Hádali se, přestože vlastně úplně o ničem. Barricade se snažil vyhnout jakýmkoli provokacím ke střelbě, ale postupně začal ztrácet trpělivost. Přemýšlela jsem, jestli bych mohla nějak pomoct. Jenže všechno, co jsem momentálně měla k dispozici, byla moje schopnost číst v nich. Nějak jsem však tušila, že mi bude k ničemu, možná až na tu nedořešenou situaci s Blitzwingem.

„Přestaň už žvanit okolo," vyštěkl podrážděně Starscream, „jestli nezačneš zpívat, nedostanete se odsud ani jeden."

„Ji z toho vynech," zavrčel Barricade.

„Ale prosím tě," uchechtl se hledač, „myslíš si, že ti uvěříme, že jste spolu uzavřeli nějakou dohodu?"

Chtěl pokračovat, ale já jsem ho přerušila: „Pleteš se, my dohodu máme."

„Cassie, tiše," Barricade po mně střelil pohledem.

„Dohodu," zopakoval Starscream a s Blitzwingem se oba rozesmáli. „Ah, ano, ty a tvůj druh budete zřejmě velmi dobře manipulovatelní, protože jiným vysvětlením už je jen hloupost a naivita. A já se přesvědčil, že v sobě přeci jenom něco máš, takže... K čemu ji využíváš? O co tu jde?"

„Sotva bys to pochopil," zahučela jsem s protočením očí.

Barricade mě upozornil syknutím a já stiskla rty k sobě.

„Je mi to jasné," Starscream si dřepl a natáhl po mně jednu ze svých rukou s dlouhými zašpičatělými prsty, „ty si myslíš, že seš kdo ví jak výjimečná. Bohužel pro tebe, maličká, dojdeš na konci k zjištění, že se sázkou všeho jsi prohrála sebe i svůj život."

„Nech ji být," Cade mu natiskl hlavně zbraně k bradě a vybídl ho k zdvihnutí, „je stále vyčerpaná cestou."

Zasekl se s prsty jen kousek ode mě, v očích mu blýsklo. Zdřevěněly mi nohy, dlaně jsem natiskla ke Cadeovi a pozorovala decepticona před sebou, jak se znovu napřímil. Nějak jsem ale nevěřila tomu, že by to udělal opravdu z respektu k němu.

Moje tušení se potvrdilo, když se náhle ohnal a prsty mu zasekl do zápěstí. Barricade zavrčel a rukou trhl. Jenže Starscream ho držel pevně. Ze zbraní se zajiskřilo a než stihl zareagovat, druhou ruku mu pevně sevřel Blitzwing.

„Cade," zajíkla jsem se a pohotově couvla, když udělal krok vzad.

„To je dobrý, zrůdičko," pokoušel se mě uklidnit, „klid."

„Tvému pejskovi se to zřejmě nelíbí," Starscream se ušklíbl, „takže mluv, nebo už si spolu moc nepopovídáte."

Hledač mu volnou rukou natiskl ke krku, ale nesevřel.

„Nemám ti co říct," namítl Barricade.

„Ale ano, povíš mi, proč ji máš s sebou, co je zač a kdo tě posílá," zasyčel Starscream.

Odmlčel se a poohlédl se na mě. Zadíval se na mě tak jako nikdy předtím a já v ten moment na pevno věděla, že nechci slyšet nic z toho, co se nejspíš hodlal říct. Při tom pohledu mi došlo, že ta schovaná pravda, kterou jsem neznala, zničí jakýkoli vztah, který jsme si zvládli mezi sebou utvořit. Neměla jsem ale nejmenší ponětí, jak zareagovat. Chtěla se otočit a odejít, nechat ho tam samotného, ale moc dobře jsem si uvědomovala, že bez něj jsem tady úplně ztracená.

Bez jakéhokoli slova jsem sklopila pohled k zemi. Zadívala jsem se na svoje ruce. Záře už byla znatelná, ale pochybovala jsem o tom, že by nás dostala nějak daleko. Navíc při sebemenším pohybu nejspíš hrozilo, že bych o Cadea přišla úplně.

