O týden později

Tae Ikovi kručelo v břiše, ale stále se mu nechtělo zvednout z postele. Byl líný, protože byl nemocný. Od doby, co Kang Hwiho a Jang Man vykopl z domu a Jin přijal zpět, se necítil nejlépe, přestože měl to nejlepší jídlo i oděvy. Doufal, že to není tou kočkou, která patřila Kang Hwimu.

Měl takový nepříjemný pocit, že je ta malá a proradná bestie stále někde v domě. Přísahal by, že po nocích slýchává ťapkání tlapiček. Nebo se, v tom lepším případě, zbláznil.

Silně uvažoval o tom, že zůstane v posteli celý den. Ta vyhlídka se mu líbila, zvlášť, když teď byla Jin pryč.

Hlad byl ale silnější. Když pomyslel na svou milovanou zeleninu skrytou v boxíku v lednici, sbíhaly se mu sliny. Překonal svůj odpor a zvedl se, dokonce došel i ke dveřím. Pak se však rozeběhl, protože zaslechl hluk. To se mu nezdálo.

Když však dorazil do kuchyně nikde nikdo nebyl. Podezřelé... Měl pocit, že tohle už tu bylo. A ne jednou. ,,Asi mám halucinace," přemítal nahlas. ,,Kang Hwi si toho malého satana jistě odnesl, nenechal by ho tu."

On o vlku a vlk za humny. Přesněji řečeno za rohem, protože přesně zpoza toho vzápětí vystoupil Kang Hwi se skleničkou v ruce.

,,H-H-HEEEEEE?!" vyjekl Lee a překvapeně si protřel oči, jako by si myslel, že špatně vidí. Bohužel, jeho zrak byl brilantní a blondýn byl tudíž skutečný.

Kang Hwiho zorničky se rozšířily, sklenička mu šokem vypadla z ruky a roztříštila se na podlaze na milion malých střípků, které se již nikdy nedají dohromady. ,,Ta-Ta-Tae Ik?! Máš spát! Tak co tady děláš?!"

,,Neměl bych se na totéž ptát spíš já?!" Hnědovláskovo srdce splašeně bilo. ,,Co tu vůbec děláš? Máš být pryč!"

,,Bydlím ve svém pokoji..." zašeptal tiše zaražený Kang Hwi. Celou tu dobu byl ve sklepě, neboli svém pokoji, kam věděl, že se Tae Ik nikdy nepodívá. A teď se takovou blbostí prozradí!

Mladší zavrčel a prudce ho přirazil ke stěně. ,,Proč jsi mě neposlechl?" udeřil. ,,Beztak mi je špatně kvůli tomu."

,,Nemohl jsem odejít. Jang Man Ok ano, ale já ne. Kam bych asi šel?" štěkl po něm Kang Hwi. Trhl ramenem, aby se vyprostil, ale Tae Ik ho přitlačil na zeď o to víc. ,,Kdo si myslíš, že jsi, haah?"

,,To je mi jedno, kam půjdeš. Peněz máš dost a Prezident Hwang se o tebe jistě rád postará. Nebo taky ne. Já jsem přece taky mohl celý půl rok zůstat v japonském vězení, přestože mi ty drogy podstrčil jeden kluk na letišti a vůbec jsem o tom nevěděl, no ne?" zašeptal a zoufale mu zaryl nehty do ramene.

,,O tom já nic nevím," zavrčel podrážděně Kang Hwi a jeho ruce od sebe odbyl. Nenechal se ponížit tak snadno. Sevřel Tae Ikovy pohublé paže a jejich pozice prohodil. Nyní se u zdi nacházel Tae Ik a byl k ní přitlačován Kang Hwim.

,,Oh, takže sis nevšiml, že jsem na tak dlouhou dobu zmizel? Nebo jsi tak hloupý a považoval jsi to za dovolenou?" Hnědovlásek se mu pokoušel vykroutit, pohledem ovšem zavadil o jeho rty. Jedna z největších chyb dnešního dne.

,,Samozřejmě, že jsem to nepovažoval za dovolenou!" Tohle Kang Hwiho docela zranilo. ,,Ani nevíš, jak jsem se snažil ti pomoci! Nebýt společnosti, která mě tu držela a dávala mi i práci za tebe, tak jsem tě odtamtud dávno dostal!"

