O tři hodiny později

Tae Ik konečně po půl roce usedl do letadla mířícího do Koreje. Po boku mu seděla Se Ryeong. S nadšením v srdci se dotýkal svého milovaného oblečení, do něhož se oděl, jakmile byly vyplněny všechny protokoly a papíry k propuštění.

Bylo neuvěřitelně pohodlné, neměl z něj navíc žádnou alergickou reakci. Neskutečně osvobozující pocit. Tichounce zívl, hlavičku se odvážil položit na dívčino rameno. Chtělo se mu spát.

,,Jsi rozkošný, když jsi půl roku neviděl světlo světa," pronesla tím svým obvyklým roztomilým hlasem Jin a přeslazeně se usmála. Nechala ho, ať se o ni opírá. Nevadilo jí to. ,,Chtěla bych se s tebou na něčem dohodnout."

O nějakou dobu později, Full House

Černé taxi zastavilo, a jen, co Jin zaplatila příslušnou částku, obrátilo se a odjelo zpět. Dva mladí lidé tak zůstali zcela osaměle stát u hlavní brány, vedoucí na místa, která vždy budou v Tae Ikově srdci hrát roli.

Vyťukal kód a otevřel jím onu ohromnou bránu na počátku cesty k hlavním dveřím. Pečlivě se ohlížel, jestli se za ním brána samovolně zavírá, jak u ní bylo zvykem. Byl tak šťastný. Konečně je zpět!

Ryeong ho pečlivě pozorovala, nesmělo jí uniknout nic. I ona byla šťastná, jeho záchrany ani v nejmenším nelitovala. Navíc, po tom půl roce byl Lee tak rozkošný a snadno se jí poddával.

To bylo to, co chtěla. Chtěla jeho. Na její návrh sice ještě nepřistoupil, ale instinktivně tušila, že brzy svolí. Při pohledu na ten velký dům přemýšlela o tom, co asi Jang Man Ok právě dělá.

,,Jdeš taky?" vyzval ji mladík s mírným úsměvem když viděl, že se nehne z místa. Nechtěl jít sám, chtěl jí za všechno, co pro něj udělala, nějak poděkovat. Minule ji odsud vyhazoval, tentokrát ji zval dovnitř.

Překvapeně se na něj zadívala. Nic takového z jeho strany nečekala. Vyloudila ve své tváři milý úsměv, který u ní šlo vídat málokdy, a s jemným přikývnutím ho následovala.

Hnědovlásek vypadal šťastně, což bylo dobře. Štěstí si po tak dlouhém utrpení zasloužil. K hlavnímu domu dorazili za chvíli, když si Lee uvědomil jednu věc. ,,Nemám klíče."

,,To už jsi zapomněl, že můžeš otevřít kódem?" Žena povytáhla obočí, vždyť tento fakt nezapomněla ani ona. Ach ti chlapi, povzdychla si v duchu.

Tae se rozzářil, tohle ho nenapadlo. Jak vůbec mohl zapomenout na něco takového? Zadal příslušné osmičíslí, na jehož složitost Kang Hwi vždy nadával. Ozvalo se tiché pípnutí, dveře se otevřely.

Jin Se Ryeong si dovolila vstoupit a jako největší královna se usadila na gauči v obývacím pokoji. Kdyby nebyla zvyklá na služebnictvo, byla by si došla i pro pití.

,,Kdepak všichni jsou?" podivil se Lee a posadil se hned vedle. Dům byl neobvykle tichý. Zvláštní. ,,Půjdeme za Kang Hwim?"

Jin pokrčila rameny a zvedla to své pěkné pozadí z pohovky. Kang Hwiho dlouho neviděla, tak proč ne. ,,Můžeme, ale jdeš první."

,,Nemůžu," povzdechl si Lee. ,,V té své jezevčí noře v podzemí má tu malou, chlupatou příšeru, co o slově antialergení nikdy neslyšela a beztak není ani naočkovaná."

Tae Ikova slova Jin upřímně pobavila. Neodolala a melodickým hlasem se zasmála. Byla to nádhera pro uši, téméř jako symfonie. ,,Myslím, že by se mu moc nelíbilo, když by tě slyšel tohle říkat, nepletu se?" Nečekala na odpověď, rovnou pokračovala. ,,Dobrá, půjdu první."

,,Díky," poděkoval jí upřímně Lee, zase ho zachraňuje. ,,Stejně je ta věc malý satan," povzdechl si. Jak vůbec předtím mohl něco takového tolerovat ve svém domě?

To Se Ryeong netušila, ale tak nějak jí to bylo jedno. Otevřela dvířka do sklepa, sklonila se, aby se nepraštila a horní rám, a sešla několik schodů dolů. Chlupatá kulička zamňaukala a vrhla se jí k nohou, ale byla jediná, kdo se v místnosti nacházel. Jinak nikdo.

