O tři hodiny později

Jak Hwang slíbil, tak také splnil a o tři hodiny později od své návštěvy přijel k Full Housu. Prozvonil Tae Ika, aby mu dal na srozuměnou, že mohou vyrazit, tak ať jde ven. Hnědovláska následoval v podstatě celý dům, respektive jeho obyvatelé. Chtěli se s ním řádně rozloučit.

Mezi přítomnými byl i Kang Hwi, který se v uplynulé době stačil probrat. Tae k němu přišel až jako k poslednímu a mírně se pousmál. ,,Postarej se mi o Full House, ano?"

,,To si piš, že ano," přikývl Kang Hwi, v tomhle ohledu byl někdo, na koho se dalo spolehnout. Mohl mu zaručit, že po jeho příjezdu bude vše úplně stejné jako teď. Všichni byli a budou šťastní.

,,Děkuju," usmál se hnědovlásek a ještě naposledy všem zamával. Pak už se otočil, nasadil si sluneční brýle a vydal se i s kufrem k Hwangově autu.

Hwang se mu uctivě poklonil a téměř jako jeho sluha kufr přebral a uložil ho do kufru auta vedle toho svého. Zaklapl zadní dveře, otevřel Tae Ikovi a po jeho usazení zasedl na místo řidiče. Zatroubil na ostatní, na dálku si otevřel bránu, která se samovolně zavřela, a mohlo se vyrazit.

Přestože se stal prezidentem společnosti, byl stále stejně milý a starostlivý. Přesně proto s Tae Ikem jel i do Japonska za matkou.

Jang Man Ok si povzdychla a naposledy zamávala, než auto úplně zmizelo z obzoru. Ráda by jela se svým přítelem, ale jelikož zastávala funkci matky v této velké rodině - to znamenalo, že uklízela, vařila a o všechny se starala, nemohla.

***

,,Něco mi stále vrtá hlavou, hyung," svěřil se Lee staršímu. ,,Proč teta kontaktovala vás a ne mě samotného?" Nebylo to logické, nedávalo to smysl.

Prezident hodnou chvíli mlčel, vyjel z pozemků Full Housu a až pak se na Tae Ika otočil. ,,Protože by to s tebou šlehlo, tušila to. Neříkám, že mě to nezasáhlo, ale přeci jen to byla lepší volba."

Lee se nad tím zamyslel, opravdu to smysl dávalo. Jen... Stále měl ten nepříjemný pocit, že je tu něco moc špatně.

Když na to Tae Ik nijak neodpověděl, Hwang, věnující se cestě, se zeptal: ,,Je všechno v pořádku?" Chápal, že nejspíš ne, ale v této situaci byla konverzace důležitá.

,,Jistě," kývl Tae, nechtěl mu přidělávat další starosti. ,,Jen se s tím potřebuju jednoduše srovnat, je to... šok. Při mé poslední návštěvě vypadala matka v pořádku, teta říkala, že se možná uzdraví úplně..."

,,Mrzí mě to, Tae Iku, vím, jak ti na tvé matce záleží. Je to milá žena. Když jsme tě s Man Ok hledali a našli tě tam, to místo jsme si opravdu oblíbili. Nebo alespoň já."

Lee opět kývl, krátce zavřel oči. ,,Je to opravdu krásné místo, ostatně, stejně, jako celé Japonsko. Nezbývá mi než doufat, že to byl pouze planý poplach."

,,V to doufáme dva, Tae Ik," usmál se Hwang a přeřadil, vjížděli na dálnici vedoucí k letišti. Jejich letadlo letělo za tři čtvrtě hodiny, měli ještě spoustu času. Nespěchal, jízdu si užíval.

,,Dělá mi starosti ještě jedna věc," začal opatrně mladší. ,,Náš pobyt se může hodně protáhnout. Co bude v tom případě s Take 2? O Kang Hwiho se nebojím, jako Only one je velmi dobrý, ale Go Dong ještě nemá takové zkušenosti, aby mohl vystupovat sám."

Prezident se zarazil. To byla pravda, co budou ohledně skupiny dělat? Musel se nad tím dlouze zamýšlet. ,,Můžeme říct novinářům upravenou pravdu, že na nějaký čas odjíždíš pryč z Koreje, tak co se týče Take Two, nic nebude... nebo bychom mohli požádat Kang Hwiho, aby tě zastoupil."