,,Myslíš, že ti budu věřit? Jin Se Ryeong mi všechno řekla! Nebýt jí, trčím tam doteď a touhle dobou už uvažuju o sebevraždě. Kdyby mi nepomohla, do pár měsíců jsem mrtvý. Nedalo se to snášet..."

,,Tae Ik!" okřikl ho Won a zcela zrušil mezeru mezi jejich těly. Na to, že zasahuje druhému do osobního prostoru tímto způsobem, nebral ohled. Potřeboval ho obejmout, těžkou hlavu mu při tom gestu položil na krk. ,,Ty idiote... chyběl jsi mi..."

Cítil, jak v jeho náručí druhého tělo šokem ztuhlo a následně se mírně roztřáslo. Hnědovlásek měl co dělat, aby se znovu psychicky nezhroutil. ,,Jaká to ironie osudu. Moje ex, jejíž city jsem nedávno odmítl mě zachrání, zatímco moje předtím současná dívka mi zahýbá s nejlepším přítelem, navíc v mé vlastní posteli..."

Blondýnek sebou cukl. Cože? Jak? Jak to mohl vědět? O kousek se od něj odtáhl, roztřesené rty mírně pootevřené. ,,Kdy jsi..."

,,Hledal jsem tě, když jsme přijeli. Ani jste si nás nevšimli," pokrčil nepřítomně rameny, unikl z jeho objetí a došel k ledničce, jak plánoval. Místo salátu sáhl po džusu, hlad ho opustil.

,,Počkej..." Kang Hwi ho jedním krokem dostihl a pevně sevřel jednu jeho ruku do svých dvou. Hlavu držel sklopenou, pohled se mu rozostřoval. Co se týkalo očí, necítil se v poslední dobře. ,,Ona tě miluje. To já ji k tomu svedl. Potřebovala utěšit a uspokojit, někdo to prostě udělat musel. Nenáviď mě, ne ji. Nezaslouží si to."

,,Nechci se o tom bavit," zarazil ho hnědovlásek. ,,Není mi vůbec dobře, půjdu si zase lehnout. Hádám, že tebe odsud nevyhodím ani kdybych se velmi snažil, takže můžeš zůstat pod podmínkou, že se ten tvůj malý satan ke mě nepřiblíží na sto metrů. Alergie jsem si užil dost. A, poslední doporučení. Být tebou, neukazoval bych se Jin. V tom případě tě totiž sežere..." Na další mluvení už neměl sílu, cítil se opravdu mizerně. Chtěl si už jen jít lehnout a prospat celý den.

,,Dobře..." Kang Hwiho hlas ztrácel na síle, stejně tak jeho stisk. Nakonec svého přítele pustil úplně a se špatným pocitem se opřel o ledničku. Také by si potřeboval odpočinout, oči ho začínaly dost bolet. ,,Děkuju..."

,,Vzbuď mě jen v případě, že nastane konec světa, nebo budou z nebe padat jednorožci, ano?" rozloučil se Tae Ik a opatrně se vydal nahoru po schodech, směrem ke svému novému pokoji. Měl problém se tam dostat, zdolal sotva první schody a na druhé již neměl sílu. Dlouhý pobyt ve vězení, podvýživa a psychické vyčerpání se na jeho zdraví podepsaly, i proto mu bylo špatně. Uvažoval zastřeně, rozhodl se tedy, že si ustele na podlaze v mezipatře. Stejně dobré místo pro spánek jako každé jiné.

Tento drobný fakt Wonovi neunikl. Ještě dlouho zůstal na svém místě a snažil se pořádně zaostřit, než se mu to konečně podařilo. S povzdechem došel k němu váhavým krokem, zastavil se jen kousek od něj. Pak si dodal odvahu a sehnul se pro to mdlé tělo, aby ho zvedl z podlahy. Šlo to zatraceně těžko, i když byl Tae Ik velice lehký.

Jakmile spící hnědovlásek ucítil cizí dotek, pořádně sebou škubl. Podobné věci se na něm podepisovaly, vyvolávaly vzpomínky. ,,N-Nee... Hmmmmm... Dnes ne..."