,,Uááááá!" Přestože od ní byl Tae Ik asi čtyři metry, zděšeně zaječel a schoval se za nejbližší roh. ,,O-Odstup, s-s-satane."

,,Nikdo tady není, Tae Ik," prohlásila Jin po důkladné prohlídce celé místnosti. Nikdo nebyl skryt za pohovkou, ani pod dekou. Místnost obývala Chanton sama.

,,To je zvláštní," podivil se hnědovlásek a zamyslel se. ,,Kang Hwi odsud odcházel málokdy, většinou tu byl zalezlý a využíval toho, že se sem nedostanu."

,,Třeba v domě není vůbec. Viděli jsme snad někoho cestou? Víš přeci, jak miluje nakupování. Je pravděpodobné, že je někde ve městě nebo tak. Go Dong bude pravděpodobně s ním, protože by se tu sám bál," zvažovala Jin možnosti. Nedivila by se, kdyby odhalila pravdu.

,,Někdy mě až děsí, jak rychle tě něco dokáže napadnout." Ryeong byla opravdu chytrá. Ačkoliv byla pěkně prozíravá mrcha, její inteligenci jí nikdo upřít nemohl. ,,Možné to je."

,,Ale možná se v době tvé nepřítomnosti přestěhoval do tvého pokoje, co ty víš," utahovala si z něj dívka jako obvykle. Byla to další z mnoha možností, které se mohly v době jeho nepřítomnosti stát.

,,Heeeeeeeh?!" vyjekl zděšeně. ,,V tom případě je mrtvý člověk!" Otočil se na patě a vydal se ke schodům, které začal jeden po druhém zdolávat. Musel opatrně, ještě ani zdaleka nebyl v pořádku.

Jin Se Ryeong byla hned za ním a přidržovala jej za paži, aby si neublížil. Pomohla mu na rovinku, pak už zvládl jít sám. ,,Zajímalo by mě, kam zmizela Jang Man..." zašeptala si pro sebe.

Tae ji nezaslechl, byl až moc zabraný do všech svých myšlenek. To, že se vůbec prvně stará o Kang hwiho než o svou přítelkyni, mu nepřišlo zvláštní.

Zastavili se před dveřmi Kang Hwiho pokoje, Tae Ik ztracený v myšlenkách. Jin ho chvíli pozorovala, než si odkašlala a přerušila tak nit jeho vnitřních myšlenek. ,,Tak otevřeš mi, nebo to mám udělat sama?"

,,Promiň," omluvil se Lee, a zavřel hlavou, jako by chtěl veškeré své předchozí myšlenky zahnat. ,,Doufám, že nemáš pravdu a on se ke mně nenastěhoval..." zamumlal si pro sebe. Nesnášel, když mu někdo něco bral.

,,To já taky, ještě by to s tebou seklo," ušklíbla se podlým způsobem Se Ryeong, věděla o čemkoliv. Ironií osudu bylo, že mluvila o věcech, které nemohla vědět s jistotou, a přesto se její hypotézy blížily k opravdové skutečnosti.

,,Dobře, jdeme na to," odhodlal se konečně mladík a pevně vzal za kliku. Odhodlání ztrácel rychle, takže stačil jen jemně otevřít, než se jeho ruka vrátila zpátky na své původní místo. Nadechl se a pomalu se chystal vejít.

Ještě ani neměl možnost do pokoje nahlédnout úplně, když k jeho uším dolehlo slastné zasténání. Bylo to... dívčí zasténání. Ztuhla mu krev v žilách, protože se ten zvuk ozval znovu. A znovu. Byla to Jang Man.

V tu chvíli se mu před očima zatmělo, chvíli vůbec neuvažoval. Dveře prudce rozevřel, hned vzápětí toho však zalitoval. Spatřil něco, co nikdy vidět neměl.

Jeho přítelkyně se zmocňoval jeho přítel, Kang Hwi. Věznil ji pod sebou, líbal ji a její tělo si přivlastňoval za doprovodu zvuků z její strany. Byli zakryti slabou dekou, ale i tak šlo poznat rysy i to, jak si jej Jang Man Ok udržovala u těla svýma nohama, jimiž ho svírala kolem pasu.

Po několika vteřinách se mu před očima zatmělo. Mohla za to Jin, která mu je překryla svými dlaněmi. ,,Pojďme pryč, Lee Tae Ik," vyzvala ho. Tušila, co by mohl udělat. Jedna možnost byla horší než druhá.

Ti dva byli tak zabraní do sebe, že si jejich příchodu vůbec nevšimli. Pro ně to bylo možná lepší, pro Tae Ika ovšem o to bolestnější. Do Jininy dlaně začaly stékat slané krůpěje slz, s nimiž pomalu odešli pryč.