Hnědovlásek vypadal, že o tom vážně přemýšlí. Po docela dlouhé odmlce kývl a seznámil Hwanga se svým názorem. ,,Myslím, že druhá možnost bude lepší. Nikdo neví, jak dlouho budu pryč a po tu dobu nemůže být Go Dong nečinný."

,,Sám bych to neřekl lépe," polichotil mu Prezident a obdařil ho svým milým úsměvem. Byli jen kousek od letiště, kde na ně měl čekat Hwangův řidič, který se o jeho auto v době nepřítomnosti postará.

O několik minut později se s ním setkali Hwang mu předal klíče a pomohl Taemu s kufrem. Zatímco zápasil s tím svým, hnědovlásek ke svému maskování připojil ještě klobouk. Opravdu nepotřeboval, aby ho někdo poznal.

Věděl, že se tomu nevyhne, ale i tak se o to mohl pokusit. Byl prostě až moc oblíbený, zvláště mezi děvčaty. Hwang se maskovat nemusel, protože nehrozilo, že by jej někdo rozpoznal. A kdyby náhodou, rozhodně by si nedovolil se na něj vrhnout.

Společně vešli do budovy letiště, jejich letadlo odlétalo asi za čtvrt hodiny. Lee chtěl nastoupit co nejdříve a vyhnout se tak davu fanoušků, bohužel, jako nejslavnějšímu zpěvákovi z celé Koreji se mu to nepodařilo. ,,Není to Tae Ik-oppa?" ozvalo se těsně za nimi.

Zmíněnému přelezl mráz po zádech, instinktivně přidal do kroku. Představa, že ho chytnou, byla příšerná. Musel spěchat, ale nemohl utíkat. Bylo to děsivé, nemohl totiž udělat vůbec nic.

Byl za své fanoušky velmi rád, dříve nemíval téměř žádné. Každopádně, často bývali až příliš děsiví, míval z nich husí kůži. ,,Eh... Promiňte..." Cestu jim zastoupil jakýsi zrzek.

,,Přejete si?" Jako záchrana se před Tae Ikem zjevil Hwang, který byl předtím kus za ním. Teď mu dělal živý štít. ,,Promiňte, potřebujeme projít, spěcháme na letadlo."

,,Odvedu jejich pozornost," nabídl se onen tajemný zrzek a jemně se usmál. ,,Chci jen, abyste si vzal tohle, oppa~" podal Taemu úhledně zabalený dárek.

,,D-díky," vykoktal ze sebe Tae Ik. Byl z něj v rozpacích. Pobral balíček, rychle ho schoval do kufru a spoléhal na to, že ten mladík mluví pravdu. Pak se dal do rychlé chůze, aby byl co nejrychleji pryč.

,,Hej, holky!" křikl zrzek po davu ječících dívek. ,,Tohle není náš oppa. Ale mám pocit, že támhle," ukázal na opačný konec haly, ,,jsem viděl Kanghwiho-oppa!"

,,KYAAAAAAA! KANG HWI-OPPAAAAA!" Rozběsněný dav se nechal snadno zmást a rozeběhl se přesně tím směrem, kam jim bylo ukázáno. Všichni byli jako smečka hladových krků, která by svou oběť nejlépe chytila a dala si ji k svačince. Po tom Tae Ik opravdu netoužil.

Dvojice musela postupovat velmi rychle, všem jistě brzy dojde, že to byla podlá léčka, jakmile zmíněného blonďáka nenajdou. Zhruba za dvě minutky již odevzdali pasy a letenky, odevzdali zavazadla a mohli vstoupit do letadla.

Velice se jim ulevilo, když se pohodlně usadili a po nějaké době s uspokojivým pocitem vzlétli. Podvozek se odlepil od země a letadlo se vydalo na krátkou cestu do Japonska.

,,Nemám rád letadla," povzdechl si Tae a zaryl nehty do sedačky. Nikdy by to nepřiznal, ale měl docela velký strach z výšek a tohle byla vážně zkouška.

,,To jednou přežiješ," snažil se ho uchlácholit Prezident Hwang. Povzbudivě se na něj usmál a stiskl mu rameno, jako kdyby byli nejlepší přátelé. ,,A kdyby cokoliv, kde je záchod, víš."

,,Jasně," kývl Lee a krátce se zamyslel. ,,Asi půjdu spát..." Aby dostál svých slov, vytáhl z kapsy spací masku. Sluchátka jen povytáhl a zasadil si je do uší.