,,Jen ti pomůžu do postele, ty by ses tam sám nedostal," upozornil ho na jistý fakt, proč mu pomáhá, Kang Hwi. Jeho slova mu přišla podezřelá, ale brzy se z jeho paměti vytratila.

,,Prosím, nechte mě být... Alespoň... Dnes..." Zdálo se, že ho Lee vůbec nevnímá, že je mimo realitu. Na čele se mu objevila drobná vráska.

,,Nechci ti ublížit, Tae Ik," uklidnil ho jemným hlasem Kang Hwi a zvedl si ho do náruče, ,,jen ti chci pomoci. Uložím tě a půjdu zase pryč, nechám tě samotného, ano?"

Hnědovlásek nešťastně kníkl, dále ale setrvával tiše. K blonďáčkovi se zoufale tiskl, snad jako by se bál, že mu uteče.

,,Jsi divnej, Tae Iku..." zamumlal si Kang Hwi pro sebe pološeptem. Zakroutil nad tím nechápavě hlavou. Co se to s ním jen děje? No, spíš s nimi oběma.

Opatrně ho donesl až tam, kam měl druhý původně namířeno. Jen, co ho položil do postele, přitáhl si hnědovlásek kolena k bradě a zoufale se schoulil do klubíčka.

Kang Hwi váhal, jestli má skutečně odejít. Rozhodl se, že u něj chvilku posedí, tak se usadil na okraj postele. Netušil, proč to udělal, ale k hnědovláskovi natáhl ruku a trhavým pohybem, protože se trochu bál, aby mu neublížil, ho pohladil po rozcuchaných vláscích.

Tae Ik tentokrát neucukl ani nic podobného, zůstával stále ve stejné poloze. Přesto se zdálo že jeho dotek zaznamenal. Jeho doposud napjatá tvář se uvolnila, vrásky, způsobené zamračením se vyhladily.

To Kang Hwiho potěšilo, zahřálo ho to na srdci. Tae Ik netušil, jak moc mu chyběl a jak moc se bez něj cítil sám. Doufal, že už se nikdy nic takového nestane.

Hnědovlásek něco ze spánku zamumlal, spokojeně se přetočil na bříško a jeho packa začala putovat po posteli. Zřejmě něco hledala, ale stále se jí to nedařilo nalézt.

Tomu se blondýnek uculil, avšak nemohl vyhovět. Až by přišel Tae Ik k sobě a zjistil, že je s ním v posteli, navždy by ho z Full Housu vykázal. To nechtěl riskovat, proto se natáhl a jeho packu pouze něžně sevřel ve své druhé.

Zdálo se, že tohle Leeho alespoň trochu uspokojilo, neboť šťastně zavrněl a podvědomě se k němu přisunul o kousek blíž.

Večer

O několik hodin později se místností rozeznělo brnění Kang Hwiho telefonu. Volal prezident kvůli práci, takže mohl být blonďáček rád, že spal a neslyšel to. To se ovšem nedalo říci o hnědovláskovi, který se povaloval na posteli.

Tichounce zasténal, onen nevítaný zvuk ho lehce probudil. Vytáhl se do sedu, protřel si očka a rozhlédl se. Něco tu nesedělo. Jak se dostal do postele?

To bylo sice dobré si zjistit, ale jako první musel utlumit tu otravnou věc zvanou mobilní telefon. Ležel jen kousek od něj, tak hovor vypnul, nehledě na to, že mu nedošlo, že to není jeho mobil.

V další chvíli se chtěl už jen vrátit zpátky do původní pozice a ještě si schrupnout, to by ovšem nesměl zavadit o čisi ruku. O ruku někoho, kdo seděl na kraji postele, a zdálo se, že spí.

Ten někdo byl Kang Hwi, který se opíral hlavou o jednu ruku a tou druhou stále měl propletenou s tou Tae Ikovou. Celou dobu ho hlídal, střežil a dával na něj pozor, až ho to vyčerpalo a sám u toho usnul.

Hnědovlásek na něj koukal jako vyjukané kotě, a to hodnou chvíli. ,,Huh?" Nedokázal to pobrat. Jak to, že je blonďáček stále s ním? Neměl by se od něj spíše distancovat?

