Jako každý večer před zápasem nemůžu usnout. Honí se mi v hlavě myšlenky na to, jak to všem poseru a budou na mě naštvaní. Trému mám už teď a to ještě není ani půlnoc... Dneska se určitě nevyspím!

Jako každý večer před zápasem promýšlím strategii, opakuji si techniky a snažím se při tom usnout. Jako pokaždé to bude všechno k ničemu, protože kdo by poslouchal Kageyamu! Vždyť je to jenom průměrný hráč volejbalu a nic neumí! Naopak! Jsem mozkem hry, protože jako nahrávač formuji tým a... Okay možná jsem fakt sobec.

Trhnul jsem sebou, když jsem vedle ucha zaslechl vysoký tón mého budíku ve tvaru malého volejbalového míče. Naštvaně jsem ho vypnul a protřel jsem si oči. Celou noc jsem čučel do stropu a přemýšlel nad zápasem.
"Je to můj první zápas v opravdovém týmu a já to přece nesmím posrat!" vykřikl jsem do prázdného pokoje a hnal jsem se do koupelny zlidštit.

Probudil mě jemný tón mého mobilního telefonu. Naštvaně jsem se podíval kdo volá. Volal mi Hinata a podle toho jak dlouho to zvoní to myslí vážně.
"Haló?" zvedl jsem to ospale.
"Kde vězíš Kageyamo! Máme zápas..!" zakřičel Hinata do telefonu stejně ospale a na konci ještě zívl.
Podíval jsem se na hodiny.
"Sakra vždyť je sedm hodin! Mohl jsem ještě spát!" okřikl jsem Hinatu a zavěsil.
On určitě není v pořádku...

Po pár minutách v koupelně a rychlé sprše jsem popadl tašku s věcmi a vyrazil k tělocvičně. Nesmím tam dorazit pozdě! Když jsem se blížil k místu určení, zaraženě jsem zpomalil. Nikdo tam ještě nabyl a to mi minimálně Kageyama slíbil, že přijde dřív. Vytočil jsem jeho číslo. Kageyama to sice zvedl, ale naštvaně mě odbyl a tak jsem si znuděně sedl na schody a čekal.

Snažil jsem se usnout, ale Hinata mě tak vytočil, že už jsem na spánek neměl chuť. Znuděně jsem se svalil z postele na zem a vymotal se z peřiny. Snědl jsem snídani, pak se umyl a s taškou jsem pokračoval k tělocvičně.

Už mě to tu nebavilo. Usínal jsem tady a ještě ke všemu jsem si doma zapoměl svačinu. Kručelo mi v břiše a já se bál, že když odejdu, začnou hrát zápas beze mě. Jako by to nestačilo, začala kolem mě poletovat moucha a otravně mi bzučet u uší. Ohnal jsem se po ní a rukou jsem do něčeho vrazil.

Plížil jsem se k Hinatovi, který vypadal duchem nepřítomen. V hlavě se mi rodil plán, jak toho zrzka vylekat. Už jsem byl skoro u něj, když v tom se po mě ohnal a jeho ruka skončila v mém rozkroku. Zavyl jsem bolestí a schoulil jsem se vedle něj na schod.

"Promiň! Já jsem se oháněl po mouše!" omlouval jsem se hned, jak jsem si uvědomil, co jsem udělal. Kageyama na mě jen párkrát hodil zlostný pohled a když viděl, že se na něj pořád dívám, lehce mu zrudly uši. Nevěřícně jsem nad tím zakroutil hlavou a zasmál jsem se tomu.

Hinata na mě pořád tupě zíral tím svým pohledem a vypadal, že si to užívá. Za tohle jsem ho nenáviděl, ale ten kluk měl něco do sebe. Má roztomilý kukuč a vlasy mu hezky padají do tváře... Co to kecám!
Cítil jsem, že začínám červenat. Hinata si toho zřejmě všiml a zasmál se tím svým zvonivým smíchem... Neblbni Kageyamo!
Odvrátil jsem pohled a postavil jsem se.

Kageyama zrudl i v obličeji a klidil se ode mě, abych neviděl, jak se červená. Nevím proč to dělal, mě to přijde hrozně roztomilé...
Postavil jsem se a přešel blíž ke Kageyamovi. Ten si mě změřil nejistým pohledem a znova se ode mě odvrátil.

Hinatův zkoumavý pohled mě znervózňoval a já nevěděl, co jsem měl dělat, abych se mu vyhnul. Hinata se na mě culil jak sluníčko a moje bledá barva se začala ztrácet.
"Na co tak čumíš?" zeptal jsem se chladně v domnění, že prostě odejde jako vždycky.