Spánek byl jako droga. Ještě nedávno s Go Dongem pracovali na novém albu a od té doby se cítil neuvěřitelně ospalý. Očka se mu samovolně klížila, zatěžoval je těžký kámen nevyspalosti. Přímo to po něm volalo.

Jakmile se ujistil, že to prezidentovi nevadí, požádal jednu z letušek o polštář a sklopil sedadlo před sebou, takže získal místo pro nohy. Letěli 1. třídou, mohl si to dovolit.

Ten kdyby chtěl, mohl by i za hezký pohled nebo autogram získat, cokoliv by chtěl. Být hvězdou mělo své výhody i nevýhody. Tohle byla zrovna výhoda zabalená v nevýhodě, protože ty časté pohledy na jeho osobu byly nepříjemné.

Musel se zároveň zaobírat až přehnanou pozorností médií, dávat si pozor, kde co řekne. Neměl téměř žádné soukromí. Pak tu byly také bláznivé a vytrvalé fanynky, kapitola sama pro sebe. Pokoj by mu nedaly ani v hrobě.

Zhruba po hodině a půl jejich let končil. Čekala je ještě cesta taxíkem, ale ta byla kratší a značně příjemnější. Pak Tae Ik konečně spatří to důležité, kvůli čemu tady je: svou nemocnou matku.

Hwang již jedno taxi zastavil a byl by do něj také hned po Tae Ikovi nastoupil, nebýt jisté nepříjemnosti. Aby tak učinil, nesměl by se kolem nich objevit tucet plně ozbrojených mužů v černé.

,,O co jde, pánové?" promluvil v japonštině Prezident. Povytáhl obočí a jako anděl strážný se postavil před Tae Ika. Nikdo mu nesměl skřivit ani vlásek. ,,Je tu snad nějaký problém?"

,,Ano, tedy pokud a vámi cestuje Lee Tae Ik. Dostali jsme jistý tip, že by s tímto mužem mohlo být spojeno pašování drog, konkrétně pervitinu," promluvil nejstarší z nich, zřejmě velitel. Na jeho povel rukou se kruh semkl.

,,Drogy? Pervitin?" Tomu se musel Hwang zasmát, až se za břicho popadal. Tae Ik a pervitin? Věděl stoprocentně, že ten by se k takovému svinstvu nepřiblížil ani na kilometr. Nic takového nikdy nebral a navíc to neměl kde sebrat.

,,COŽE?!" Leeho hlas vyšplhal o oktávu výš, nehty si zarýval do dlaně ruky sevřené v pěst. Byl v silném pokušení toho chlápka praštit. Jak se opovažuje ho z něčeho takového obviňovat?!

,,Ruce nad hlavu, ať je vidíme," zavrčel stále klidným hlasem, což se mohlo ještě změnit, velitel a probodl oba dva cestující zlým pohledem. ,,Toto není legrace. Ruce nad hlavu. Pokud poslechnete, vyhnete se případným zraněním.

Tohle už Tae Ik nevydržel, nedbal jeho rozkazů a o několik kroků postoupil vpřed. ,,Co si to dovolujete? Víte vůbec, kdo já sem? Dokážu vás zničit jediným slovem. Jak se opovažujete mě nařknout z něčeho takového?!"

,,Tae Iku, Tae Iku... uklidni se," snažil se ho Hwang zmírnit, ale jako ocenění získal pouze zlý pohled ze zpěvákovy strany. To nebylo dobré, začínal vyšilovat.

,,Zneškodněte ho!" vydal policista rozkaz a jakmile dva jeho podřízení zachytili hnědovláskovy paže, on sám se vydal k jeho kufru. Jako první mu pod ruku padl balíček od toho podivína. ,,Ale, copak to tu máme?"

,,Dárek od fanouška," odsekl naštvaně Tae Ik. Byl vzteklý. Nesnášel, když mu někdo bral věci. Navíc, když mu je někdo daroval, ty měl obzvlášť rád. (Pokud to nebyly kočičí oblečky se zvířecími chlupy.)

,,Oh, ale vážně?" předstíral policista a přímo před jeho očima rozvázal stužku, kterou byla celá krabička převázaná. Následně sundal víko, pohled všech se v tu chvíli upřel na průhledný balíček plný bílého prášku.