Dívka ho dovedla až do obýváku, kam ho pomalu uložila na pokovku. Sama si sedla vedle, jeho hlavu si přitáhla na klín a začala ho vískat ve vlasech.

Toto konejšivé gesto ho rozplakalo mnohem víc. Zoufale si přitáhl kolena k bříšku, rukama si přikryl obličej a poprvé hlasitě vzlykl. Nedokázal to přetrpět, do jeho srdce byla zabodnuta dýka, která mu ho párala na několik částí. Ti dva ho zradili. Zapomněli na něj. Zavrhli ho. Nemohlo být na světě nic horšího než tohle.

,,Šššš..." snažila se ho dívka marně utěšit. ,,Notak, Tae Ik... Ti dva za to nestojí, nezaslouží si vůbec být důvodem tvého smutku a tvých slz. Neplač, prosím..."

,,Zrádci..." To bylo jediné slovo, které ze sebe dokázal tmavovlásek vyloudit. Pomalu v něm k těm dvěma vzrůstala nenávist podporovaná oprávněným vztekem. Za pomoci pláče si potřeboval ulevit svým pocitům.

,,Já vím, zlato. Já vím..." utěšovala ho dívka. ,,Nechtěla jsem ti to říkat, ale... Nejen oni. I Go Dong a prezident Hwang... Pod U Entertainment už nepatříš, Tae Ik. Vyhodili tě..."

Toto zjištění Tae Ika zlomilo úplně. Takže se ho i Hwang zřekl? I on? Ten poslední, od něhož by to čekal? Tak tedy... ,,Kang Hwi mě nahradil v Take Two."

,,Je mi to líto..." Věděla, že ho to zraní, ale udělala dobře. Kdyby to dál odkládala, bylo by to mnohem horší.

Tmavovlásek se zvedl z jejího klína a popotáhl, což byl poslední projev jeho smutku a zoufalství tento den. Potlačit veškeré své pocity, to bylo to hlavní. Již bez slz se obrátil čelem k Jin. Zcela vážným, avšak trochu nakřáplým hlasem, pronesl jejím směrem: ,,Děkuji. Hodně ti dlužím, Jin."

,,To je v pořádku. Nedělej si s tím starosti," pohladila ho po tváři. ,,Pamatuješ, o čem jsem mluvila v letadle?"

,,Ano, moc dobře." Tae Ik na důkaz souhlasu jemně přikývl. Po této zkušenosti byl odhodlán do toho jít. ,,Myslím, že víš, jaká je má odpověď. Ano, Jin Se Ryeong."

Tmavovlásčino srdce nadšeně zaplesalo, radost dokázala jen těžko skrýt. ,,V tom případě," mírně se usmála, ,,se jako první musíme pomstít těmhle dvěma."

Přesně po tom Tae Ik toužil, krásně se jim pomstít. Oba dva plánoval vykopnout z Full Housu, jakmile se v dobrém pocitu projdou po domě a spatří ho uvnitř. Jak moc se na tu chvíli těšil.

,,Skoro, jako bys mi četla myšlenky, Jin," uculil se a pohodlně se uvelebil vedle ní. Všechny ty nepříjemné pocity odsunul do toho nejtemnějšího koutku svého srdce a pečlivě je uzamkl.

Nemuseli čekat dlouho, protože o dalších deset minut později zakřupaly schody a do obývacího pokoje propojeného s kuchyní vstoupili s radostným smíchem Jang Man s Kang Hwim v patách. I Tae Ikovi se chtělo smát, ale ne v dobrém smyslu. Nejkrásněji mu bylo, když se ti dva při pohledu na něj zarazili, jejich štěstí při tom vyprchalo kamsi do neznáma.

V ten moment se cítil opravdu skvěle. Hodlal si to patřičně vychutnat. Jednu nohu si přehodil přes druhou a mírně se pousmál. ,,Zdravím vás... Dlouho jsme se neviděli, nemyslíte?"

Počáteční zaražený výraz na Jang Man Okčině tváři vystřídal nadšený úsměv. ,,Tae Ik-shi!" Zdálo se, že je ráda, že ho znovu vidí. Dokonce si kvůli tomu nevšimla ani Jin Se Ryeong, která k přivítání neřekla ani slovo.

Ovšem, mladík jí nevěnoval ani slovo. ,,Won Kang Hwi... Můj starý... příteli." Poslední slovo téměř vyplivl s jasným odporem a znechucením. ,,Pojďme si někam promluvit."

Oslovený povytáhl obočí, obě dívky mezi nimi kmitl pohledem. Pouze dva ze čtyř věděli, o co půjde. Mezi nimi však Kang Hwi nebyl. Pokrčil nad tím rameny a následoval ho, protože se dal Tae Ik mezitím do chůze.

Došel dostatečně daleko na to, aby mu nikdo nedokázal zabránit v tom, co se chystal udělat, zároveň byl ale natolik blízko, aby bylo vše pořádně slyšet.