"Hezky se červenáš." odpověděl jsem s úsměvem. Kageyama se zarazil a znova ode mě odvrátil hlavu, ukazujíc na mě svoje rudé uši. Z nějakého důvodu mi to přišlo hrozně vtipné a tak jsem se tam rozchechtal.

Moje hlava se nechtíc otočila za tím zvonivým smíchem. Na sucho jsem polkl a dál ho pozoroval. Hinata se dál smál a mě to začalo znervózňovat. Od Hinaty mě zachránil Tanaka, který na něj koukl tím svým strašidelným obličejem a Hinata hned ztichl.

"Tanako! Neděs mě!" vykřikl jsem na něj poplašeně.
"Řekni mi Tanako-senpai!" koukl na mě a vyvalil oči. Na tohle už nechci koukat! Měli jsme tu hezkou chvilku a pak sem přiběhl ten retard!
"Tanako-senpai!" rozkřikl jsem se na něj. Tanaka se mého křiku zalekl a nechal těch svých obličejů.

'Fajn... Teď bych měl být v pohodě.' pomyslel jsem si a prohrábl si vlasy. Posadil jsem se na schod a znuděně si opřel hlavu do dlaní. Nemuseli jsme dlouho čekat a ostatní hráči brzo dorazili. Správce nás pustil do budovy.

Popadl jsem od správce klíče k šatně a rozběhl jsem se po chodbě. "Hinato, běžíš špatným směrem!" okřikl mě Kageyama. Naštvaně jsem se otočil a rozběhl jsem se opačným směrem. Proběhl jsem kolem Kageyami a teď už dobře trefil naši šatnu. Přestaň být nervózní! Klid!

Hinata kolem mě proběhl a snažil se nacpat klíček do zámku. Nervózně se kousal do spodního rtu a viditelně se mu klepaly ruce. Došel jsem k němu a vzal jeho ruku s klíčkem do té své a jeho třas tím uklidnil. Zmateně na mě zamrkal a nic nedělal. Povzdechl jsem si a klíč jsem do zámku dal sám.

Kageyama je prostě úžasný! Nevím jak, ale když se mě dotkl, tak moje tréma na chvíli ustoupila. Jeho teplo mě vnitřně uklidnilo a tak zvláštně uspokojilo... Hinato? Ty jsi teplej?!

Podržel jsem spoluhráčům dveře a nasoukal dovnitř i Hinatu, protože tam pořád zasněně stál. Zavřel jsem za námi dveře a přešel na druhý konec místnosti. Hodil jsem tašku na zem a vybalil z ní dres a pití. Vysvlékl jsem se triko a přehodil přes sebe dres.

Omámeně jsem položil tašku na zem trochu víc vyrovnanější kvůli tomu, jak mě Kageyama vtáhl do šatny. Vzhlédl jsem a koutkem oka zahlédl, jak si Kageyama svléká triko. Něco mě nutilo se na něj dál dívat. Kageyama si oblékl dres a jeho pohled se střetl s mým. Okamžitě jsem zrudl a odvrátil pohled. Kageyama s něčím zašustil, zvedl se a vydal se i s taškou ke dveřím se slovy: "Přijdu za chvíli." Dveře se za ním zabouchly a já se opět cítil prázdný a nervózní. Pocit mojí jistoty odešel těmito dveřmi.

Musel jsem rychle vypadnout, protože se mnou dneska nebylo něco v pořádku. Hinata mě šíleně znervózňoval tím okatým civěním a já kvůli němu byl jak rajče. Nejhorší na tom všem byla ta jeho nevinná roztomilost.
Zalezl jsem na záchody a zamkl se do jedné z kabinek. Převlékl jsem se a otevřel dveře.

Rychle jsem na sebe hodil dres a vyběhl na chodbu, protože se mi jako vždy při nervozitě obracela střeva. Rozběhl jsem se směr záchod a sápal se ke dveřím první kabinky. Dveře od ní se najednou rozrazily a já narazil obličejem do Kageyamovi hrudi.
Spadl jsem na zadek a pořádně si natloukl.

Hinata se přede mě rozplácl na zem a na sucho polkl. Zdálo se, jako by jeho oči hltaly každý okamžik, kdy se na mě mohly dívat. Pomalu se postavil a nadechl se, aby něco řekl, ale pak si to asi rozmyslel a pohled stočil do strany. "Řekni, co máš na srdci." plácl jsem první, co mě napadlo a až po chvíli jsem si plně uvědomil, co vlastně jsem řekl.