Leeho doposud vzteklé oči se stáhly a vzápětí zvětšily na maximum. Šokovaně hleděl na balíček, který se v dárečku od fanouška nacházel. Kdo to vlastně byl? Fanoušek pravděpodobně ne. ,,A-ale..." Jeho hlas kolísal, skoro jako kdyby ho neovládal.

,,Netvrdil jste právě, že žádné drogy nepřevážíte, Lee Tae Ik?" neodpustil si muž. ,,Zatkněte ho, toho druhého nechte být," rozkázal a balíček schoval.

,,Počkejte, počkejte," vložil se do toho Hwang, nemohl v tom přeci svého chráněnce nechat. Rukama ve vzduchu šermoval, jako kdyby je od Tae Ika chtěl odehnat. ,,Viděl jsem, jak tenhle balíček dostal od jednoho kluka na Korejském letišti v Seoulu. Není to jeho."

,,Vážně si myslíte, že téhle pohádce uvěříme?" uchechtl se šéf, zatímco jeho podřízení přimáčkli Taeho ke stěně, nasadili mu pouta a začali ho prohledávat.

,,H-hej! Tak poslouchejte ho, mluví pravdu!" bránil se Lee, přičemž se je snažil dostat co nejdál od sebe, bojoval proti nim. Nemohou přeci zatknout nevinného člověka! To je nesmysl!

Naneštěstí pro něj, důkazů bylo dost, přestože mylných. Jeho odpor po chvíli přestal policisty bavit, jeden z nich tudíž vytáhl paralyzér a uštědřil mu ránu. Tae Ik se jednomu okamžitě zhroutil do náruče.

,,Tae Ik! Lee Tae Ik!" křičel na něj Prezident, zatímco byl odváděn silnými muži pryč od taxíku. Nedokázal nic udělat, vše bylo ztraceno. Tae Ik byl zatčen.

O pár dní později, Korea

,,MAN OK!" volal Kang Hwi a schody vedoucí z jeho úkrytu ve sklepě bral po dvou. V ruce svíral tablet, držel ho tak pevně, že málem promáčkl displej. To, co před pár minutami viděl, nemohla být pravda.

,,Kang Hwi-nim?" Jang byla rozespalá, konečně se jí podařilo po probdělé noci usnou, a on ji takto znovu budí. Muselo jít o něco závažného. Vstala a pomalým krokem se mu vydala na proti, protírajíc si oči. ,,Copak se stalo?"

,,Tae Ik," vydechl blondýn, ta dvě slova mluvila za vše. Klesl vedle ní na postel a dal jí přečíst nadpis; ,,Jas jedné z největších hvězd pohasl. Lee Tae Ik zatčen za převážení drog."

,,Tae - cože?!" vypískla Jang Man Ok. Hodnou chvíli na článek a jeho nadpis hleděla, než se jí zatmělo před očima a ona padla do Kang Hwiho náruče. Bylo to na ní tak silné, že to nevydržela a omdlela.

,,Man Ok?!" vypískl blondýnek a ovinul kolem ní své ruce, aby mu nespadla. Opatrně ji pak položil vedle sebe na postel.

Pak dal stranou i tablet a přiblížil se uchem k jejím rtům, aby zjistil, jestli dýchá. Dýchala, to bylo hlavní. Výrazně se mu po tomto zjištění ulevilo. Kdyby jí způsobil infarkt, vyčítal by to jak sobě, tak Tae Ikovi. Jak mohl něco takového udělat?

Nešlo mu na rozum, proč by Tae Ik tohle dělal. Odcestoval kvůli nemocné matce, navíc, drogy přímo nesnášel. Jak mohl nějaké pašovat?

Na jednu stranu ho za takový podraz nenáviděl, protože mu i Jang Man tím Tae velice ublížil, a na tu druhou ho litoval. Co s ním a jeho kariérou teď bude?

Byl si jistý, že ve vězeňských podmínkách Lee nepřežije ani minutu. Navíc, japonské zákony byly v tomto ohledu nekompromisní, věděl, že už mu nepomůže ani ten nejlepší právník.

Zbývalo tedy vykoupení. Jenže kde sehnat tolik peněz? Od společnosti je nedostane, protože ta peníze do padlé hvězdy investovat nebude. Byl v koncích, žádný další nápad neměl. Jak by mohl svému příteli pomoci?

O půl roku později

,,You can touch...

Be my girl...