Zastavil se, cítil, že blondýn stojí za ním. Prudce se otočil a praštil ho do nosu. ,,Jsi jen hnusný zrádce!"

,,Aaaaau!" zavyl zraněně Kang Hwi a za postižené místo se chytil rukou. ,,Co to plácáš! Vždyť rád vidím, že žiješ! Jsi ještě horší než dřív, to vězení se na tobě podepsalo..."

,,Měl by sis dát pozor na jazyk. Jinak by se ti taky mohlo něco stát," zavrčel hnědovlásek. ,,Vypadni." Namířil ruku ke dveřím. ,,Vypadněte oba a jednou pro vždy opusťte Full House!"

,,Co-co to do tebe vjelo? Co to zase plácáš? Co ti Jin Se Ryeong zase nakukala?!" vyjel po něm Kang Hwi. Nemohl mu jen tak bezdůvodně přikázat, aby si sbalil věci a odešel.

Tedy, v to doufal. Ale, jelikož Full House Tae Ikovi patřil, mohl vše. ,,Ryeong do toho nepleť. Tohle je mé vlastní rozhodnutí."

,,Proč, sakra?! Co jsem ti provedl, že mě vyhazuješ?" vyšiloval Kang Hwi. Absolutně mu Tae Ikovo chování nedávalo smysl.

,,Vypadni, Kang Hwi. Okamžitě," nekřičel ani nic podobného, právě naopak. Ovládal ho ledový klid. Nevěštilo to nic dobrého. V podobných situacích totiž Lee klidný nikdy nebýval."

,,Pff," odfrkl si uraženě Kang Hwi a bez další reakce odešel. Aniž by řekl něco k Jang Man, protáhl se kolem ní a zamířil do svého pokoje. Tae Ik ho pořádně naštval, tak pro něj nebyl problém ho poslechnout.

Hnědovlásek spokojeně došel až zpět k dívkám. Jako první se obrátil ke své, teď již bývalé, přítelkyni. ,,Pro tebe to platí taky. Jdi si zabalit a opusť můj dům."

Jang Man po jeho prohlášení vykulila oči a vyměnila si pohled se zářící Se Ryeong. Znovu se zadívala na Tae Ika. ,,C-co? Proč bych měla odcházet?"

,,Kang Hwi odchází," oznámil jí. ,,Ty jdeš s ním." Pokrčil rameny, tím to pro něj končilo. Obrátil se ke své společnici. ,,Jin, viděla jsi renovaci hlavního domu?"

,,Zatím ne. Provedl bys mě, drahý?" Usmála se na něj tak vstřícně a svůdně zároveň, že se z toho udělalo Jang Man zle. Nechápala Tae Ikovo rozhodnutí, ale vzhledem ke svému tajemství se rozhodla uposlechnout.

Hnědovlásek zatím jen jemně kývl a ukázal Jin směr, kterým se oba vydají. Svým bývalým přátelům již nehodlal věnovat jediný další pohled.

Ani Jin na ně nijak nedávala pozor, usmívala se od ucha k uchu. Ano, tohle jí dělalo radost. Velikou. Zvlášť, když si teď zajistila, že bude Tae Ik jenom její.

Tohle hnědovlásek v potaz nebral, měl co dělat, aby to všechno vůbec psychicky vydržel. I přesto, že většinu pocitů eliminoval, bylo to velmi těžké.

Dívka ho provokativně a zároveň povzbudivě chytila za packu. Cupitala za ním jako ocásek a snažila se mu tím trochu zlepšit náladu. Pochybovala, že to zabralo.

Možná to nezabralo, ale alespoň ho nevytočila ještě víc. To byl úspěch. Rozzlobeného Tae Ika šlo naštvat ještě víc velmi snadno. ,,Rekonstrukci jsem dokončil ještě měsíc předtím, než mě neprávem zavřeli," začal pozvolna.

,,Takže teoreticky můžu bydlet tam," vymyslela to pro sebe Jin Se Ryeong. Byla tak chytrá! Lstivě se ušklíbla. ,,Nebo mě necháš spinkat u tebe, Tae Ik-nim?"

,,Myslíš si, že do toho pokoje vůbec kdy ještě znovu vkročím, natož, abych tam spal?" nadhodil a zavrtěl hlavou. ,,Riskovat to nebudu. V hlavním domě je spousta pokojů, v pohodě se tam vejdeme."

,,Takže budeme spát v jednom, to je krása~" zasnila se dívka. Připomínala sluníčko. Zářila až tak moc, že se na ni téměř nedalo dívat. ,,Už se těším, můj drahý, na naše společné chvíle."

,,Určitě nám bude dobře," souhlasil s ní hnědovlásek, to už ale byli v cíli. Došli do prostor, které dívka jistě ještě neviděla.