Srdce se mi prudce rozbušilo a krev se mi nahrnula do tváří. Ta věta mě doslova ochromila hezkými pocity. Zaváhal jsem a několikrát jsem se zhluboka nadechl. "Víš... m-možná to bude znít divně, ale..." začal jsem koktavě. Nevěděl jsem jak mám pokračovat. Hrozně jsem se styděl a srdce jsem měl až v krku.

"Tak už se vymáčkni..." pobídl jsem ho opatrně a užíval si tu jeho nevinnost. Krásně se červenal a pořád uhýbal očima, jen aby se nestřetl s mým pohledem. "N-nemůžeš se mě ještě dotknout? Uklidňuje mě to..." špitl potichu a teď už měl červené i uši. Překvapeně jsem na něj vyvalil oči a taky jsem celý zrudl.

Opatrně jsem vzhlédl, abych viděl jeho reakci. Byl červený a vypadal, že nad něčím přemýšlí. Asi jsem to přepískl. Neměl jsem to říkat... Chystal jsem se smutně k odchodu, ale najednou mě Kageyama zatáhl do kabinky a zamkl. Namáčkl mě na dveře a pomalu se sehnul dolů. Skousl mi lehce dolní ret a pak mě políbil.

Chvíli jsem se staral o jeho rty a pak jsem se odtáhl. Olízl jsem si rty a usmál jsem se na něj. Tohle jsem chtěl vyzkoušet teprve asi dvě minuty, ale i tak jsem odolával pokušení ho znova políbit. Hinatovy oči na mě šťastně zazářily. "Doufám, že to na potlačení nervozity stačilo..." řekl jsem a stydlivě se podrbal na zátylku.

Ten polibek byl úžasný a já jsem cítil, že chci víc. Cítil jsem se báječně, ale Kageyamu jsem chtěl teď a potřeboval jsem ho. Důrazně jsem zavrtěl hlavou a udělal na něj nejlepší psí oči jaké jsem uměl.

Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem víc stejně jako on, ale teď nás čekal zápas a my se musíme co nejdříve vrátit do šatny. Rozhodl jsem se ho trochu potrápit. Když už to zašlo až sem, tak by mělo být jednoduché ho rozrušit.

Kageyama chvíli váhal a pak se ke ně naklonil pro další polibek. Těsně před mými rty se zastavil a stočil hlavu k mému pravému uchu. Jemně mi skousl lalůček a pak ho olízl. Slastně jsem se zachvěl. Kageyama ale nepřestal s drážděním a otřel se o můj rozkrok. Nečekal jsem to a slabě zasténal.

Usmál jsem se, když jsem si všiml narůstající boule v jeho kalhotách. Líbilo se mi to a svým způsobem mě to taky vzrušovalo. Nevydržel jsem to a znova ho políbil. Párkrát jsem mu jemně skousl ret a Hinata mi nechal nadvládu s jazykem. Odtáhl jsem se a zahleděl se mu do očí.

Kageyama je v líbání úplně úžasný. Nechal jsem mu svá ústa a úplně jsem se mu poddal. Po chvíli se odtáhl a podíval se na mě svým sexy pohledem. Tím, který umí jenom on. Natáhl jsem se víc nahoru pro další polibek, ale Kageyama mě jemně stáhl dolů a odstrčil na stranu kabinky.

"Musíme jít." řekl jsem smutným tónem a pomalu odemkl kabinku. Koutkem oka jsem sledoval Hinatův zoufalý pohled. Pootevřel jsem trochu dveře pro napjatou atmosféru a pak jsem se rychle stočil zase k Hinatovi.

Kageyama si pořád dělal, co se mu zachtělo, ale i přes to napětí se mi to líbilo. Jeho prudké pohyby mě hypnotizovaly a já se jen stěží snažil uhádnout, co udělá příště. Nahnul svůj obličej ke mě a já v očekávání dalšího polibku zavřel oči.

Užíval jsem si to, jak ho mám v moci, jak se mi poddal a jak nevinně u toho vypadá. Dýchl jsem mu na tvář a špičkou jazyka se dotkl jeho vrchního rtu. Hinata se lehce zachvěl a sladce pootevřel oči. Položil jsem svoji ruku na jeho bříško a pomalu jsem sjel dolů. "Kage...ya..." zavzdychal slastně a neschopen dalšího slova opět zavřel oči.

Zavřel jsem oči a snažil jsem se uklidnit. Boule v kalhotách mi rychle rostla a já s tím musel něco udělat, jinak nebudu moct hrát zápas. Otevřel jsem oči, ale Kageyama už tady nebyl. Slabě jsem se usmál a už zklidněný jsem se vytratil k šatně.