Tae Ik si teď připadal vážně zvláštně, cosi se v něm změnilo. Pomyšlení, že tu byl Kang Hwi celou dobu jeho spánku a navíc ho pro lepší pocit držel za ruku, ho dojímalo.

Došlo to až takové hranice, že se mu očka samovolně zalila slzami a on si je musel začít hřbetem druhé ruky stírat. Co se to s ním sakra stalo? Proč je teď tak zatraceně přecitlivělý?

Jako kdyby vycítil jeho emoce, blonďáček sebou trhl, zívl a pomaličku začal otevírat očka. Musel několikrát zamrkat a protřít si jednou rukou spánky, aby byl vůbec schopen zaostřit. Po pár minutách se mu to konečně podařilo a on s úsměvem, jenž mu vzápětí vyprchal, upřel své zraky na Tae Ika.

Ten, jakmile jeho procitnutí zaregistroval, odvrátil tvář a veškeré stopy po pláči se pokusil skrýt. Bohužel, moc dobře mu to nešlo, oči i tváře měl celé zarudlé. ,,A-Ahoj..."

,,Tae Ik..." zívl znovu Won, jeho špatného stavu si zatím nevšiml. ,,Dobré ráno. Jak se ti spinkalo?" Chvílemi byl vážně hloupý. Jak mu mohlo uniknout, že Lee pláče?

,,D-Dobře... A tobě? Mohl... Mohl sis klidně lehnout ke mě... Nemusel jsi spát v sedě." Nevadilo mu to. Naopak, teď se cítil špatně za to, že Kang Hwi spal v tak hrozné poloze, zatímco on sám okupoval postel.

Až teď si blonďáček uvědomil, že je něco špatně. Tohle by normální Tae Ik nikdy neřekl. Napřímil se a o kousek blíž se k hnědovláskovi přiblížil. ,,Děje se něco?" staral se o něj.

,,N-Ne," zavrtěl Lee hlavičkou a o kousek se posunul. ,,Mělo by snad?" Nechtěl, aby druhý věděl, že pláče. Nechtěl před ním vypadat jako slaboch.

,,Pojď ke mně... alespoň jednou přijmi mou náruč, ano? Vždycky jsi mě odmítal, proč opakuješ tu stejnou chybu? Dokážu ti pomoci, myslím..." Kang Hwi tušil, že je jeho tvář smutná a očka roní slzy. Opravdu ho chtěl utěšit, jako se o to snažil již mnohokrát.

Tae Ik váhal. Won téměř viděl, jak mu hlavou šrotují myšlenky. Nakonec však poslechl své zraněné srdce a k blondýnkovi se váhavě přitiskl.

,,Tak je to správně," pochválil ho Kang Hwi a nějaký čas ho u sebe držel. Pak ho však od sebe odtáhl a sevřel jeho tváře do svých dlaní. Jejich obličeje byly jen kousíček od sebe. ,,Copak je špatně, Tae Ik?"

Hnědovlásek se mu snažil koukat do očí, pohled mu ovšem automaticky utíkal k jeho rtům. ,,Dojalo mě, že jsi mě sem odnesl a byl tu se mnou celou tu dobu..."

,,Jsi můj přítel, proto jsem to udělal," odůvodnil své chování Kang Hwi a mile se usmál. ,,Jak jsem ti říkal, chyběl jsi mi ten půl rok. Tohle je jen malá část mé omluvy, že jsem tě odtamtud nedokázal dostat dřív..."

Ta upřímná a laskavá slova zřejmě měla Tae Ika uklidnit, měla ale opačný účinek. Hnědovlásek se rozplakal ještě víc, slané pramínky se opět rozběhly po tvářích.

,,Neplakej, Tae Ik..." špitl Kang Hwi a bříšky palců setřel několik těch průhledných kapiček. Nechtěl ho tak vidět, i jeho samotného to bolelo. ,,Neplač, prosím..."

,,A-Ale, když..." ztrápeně hlavičku schoval do jeho ramene. Slzy topil v jeho tričku, zatímco nasával jeho příjemnou vůni.

,,Tae Ik, prosím, řekni mi, co je špatně..." Won se nedokázal zbavit pocitu, že se s Tae Ikem něco děje a že to není nic dobrého. Srdce mu z té vzájemné blízkosti hlasitě bušilo, až to druhý musel slyšet.