„Mám ji s sebou," začal Barricade a mně přejel mráz po zádech, „abych se dostal do minulosti."

„Jistě," pronesl kousavě Starscream, „jak mi to chceš ovšem dokázat? Pochybuji, že..."

„Levé předloktí," zamručel.

Nedokázala jsem pochopit, proč se celá chvěju. Všechno ve mně chtělo odejít, ale nohy mě neposlouchaly. Vzhlédla jsem, abych spatřila hledače, jak se držel jeho instrukcí. V malém úschovném prostoru na levém předloktí vytáhl cosi kovového – malý plíšek v pro mě neznámém tvaru. Decepticonovi se však blýsklo v očích.

„Kdes to..." sykl a chtěl Barricadea udeřit, když se zasekl v pohybu. „Ano, jistě. Jak jinak, že?"

Znovu shlédl na tu maličkou věc ve své ruce a pevně ji stiskl: „Mluv dál, teď jsi mě vážně zaujal."

I přes svá slova nestáhl ruce. Stále stál v dosti obranné pozici a já nedávala moc šancí, že by se to nějak změnilo.

„Ona je klíčem k cestování. V krvi jí koluje časoprostor," pokračoval Barricade.

Poznala jsem, že mluví schválně v útržcích, ale nezdálo se, že by mu to mělo nějak zvláště pomoci. Zhluboka se nadechla a pomalu se odhodlávala k nouzovému plánu, který jsem zpatlala dohromady během pár vteřin.

„Jak to?" Starscream po mně střelil pohledem.

„Stala se taková nehoda..."

„Nehoda," hledač se ohnal a praštil ho do obličeje, „nelži mi, když už ti dávám tu možnost přežít. Řekni pravdivou verzi, ne tu pro ni."

„Co z toho budeš mít?" sykl Barricade podrážděně. „Výsledek se neliší. Jsem na misi."

„Na misi za čím?" naklonil hlavu lehce k rameni.

„Za lepší budoucností," řekl trochu tišeji.

Jeho hlas vystřídaly výkřiky, které mi nejprve nedávaly smysl. Myšlenkami jsem byla jinde, přemýšlela jsem, co všechno tohle může znamenat. Do reality jsem procitla, když mě někdo pevně sevřel. Vyjekla jsem a zpanikařila, než jsem si uvědomila, že to byl Barricade. Hlasy se mi zaostřily, už jsem jim rozuměla. Navíc jsem viděla i jejich majitele. Náš úkryt se vcelku rychle zaplnil a já v příchozích robotech poznala autoboty.

„Odvést," vyštěkl jeden z nich, jehož hlas mi byl nezvykle povědomý, „do věznice."

Mlčky jsem tázavě vzhlédla na Barricadea. Shlédl na mě a já postřehla, jak sotva znatelně potřásl hlavou. To už se k nám ale dostal jeden z vojáků.

„Jdeme..." vzal Barricadea pevně za paži, ale zarazil se, když spatřil mě, přestože jsem se snažila co nejvíce skrýt v jeho velké dlani.

„Veliteli!" vykřikl a silně strčil Cadea směrem vysokého mohutného robota khaki barvy, s křídly složenými u ramenou a za nimi dvě velké trysky – musel mít jako mód pořádně velký letoun.

„Co?!" vyštěkl a otočil se ve chvíli, kdy se Barricade zastavil těsně u něj.

Přes oči měl sklopené načervenalé hledí a vypadal v té chvíli skoro jako decepticon, ale z jeho postoje a výrazu byl pochopitelný opak.

„No podívejme," znechuceně si odfrkl, „tolik špíny na jednom místě jsem už dlouho nezachytil. Takový uskupení bych nečekal. Hlavně tebe ne, myslel jsem, že seš na misi, co jsem slyšel..."

„Myslel jsi a slyšel jsi," Cade se uchechtl, „to bych taky nečekal."

