Předem chci upozornit, že když jsem psala tuhle kapitolu trochu jsem pozměnila děj, aby na ples mohli už ve druhém ročníku, tak mne, prosím, neukamenujte za to, že už se mi to nechce měnit.

Pátek je úžasný den. A to nejen proto, že bude víkend, ale hlavně - není obrana proti černé magii, tím pádem ani Moody a jeho poznámky. Další fajn věc je to, že máme dvouhodinovku lektvarů, které miluji.

Když jsme všichni dorazili do třídy, objevil se jako černá záplava Snape. „Dnešní hodina nebude probíhat jako obvykle. Profesor Brumbál mne požádal, abych vás připravil na nadcházející Vánoční ples, který se bude týkat všech ročníků kromě prvního. Snažte se, ať Zmijozelu neuděláte ostudu. Nyní pojďte za mnou," prohlásil do ticha a vydal se chodbou pryč.

Dovedl nás do celkem velké místnosti, kde jsem ještě nikdy nebyla. Svítily tam lampy a na malém stolečku byl položený gramofon.

Snape nás vyzval, ať se posadíme a začal něco vykládat. Ani nevím proč, ale představila jsem si ho v dámských plesových šatech a uchechtla jsem se. Bohužel mě zaslechl a prohlásil: „Myslím, že slečna Lestrangeová se velice dobře baví, tak mi jistě ráda pomůže s ukázkou valčíku." 

Moje jediná záchrana byla ta, že můj otec kdysi trval na tom, abych se všechny základní tance naučila. Zvedla jsem se tedy a přistoupila k němu. „Tak dobře," přikývla jsem a přijala jeho ruku. Druhou jsem se ho chytila. 

Mávnutím hůlky spustil hudbu a začali jsme tančit. Při jedné otočce jsem zahlédla Elizabethin výraz zadržovaného smíchu a probodla ji pohledem. To si s ní ještě vyřídím. 

Podívala jsem se profesorovi do očí, tak jak to má při tanci být, a zjistila jsem, že mě zkoumá pohledem. Co mu je? ,Jen se snažím zjistit, kde jsi se naučila tančit?'  Počkat.. Co? Vždyť to neřekl nahlas. Jeho rty se ani nepohnuly. Takže on se mi dostal do hlavy. Hmm... super. To mi kdysi dělal otec a nebylo to zrovna příjemné. Ale na to nemůžu myslet. Zvlášť, když se mi Snape šťourá v myšlenkách. ,To víte, výhoda čistokrevných,'  pomyslela jsem si a doufala, e to uslyší. Evidentně to fungovalo, protože se ušklíbl a v hlavě jsem uslyšela ještě jednu větu, při které jsem mírně zrudla. ,Rookwood žárlí.'  A opravdu. V Rileyho očích se dalo zahlédnout něco jako žárlivost. Uchechtla jsem se a když konečně písnička skončila, vydala jsem se za ním.

„Copak? Snad nežárlíš?" zeptala jsem se ho a se smíchem jsem sledovala jeho překvapený pohled. „I Snape si všiml," zasmála jsem se a on se ke mně nakonec přidal.

Po skončení taneční lekce nás čekalo už jen přeměňování a bylinkářství a pak konec. Po obědě jsem se odebrala do ložnice pro věci potřebné k úkolu ze včerejší hodiny kouzelných formulí. Na posteli jsem našla dopis  a balíček s nápisem Pro Charlottu.

Nenapadal mne nikdo, kdo by mi mohl psát, ale hned jak jsem ho rozbalila, pochopila jsem, od koho je.

Moje drahá Lestrangeová,

myslím, že by se ti to, co ti posílám mohlo hodit na Vánoční ples, o kterém už určitě víš.

Pozval bych tě na Vánoce k sobě, ale myslím, že letos budeš chtít zůstat ve škole. Přeji ti to a doufám, že u mě budeš o letních prázdninách.

Tichošlápek

No jistě, že mne to hned nenapadlo. Sirius! Roztrhla jsem papír na balíčku a na mo postel vypadly nádherné černo-stříbrné plesové šaty.

Vzala jsem do ruky brk a inkoust a hned jsem napsala odpověď.

Milý Tichošlápku,

moc ti děkuji. Ty šaty jsou nádherné!

Na letní prázdniny rozhodně přijedu a už se na tebe moc těším.

Charlotta

Po dopsání jsem si dopis ještě pečlivě přečetla a následně schovala do nočního stolku, abych ho později mohla odeslat.

Pak jsem hned běžela najít Eliz, abych jí tu krásu mohla ukázat. 

Otázečka: Chcete zítra kapitlou? Vychází mi přímo ta vánoční, tak by se to mohlo hodit :)