,,J-Já n-nevím," fňukl mladší zoufale. ,,V-Všechno je špatně..." Byla to pravda, vše v jeho životě se postupně hroutilo jako domeček z karet

,,Ale já jsem tady. Jsem tvůj dlouholetý přítel a vždy jím budu. Můžeš mi říct cokoliv."

Hnědovlásek naklonil hlavičku trochu bokem, chtěl mu vidět do očí. Bohužel, nějak to nevyšlo a on očima uvízl na jeho hebkých rtech, které měl kdysi možnost ochutnat.

Tentokrát Kang Hwimu jeho pohled neunikl. Aby si byl jistý, že Tae Ik zkoumá to, co si myslí, tak si jazykem vábivě po spodním rtu přejel a sledoval, jak se Tae Ikovy oči hnuly přesně dle toho pohybu. Takže to byla pravda, nemýlil se.

,,Proč... mi koukáš na rty?

,,Huh...?" Tae si vlastně ani neuvědomoval, že něco takového dělá. Bylo to zcela nevědomky. Teprve teď si to uvědomil, díky čemuž jeho tváře nabraly silný růžový nádech. ,,Ehh... Biane."

,,A stále koukáš..." Ne že by to Kang Hwimu vadilo, ale bylo to dost zvláštní. Zdálo se mu, jako kdyby po jeho rtech Tae Ik toužil. Spolkl knedlík v krku. ,,Ty snad..."

,,Ne, nic takového," zavrtěl hnědovlásek hlavou a tím vše popřel. Nemůže přece... Taková hloupost! Jak Kang Hwiho něco takového mohlo napadnout?

,,Heh, už jsem si myslel, že ses nám znovu zamiloval," uculil se provokativně Kang Hwi. Doufal, že když ho bude škádlit, tak tím mu zlepší náladu. Minimálně sobě ano.

Tae se tiše zasmál. ,,Snad ne do tebe? Nebo bys mi snad chtěl říct něco ohledně svých citů?" Přišlo mu nemyslitelné, že by se zamiloval do muže. Vše přisuzoval zmatení.

,,Třeba něco jako... Sa-ran-ghae-yo?" Při každé slabice toho nádherného slovíčka se k hnědovláskovi přibližoval víc a víc, až se zdálo, jako že ho chce celého sníst. Nakonec se odtáhl a raději sklopil hlavu. Z této blbosti dosti zčerveneal.

,,Kang Hwi?" podivil se hnědovlásek, zněl krapet vystrašeně. ,,Ehm, já nejsem k jídlu."

,,Ne... já jen... ach, já vím." Kang Hwimu se pletly slova. Netušil, co správně by měl říct. ,,Už... je ti líp?" Svou nerozvážností, za kterou by ho normální Tae Ik zaškrtil, si způsobil pořádný trapas

,,Mnohem líp," pousmál se hnědovlásek a kousek se od něj odtáhl, aby mu to mohl ukázat. Po pláči nezbylo ani památky. ,,Děkuju ti, Kang Hwi."

,,Noo," napodopil ho blondýnek, ,,to jsem rád. Já teď tedy půjdu k sobě, ano? Myslím, že jsem tě otravoval dost. Navíc musím splnit slib, co se Chanton týče." Aniž by čekal na nějakou Tae Ikovu reakci, blýskl po něm dalším úsměvem, rychle se zvedl a téměř během místnost opustil.

,,Nyaaaaa!" Tae táhle zasténal a praštil sebou zpátky do postele. Co se to s ním jen děje? Bylo to vážně zvláštní, zvlášť ta záležitost se rty. Co to má znamenat? No, možná se už pomátl.

To bylo dost možné. Asi se zbláznil a chtěl kvůli tomu políbit svého přítele. Ne! Nic takového si nesměl přiznávat. To byl nesmysl. Nikdy by nic takového jako dobrovolné líbání chlapa neudělal. Nebo snad...?

Ne! Ne, ne, ne a ne! Tohle bylo prostě nepřípustné, jistě za to může nedostatek vitamínu C. Jistě, tím to bude. Měl by okamžitě začít jíst spoustu citrusů.