Nestihl ty slova skoro ani doříct. Velitel jednotky se rozpřáhl a vrazil mu pěstí. Decepticon sebou trochu trhl a podrážděně zavrčel. Z rozseknuté tváře mu začal kapat energon.

K mému nepochopení jsem všemu dokázala přihlížet naprosto tiše. Propalovala jsem autobota pohledem, přičemž jsem se pokoušela prohlédnout skrz hledí a podívat se mu do očí.

„Drž hubu, když už tě někdo zajmul. Je to slušnost," pokáral ho s kousavým podtónem, „doufám, že nebudeš dělat problémy při transportu."

„Při transportu?" Barricade se zamračil. „Praxus je..."

„Takové legendy nenechám v Praxu. Mám trochu jiné rozkazy," přerušil ho velitel a pokývl vojákovi.

„Pane, má s sebou nějakého... Tvora," vyhrkl autobot dřív, než se Barricade stihl pohnout.

Chtěla jsem v ten moment zmizet, ale nedokázala jsem nic takhle zavřená v dlani. Natiskla jsem dlaně k prstům Barricadea ve snaze trochu uvolnit sevření, ale ani jsem s ním nehnula. Během další chvíle už jsem byla propalovaná pohledem.

„Nejsem tvor," prskla jsem a zlehka Cadea praštila, když se mi začalo hůř dýchat.

„To už zjistím sám, co seš zač," autobot se pousmál, ale mě z toho přeběhl mráz po zádech, „odvést k transportu."

Voják do decepticona prudce strčil, čímž si vysloužil salvu nadávek, ale přesto se dočkal požadované reakce. Ocitli jsme se venku, ve slabém denním světle, pod dohledem dalších několika vojáků, kteří měli připravené zbraně ke střelbě. Postřehla jsem, jak Starscream a Blitzwing štěkali na kohokoli, kdo se jich jen pokusil dotknout. Barricade stál oproti nim klidně, pohledem brouzdal po přítomných autobotech.

„Děje se něco?" zeptala jsem se váhavě a zadívala se na něj.

„Nevím, co teď bude. Sem jsem se neplánoval dostat," přiznal.

Trochu mě tím překvapil, jen jsem nevěděla, jestli víc jeho upřímností nebo tím, že měl evidentně nějaký plán.

„Tady jsme vůbec neměli být, nic z toho se nemělo stát, už jsme měli být pryč," pokračoval.

„Tak se odsud dostaneme," navrhla jsem.

„Zrůdičko, podívej se na sebe. Další tak rychlý přenos nepřežiješ, nemáš na to stavěné tělo. Už teď je... Dost poškozené," zahuhlal.

„Není poškozené, jsem jen unavená, já..." zmlkla jsem, když se na mě podíval.

„Ty víš, co já ne?" šeptla jsem.

„Stačí mi se podívat. Navíc mi tvé ruce jasně naznačují, že by přenos nemusel skončit dobře," potřásl hlavou.

„Takže, co budeme dělat?" stiskla jsem mu prsty.

„Ať se stane cokoli, nic jim neříkej. Pokud bude nejhůře, vrať se do budoucnosti a najdi mě, řekni mi, co bylo špatně," požádal mě.

„A kam nás teď vezmou? Co s námi bude?" nechápala jsem.

„Do Iaconu a tam do věznice. Do oddělení pro ty největší grázly," říkal to s klidem, ze kterého se mi dělalo špatně. „Tam nás nejspíš oddělí."

Neodpověděla jsem. Uhnula jsem mu pohledem a v hlavě se sama rozhodla. Pokud by nás od sebe dostali, už bychom neměli šanci uniknout. Nehodlala jsem tam umřít a nechat ho samotného, aby ho mučili. Musela jsem nás dostat pryč ještě předtím, než nás dostali do věznice, což bylo během transportu. Bylo mi jedno, co mě to bude stát, potřebovala jsem ho dostat zpátky tam, kam chtěl.