Ahoj! Někomu by mohlo připadat divný, že skáču po pokoji kvůli každému dalšímu přečtení, ale já jsem prostě šťastná, a to hlavně kvůli vám, co to ještě čtete. Já mám zveřejněných sedm kapitol, kouknu na můj profil a tam: Toujours pur? Já nechci! - 152 přečtení! Takže díky moc a tady máte další kapitolu. C.

Prázdniny skončily a zase jsme se začali učit. Já a Elizabeth jsme se přestěhovaly zpátky do společné ložnice a Brumbál mi řekl, že kdybych chtěla, můžu být o letních prázdninách tady, nebo můžu přijet na návštěu.

     Jednou nám profesorka Hoochová řekla, že si zkusíme zahrát famfrpál a že když nám to půjde, mohli bychom si na konci května zahrát zápas s ostatními prvními ročníky. Začali jsme radostně křičet a ona řekla, že jestli nepřestaneme, všechno to zruší. Pak jsme začali trénovat. Všichni jsme si vyzkoušeli všechny pozice a profesorka  Hoochová se na nás dívala a zapisovala si do bločku nějaké poznámky. Na konci hodiny řekla: „Řeknu vám, jak jsem se rozhodla, že by mohlo vypadat vaše družstvo: 1. střelec-Lucas Mood, 2. Střelec-Elizabeth, 3. střelec-Rupert Winton, 1. odrážeč-Vailly Weasleyová, 2. odrážeč-Riley Rockwood, brankář-Stefan Soars, chytač- Charlotta Lestrengová. Může se to sice ještě změnit, ale podle mě, by to takhle bylo nejlepší ."

    Opravdu jsem tak dobrá? Byla jsem moc ráda, ale Anastasia evidentně ne. Přišla ke mně a řekla mi: „Nevím, co si to ta Hoochová myslí?! Copak je slepá a nevidí že já chytám stokrát líp než ty?!" Odpověděla jsem jí: „Já vím, že mi jenom závidíš, protože ses do týmu nedostala, ale třeba se to ještě změní." „To určitě! Víš ty co, odteď už nejsme kámošky. A na prázdniny si buď kde chceš. U nás rozhodně ne. Stejně se teď víc kamarádíš s tou divnou Elizabeth, tak ať ti pomůže ona" Pak se naštvaně otočila na Vailly a Elizabeth, které stály za ní a řekla: ,,Aha, vy jste tam vlastně taky, no, alespoň jste se mi neposmívaly." Elizabeth se jí zeptala, kdo se jí posmíval, to ale Anastasia ignorovala, řekla Vailly: „Pojď!" A odešly. Od toho dne se tvářila, že jsme s Elizabert vzduch.

    Jednoho večera vešla do pokoje nejdříve rozzuřená Elizabeth a chvíli po ní neméně naštvaná Anastasia následovaná Vailly. Zeptala jsem se, co se stalo a Elizabeth mi řekla: „Při večeři o tobě Anastasia začala šířit drby a Vailly jí nadšeně přizvukovala. Řekla jsem Anastasii, že je pěkně blbá, a že je dobře, že se do toho týmu nedostala, no, a ona se samozřejmě naštvala a prohlásila, že jsme největší husy na světě a že to napíše domů, aby se to s tím místem v družstvu nějak vyřešilo, nebo že odstoupíš sama. Tak jsem jí na to řekla, že nevím, proč bys měla odstupovat a že jestli na vyřešení všech svých problémů potřebuje tátu, tak že je pěkně ubohá. V tu chvíli vypadala, že mi jednu vrazí, nebo použije nějaké kouzlo, ale naštěstí zrovna šla kolem McGonagalová, tak si to nemohla dovolit.

    Byla jsem v šoku. Moje sestřenice, se kterou jsme ještě nedávno byly nejlepší kamarádky mě teď nenáviděla. Poděkovala jsem Elizabeth, že se mě takhle zastala a zeptala jsem se, jestli by nevadilo, kdybych tu zůstala i přes letní prázdniny. Řekla, že je to super nápad a že to hned zítra poví Brumbálovi. Tak už mám vyřešené i letní prázdniny. Jenom jsem nevěděla, jak to dát vědět tátovi. Psal přece, že je v Africe, ale ne kde, takže by ho Bella asi nenašla. Snad s Elizabeth na něco přijdeme.