Hned když jsem se na Štědrý den probudila, odeslala jsem Siriovi dárek k Vánocům. Nevěděla jsem, co mu dát, tak jsem sehnala co nejvíc sladkostí a k nim jsem přidala ještě mnou kreslený obrázek jeho.

Pro Elizabeth jsem měla zlatý řetízek s liškou, která je její nejoblíbenější zvíře. Zase jsem k tomu přidala pár sladkostí a byla jsem spokojená. 

Vailly, Anastasii, Lily a nebelvírskému triu dám čokoládové žabky.

Největším problémem byly dárky pro profesora Bumbála a pro Snapea. To se mi však také podařilo vyřešit pomocí ponožek s fénixem a zápisníku nadepsaného Mistr lektvarů.

A poslední dárek - velké čokoládové srdce byl samozřejmě pro Rileyho.

Všem se to líbilo, tedy kromě Rona a Anastasie, kteří trochu prskali, ale co. Jsou přece Vánoce!

Samozřejmě jsem dostala i dárky nazpět. Knihu famfrpál v průběhu věků od Siriuse, kouzelné barvy od Eliz, spoustu sladkostí a tak podobně. Snape pro mne měl také dárek. A byla to učebnice lektvarů pro třetí ročník, kterou mi předal se slovy: „Ať se příští rok v lektvarech blýskneš ještě víc než letos." Vážně vtipné.

Nejvíce mne ale potěšil dárek od Rileyho. Ten mi daroval krásný stříbrný řetízek se srdíčkem - to abych na něj neustále myslela. Určitě si ho vezmu na ten nadcházející ples.

No jo, ples. Na ten mě samozřejmě pozval Riley. S úsměvem jsem si vzpomněla na tu chvíli.

Seděla jsem v knihovně a četla si postup nějakého celkem obtížného lektvaru pro vyšší ročníky. „Charly!" zavolala na mě tiše Elizabeth, která se tam právě objevila a nechtěla být madame Pinceovou vyhozena. ,,Hledal tě Riley. Prý za ním máš přijít do společenské místnosti." Nenapadlo mne nic, co by mohl chtít, ale zakládal jsem knihu a sestoupila do sklepení.

Opravdu na mě čekal v jednom ze zelených křesel, zútulňujících naši společenku. Vyzval mne, ať se posadím a začal: „Takže, Charlott... Blíží se ten ples a já se chci zeptat, jestli tam se mnou půjdeš." Usmála jsem se, když jsem uviděla jeho výraz plný očekávání.

„No samozřejmě, že jo!" vypískla jsem a on si oddechl.

Následně jsem běžela do pokoje, kde už na mne čekala El a všechno jí to vypověděla. Po chvilce přemlouvání mi nakonec prozradila i to, kdo jde se ní. No ano, splnil se jí sen a pozval ji o rok starší student Havraspáru, Denny Brown. Ten kluk, kterého tajně zbožňuje. Upřímně jsem jí pogratulovala a celý zbytek večera jsme strávily klasickým holčičím povídáním o všem možném. Bylo to skvělé.

Zase jsem se až moc zamyslela. S hrůzou jsem se podívala na hodiny a zjistila jsem, že už je pět minut po šesté. Za necelou hodinu začíná ples a já si jen tak sedím a přemýšlím.

No, snad to i tak stihnu. 

Omlouvám se, že je kapitola kratší, ale nemám moc času na psaní. Ale je to vánoční kapitola, kterou si někteří vyžádali, takže pššt😆

Zítra nebo někdy v následujícím týdnu se můžete těšit na část z plesu💃

Veselé Vánoce všem!🎄🎁