mě obkročmo posadil. Nepomohlo kopání nohama a bohužel ani řvaní. Byl jsem zoufalý. Tsukki mi zajel rukou pod tričko a hrubě si dobil moji pusu. Jemně mi rukou přejel přes prsa a zastavil se u bradavky. Chvíli si s ní hrál a pak mi triko přetáhl za hlavu. Ruce mi tím ještě víc znehybnil a znova se usmál. Sklonil se dolů začal mě líbat na krku. Pomalu postupoval níž a zastavil se u druhé bradavky. Chvíli kolem ní kroužil jazykem a pak ji vzal do zubů a jemně zatáhl. Nemohl jsem si pomoct a z úst se mi vydral slabý sten. Tsukki se usmál a přesunul se k druhé bradavce. Zčervenal jsem a znova slabě zasténal. Rukou mi chvíli kroužil kolem pupíku a pak přejel po látce na mém rozkroku. Odvrátil jsem pohled a skousl si spodní ret. Cítil jsem, jak mi pomalu začíná tvrdout. Tak moc jsem si přál, aby jsem to mohl ovlivnit, ale Tsukki přejel po látce znova a mě se postavil. Nenáviděl jsem ho za to. Nechtěl jsem s ním nic mít, ale moje tělo si dělalo, co chtělo.

Zaběhl jsem za školníkem pro klíčky do tělocvičny a klusem oběhl školu. Už mě od ní dělilo jen pár desítek metrů. Stačilo jenom zahnout za roh a už budu u sladkého Hinaty...

Tsukishima se nadšeně usmál a stáhl mi kalhoty. Olízl přes boxerky moji erekci. Nechtíc jsem znova zasténal. Bylo to hrozně vzrušující a nešlo se tomu ubránit. Vsunul ruku pod moje boxerky. Zalapal jsem po dechu a zavřel oči. Snažil jsem se vydržet a neudělat se, ale Tsukki jako by přesně věděl, kam má sáhnout. Pohladil mě po penisu a jemně zmáčkl špičku. Už jsem to nemohl vydržet a s výkřikem jsem se udělal. V tu samou chvíli mě Tsukishima pustil a ozvala se rána s bolestným heknutím.

Srazil jsem toho zmetka z Hinaty. Byl jsem na něj strašně naštvanej! Napřáhl jsem pěst k úderu, ale neměl jsem šanci se ho ani dotknout, protože mi zkroutil druhou ruku za záda a přimáčkl mě k zemi. "Takhle chráníš svůj majetek?" ušklíbl se a pohrdavě se na mě podíval. On nazývá Hinatu majetkem!? "Hinata není ničí majetek!" rozkřikl jsem se na něj. "Užijeme si jindy." řekl Tsukki a mrkl na Hinatu.

Rychle jsem si nandal tričko a natáhl tepláky. Byl jsem rád, že je tady Kageyama, ale taky jsem se cítil hrozně za to, co jsem dopustil. "Užijeme si jindy." řekl Tsukki a mrkl na mě. Pustil Kageyamu a bez dalšího slova odešel. Zakryl jsem si dlaněmi tvář a nohy skrčil k bradě. Hrozně mě bolelo, že to musel Kageyama vidět a nenáviděl jsem se za to!

Hinata se schoulil do klubíčka a vypadalo to, že se brzo rozbrečí. Sedl jsem si vedle něho a objal ho kolem ramen. "J-já se ti s-strašně omlouvám! Já jsem to tak nechtěl! Promiň!" začal koktat Hinata. Odkryl jsem mu obličej a natočil jeho hlavu na sebe. Pohladil jsem ho po červené tvářičce a políbil ho. Hinata se hned vyprostil a odvrátil pohled. Popotáhl a z očí se mu pomalu začínaly drát slzy.

"P-promiň." špitl jsem neslyšně a rychle si otřel slzy. "Ššš. Já se nezlobím... Ne na tebe..." řekl Kageyama a jemně mi otočil hlavu. Všiml si slz a olízal je. Znova mě sladce políbil a pevně si mě na sebe natiskl. "Udělal ti něco?" zeptal se starostlivě a rukou mě pohladil po zadku. Zavrtěl jsem hlavou. Cítil jsem, jak se uvolnil. Opravdu se o mě tolik bál nebo prostě nesnese pomyšlení na to, že by mi to dělal někdo jiný?

"Teď už asi trénovat nechceš, co?" zeptal jsem se a pohladil ho po hlavě. Hinata chvíli váhal a pak zavrtěl hlavou. "Vážně na to teď nemám chuť." povzdychl si a opřel si o mě hlavu. "Doprovodím tě domů." řekl jsem a postavil se na nohy. Hinata se taky postavil a zase zavrtěl hlavou. "Co se zase děje?" zasmál jsem se. "Já chci jít k tobě domů..." řekl nesměle.

Super! Vždycky plácnu nějakou hovadinu a- Kageyama mě vyrušil z přemýšlení. Natočil si mě na sebe a políbil mě. "Pojďme spolu domů..." zašeptal a objal mě. "Vážně jsem se o tebe bál! Měl jsem běžet rychleji! Mohl... mohl ti ublížit..." zašeptal zničeně a křečovitě mě objal. Teď už mi bylo jasné, že mě prostě miluje. Ano... ta krásná slova... Miluje mě!