You can fly...

I want to love, love you tonight...

You you make me cool...

...

You you make me hot..."

Tento den se ničím nelišil od těch ostátních. Opět byl zavřen ve své izolované cele, ničila ho nuda a nic nedělání. Zbýval tedy jen zpěv, který mu akorát kazil náladu.

Ostatní vězni sice byli potěšeni, že mohou někoho mladého využít k něčemu jako budíček a zdroj zábavy k zahnání nudy. Tae Ik z toho byl v čím dál hlubších depresích, v podstatě ani nejedl. Pil ještě, ano, ale jídla snědl z dřívějších porcí tak desetinu.

I z toho mála mu bylo špatně, na jeho alergie nikdo z nich nehleděl, hodili je za hlavu. Bylo jim jedno, že tak ubližují nevinnému člověku.

Nejhorší na tom byli spoluvězni. Nacházel se v mužském oddělení, takže byl mladík mezi staršími a zkušenějšími chlapy, kterým nedokázal vzdorovat, i kdyt se o to z počátku snažil. Pochopil, že si tím akorát víc ublíží. Potřeboval přežít a právě kvůli tomu se jim podřídil, nechal se zkrotit a udělat ze sebe hračku.

Hnusil se za to sám sobě, bohužel, jinou možnost neměl. Kdyby to neudělal, nedožil by se dalšího rána. Přinejmenším ne zcela zdráv.

Chodbou se rozezněly kroky, čímž byla narušena jeho vnitřní rovnováha, vytrhlo ho to z uvažování a sebelitování. Dle střídání vícera nohou a klapání podpadkyvse dalo usoudit, že se jednalo o minimálně dva lidi, z toho jeden člověk byla žena.

Doufal, že ony dvě osoby nejdou k němu, lidí se teď skutečně stranil a bál. Lidský dotek ho přímo děsil, jen z jeho vyhlídky mu bylo špatně.

Měl smůlu, neboť přesně k jeho cele ti dva - strážný a mladá žena - měli namířeno. Měl by být spíš rád, protože ta dívka, která přišla, byla jediná, kdo na něj nezanevřela a myslela na něj. Jednalo se o Jin Se Ryeong,světoznámou herečku. Přesně ta za něj zaplatila kauci a momentálně ho šla vysvobodit z této špíny, kde se nedalo žít.

O tom Tae Ik samozřejmě nevěděl, rozhodl se proto, že bude případné vetřelce ignorovat. Přesunul se k parodii na postel, lehl si čelem ke stěně a dělal, že spí.

V zámku zacvakal klíč a s hrozivým zavrzáním se dveře od cely, pokud se jim tak dalo říkat, otevřely. Strážný udělal několik kroků doprostřed místnosti a mohutným hlasem zvolal: ,,Lee Tae Ik, vstávat! Nadešla tvá poslední hodina strávená zde."

Hnědovlásek nezareagoval, nepohl se, vůbec nic. K jeho slovům byl zcela lhostejný, nevěnoval jim sebemenší pozornost. Všichni se na něj vykašlali, neměl naději na záchranu. Vzdal to.

,,Lee Tae Ik!" vykřikl podrážděně strážce, tohle si k němu nikdy nikdo nedovolil. Vzrůstala v něm zlost a pomalým tempem vřela. K mladíkovi dvěma kroky došel, spíše skočil, a shodil ho z postele takovou silou, že si zpěvák musel něco narazit.

Hnědovlásek bolestivě a překvapeně zalapal po dechu, pomalu otevřel oči a zvedl se na loktech. Probodl muže pohledem plným nenávisti. Pak ovšem spatřil osobu za ním. ,,Jin Se Ryeong!"

Ta mu špičkami prstů zamávala jako ta největší, nejkrásnější a nejbohatší královna. Zářila jako sluníčko. ,,Ahoj, Tae Ik~ Přišla jsem tě jako jediná vysvobodit. I když se o tebe nikdo nezajímá, ale já vždy budu."

Svá slova doplnila koketním úsměvem, snažila se působit co nejvíc sladce. Na strážce se ovšem nepříjemně zamračila. ,,Nesmíte být tak hrubý!"

Ten jí její pohled oplatil, ale věděl, že nesmí říct. Jinak by nedostal jistou odměnu, která mu byla slíbena. Jin Se Ryeong byla vážně podlá a lstivá, dokázala získat téměř cokoliv. To, že byl tento muž její fanoušek, jí to velice usnadnilo.

,,Vstávej," muž už to chtěl mít za sebou, proto hnědovláska hrubě vytáhl na nohy a postrčil ho směrem k dívce. ,,Mazej! Velitel s tebou sepíše protokol a vydá ti tvé věci."

,,Mé věci?" Tae Ikovi se rozbušilo srdce. Dostane všechno? Dostane zpátky své oblečení, ze kterého nebude mít alergii? Paráda! Začínal mít lepší náladu. Až teď mu docházelo, co se to právě děje. Stává se volným jako pták! Znovu!

Skvělou náladu mu zkazila celá řada kýchání a slzení očí, což způsobovalo ono ošklivé vězeňské šatstvo, které vedle bavlny ani neleželo a Lee ho musel i přes své problémy nosit.

,,Tae Ik..." Jin k němu doklopýtala a sevřela ho ve svém objetí, do kterého on s úlevou padl, ačkoliv dostal strach. Onen strach cítil i z ní, ale to byl strach o jeho osobu. Tak nějak tušil, že jí může věřit, alespoň dnes.

,,Děkuju..." vydechl mladík tiše, tak, aby to slyšela jen ona. Svými rty nebyl daleko od jejího ucha, nebyl to tedy problém. Strážce to neslyšel. ,,Heeeej! Okamžitě se jde!"

Téměř bezvládného zpěváka musela herečka táhnout, jinak by se nikam nedostali a strážný by je zmlátil oba. O to opravdu nestáli. ,,Už jen kousek," snažila se Tae Ika chlácholit Se Ryeong. Nebyla daleko od pravdy.

Lee jí nechtěl přidělávat další starosti, snažil se, jak jen mohl. Sil měl málo, rychle ubývaly a on měl co dělat, aby se nezhroutil.

,,Doneste sem to oblečení, rychle!" Ačkoliv se snažila Jin dávat svůj strach najevo co nejméně, z její tváře mohl Tae Ik vyčíst, že se o něj opravdu strachuje. Bylo to... roztomilé. Dlouhou dobu ji neviděl, aby se starala o někoho jiného. Příjemně ho to potěšilo, alespoň trochu se změnila.

,,Neřvi," usadil ji chlapík a probodl je pohledem. ,,Než tam dojdeme a sepíše se protokol, tak to náš pan pašerák vydrží," úlisně se usmál, bavilo ho zpěvákovi ubližovat.

Hnědovlásek se zmohl na nelíbivé zavrčení, víc v této situaci nebyl schopen. Ještě naposledy musel poslechnout, ještě jednou a už nikdy víc. Od této chvíle si již nikdy nenechá od nikoho poroučet, tedy kromě Prezidenta Hwanga, který byl jeho nadřízeným.

Byl tu jeden háček. Za tu dobu, co strávil ve vězení, byl ze společnosti vyloučen a teď byl vlastně úplně bez práce. Neměl nic, žádné peníze. Zůstal mu jen Full House.

A přesně tam se chtěl co nejrychleji vrátit. Za svou přítelkyní, která je jistě strachy bez sebe a neví, co se životem. Dokonce mu za tu dlouhou dobu chyběl i Kang Hwi, dokonce na podobné úrovni jako Jang Man. To bylo zvláštní, víc než zvláštní.

Zvláštní bylo i něco dalšího. Proč se ani jeden z nich nepokusil cokoliv udělat, zatímco Jin Se Ryeong, jeho bývalá přítelkyně, jejíž city odmítl, ho zachránila?  Jaká to ironie.

Odůvodnil si to tak, že je nejspíš udržela společnost, nebo se jim kvůli němu vyskytly takové komplikace, že to prostě nevyšlo. Zato Jin, ta byla mazaná jako liška, prošla by jí klidně i vražda. Bylo sice podivuhodné, že se ho rozhodla zachránit, ale bylo to nejlogičtější. Třeba ji sem poslali.

Také mohla jednat z vlastního popudu, to bylo zase dost pravděpodobné. Byla egoista, vždy jednala jen za účelem vlastního zisku. Za její pomocí jistě něco bude. Každopádně, momentálně se o to vůbec nestaral, teď chtěl jen přežít a dívka byla jeho spásou.

Tak se Shezy ujímá vedení a jde zveřejňovat povídky. Jinak se tu k ničemu nedokopeme. xD